Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Než začne debata o charakteru, struktuře a účelu armády, je třeba konstatovat, že někdejší logistická základna byla rozkradena. Od kasáren, přes letiště, opravny, sklady až po objekty civilní obrany. Tato logistická základny byla budována v českých zemích za vynaložení obrovských nákladů od dob Marie Terezie. Její obnova by si vyžádala desítky státních rozpočtů. Takže v současnosti máme asi tak na udržování operetní armády s rovnovážným počtem vojínů a generálů. Důstojník takové armády má vážnost asi jako vrátný Hlusfisihák. Obnovení armády bude dlouhodobým a finančně náročným projektem, kde není místo pro experimenty a pro hradní partu překupníků zbraní a válečného materiálu.

Žel máte recht.

Základní příčinou odporu proti vojenské službě je (nejen u nás) nefungující společenská smlouva. Navíc od roku 1989 u nás neexistuje vojenská doktrína, tedy základní úvaha proti komu budeme bojovat, kde a jakým způsobem. Z té musí vycházet budování armády, zbraně i výcvik. Procenta HDP nejsou budováním obrany, ale slabomyslné blábolení prospívající pouze zbrojařům.

„Společenská smlouva“ je spíš metafora než reálná dohoda – nikdo ji neuzavíral a pravidla nejsou výsledkem individuální volby. Rozhodující je, zda lidé systém vnímají jako smysluplný a legitimní, tedy zda chápou jeho logiku a mají pocit alespoň nepřímého vlivu. Když to chybí, ochota nést jeho náklady přirozeně klesá.

U armády se to projevuje ještě silněji, protože je v přímé konkurenci s civilními profesemi. Ty dnes často nabízejí vyšší míru autonomie, větší podíl na rozhodování a možnost ovlivňovat vlastní dráhu. Armáda naproti tomu stojí na hierarchii a oddělení rozhodování od výkonu. Pokud zároveň nepůsobí její směřování dostatečně srozumitelně a přesvědčivě – například kvůli nejasné doktríně nebo formálním cílům typu procenta HDP – ztrácí nejen legitimitu, ale i konkurenceschopnost vůči jiným povoláním.

Nestačí ale doktrínu jen „vysvětlit“. Aby fungovala, musí být lidmi vnitřně přijata – tedy aby ji považovali za smysluplnou a důvěryhodnou. Souhlas se nedá vynutit zesilováním rétoriky ani apelů. Pokud doktrína nepůsobí přesvědčivě sama o sobě, žádné množství vysvětlování tento deficit nenahradí.

Nejde tedy jen o „nefungující smlouvu“, ale o kombinaci nízkého pocitu vlivu na systém a existence alternativ, kde je tento vliv vyšší, spolu s nedostatečně sdíleným smyslem celku. V takovém prostředí je slabý zájem o vojenskou službu logickým výsledkem, nikoli selháním jednotlivců.

To jsou strašné kecy. Jsou státy, kde má armáda prestiž. U nás je armáda až uplně dole. Reprezentanti armády se vyžívají v bulváru. Pokud první, druhý nebo třetí vypadá jako blbec, armádě ro nepomáhá. Další věc je dlouhodobé tažení proti vlastenectví. Vlastenec je ošklivý extremista na hraně zákona...Dál je náš status kolonie, kdy každý náš krok řídí EU. V této kombinaci jdou do armády jen blázni a zoufalci.

A proč myslíte, že tomu tak je? A minimálně polovina národa miluje soudruha prezidenta...

Ještě mě napasla jedna věc...historická paměť. Od roku 1918 naše armáda vybojovala jednu malou válku a vyhrála...Proti Polsku v roce 1919. Celá První republika stála na odkazu statečnosti Legií. To skončilo kapitulací v roce 1938 a rozpadem armády v roce 1939. Další rána v roce 1968, kdy se armáda opět vzdala. A nakonec rozpad armády za Havla a její přeměna na profesionální sbor lehké pěchoty na mise NATO. Taháme z hrobů dávno mrtvé hrdiny zahraničního odboje, abychom je mohli povýšit a položit jim vyznamenání na trouchnivějící rakev. Hrdinové došli a nové nemáme

Ono je svým způsobem dobře, že nemáme nové válečné hrdiny. K jejich vzniku je potřeba války, při níž na jednoho hrdinu připadá sto, tisíc a i ještě víc ne tak hrdinských mrtvých.

Další tlamocvik.

Dobrovolná armáda funguje tehdy, jestliže mají lidé nějakou myšlenku, za kterou jsou ochotni obětovat své pohodlí, občas i život.

Není-li taková myšlenka, lze zaplatit lidi, obětující se za peníze, případně proto, že je to baví, nebo nahnat zákonem někam nezúčastněné a investovat peníze do jejich výcviku, který nepřinese nic moc.

Nic víc v tom není a společnosti, kde většina není ochotna své obraně něco obětovat, dříve či později podlehnou těm, které takovou většinu mají.

Toto vysvětlení je příliš zjednodušené. „Myšlenka“ nefunguje jako nezávislá proměnná, která automaticky generuje ochotu obětovat se. Vysoká mobilizace obvykle vzniká tehdy, když se sejdou konkrétní podmínky: vnímaná hrozba, omezené alternativy a silná identifikace. Bez těchto podmínek zůstává i silná idea abstraktní a motivačně slabá.

Platí to i opačně: společnosti, které dnes působí „neochotně“, nejsou bez idejí, ale mají široké možnosti volby a nízké bezprostřední riziko. V takovém prostředí se přirozeně snižuje ochota přijímat role s omezenou autonomií a vysokým rizikem, a armáda mezi ně patří. To není morální selhání, ale důsledek struktury.

Ani peníze nebo „zábava“ problém samy neřeší. Finanční motivace může přitáhnout část lidí, ale naráží na rozpočtové limity a nekompenzuje ztrátu autonomie. Donucení zase zvyšuje počet, ale ne nutně efektivitu.

Historie navíc ukazuje, že ochota obětovat se není stabilní vlastnost společností. Rychle se mění s kontextem. V okamžiku, kdy se hrozba stane konkrétní, se chování lidí často dramaticky promění – i bez předchozí „velké myšlenky“.

Nejde tedy o to, že by „nic víc nebylo“. Je v tom víc: kombinace strukturálních podmínek, které určují, kdy a proč je armáda pro jednotlivce přijatelná volba. Bez jejich pochopení se problém redukuje na morální soud, který sice zní jednoduše, ale vysvětluje málo.

Stejně se nikomu nechce do reálného boje. USA nás požádaly o pomoc, vyflákli jsme se na ně. Armáda dnes plní hlavní úkol: 2 %. K tomu velikou armádu nepotřebujete, stáčí nakoupit tanky, OT, F-35 a máte splněno. Aniž byste z toho něco v reálu měli. A na PVO kašlete. Také k čemu, že?

USA požádaly o pomoc při útoku na jiný stát, o kterém nám navíc ani dopředu neřekli. Vy se opravdu divíte, že jí nedostali? Nejen od nás, ani od nikoho jiného.

NATO je obranný pakt, nikoliv útočný.

dnes jedinou motivací být v armádě jsou peníze. na vše ostatní klidně zapomeňte. a protože pro záklaďáky jsou tyty peníze nízké, máme takřka víc generálů než vojínů. jinak ať nalijete do armády cokoliv, vždy to bude málo--je to stejné jako ve zdravotnictví nebo školství. toť vše.

Aneb jak říkal maršál Růsvorm....."Vojsko potřebuje TO....plechový na hlavu!" Myslím, že kdyby byl/nastal opravdový boj....střílečka, zákopy....hodně techto civilních lampasáků by rychle uniformy vysvlékalo a šlo do důchodu. To jsou panáci zvyklí pochodovat po buzeráku a klást věnce....na nic jiného se nehodí.

Až se Rusové dají na pochod na západ.....No, to je tady další oběť propagandy a šířeného strachu z RUSSA (všimněte jak jsme použil dvě SS aby rozuměli i lepší lidé). Ono i kdyby se to stalo, náš národ je navyklý....jen by vyměnil anál za anál. Soudruzi starších ročníků by vytáhli průkazy KSČ a vlaječky ze sklepů. Mladší ročníky by se přizpůsobili jako jejich otcové a dědové a ti nejmladší by nic nezaregistrovali, leda by jim vypnuli WI-FI. Mi se opravdu a zcela bez nadsázky líbí, ten strach lidí z Ruska a z toho, že nás přepadnou jak saně a že nebudou řinčet naše zbraně, protože někdo řekl že jich je málo..... :) :) Jak proletariát je zpracován propagandou a strachem z toho, že se naše vlast nebude mít čím bránit a že nám přijdou na pomoc ti ostatní, členové NATO.....kteří se nevyprcnou NA-TO ale tak jako kdysi, v historii, pujdou položit životy za cizí vlast a národ. Je nutné zbrojit, protože jsme v nebezpečí a jen ZBRANĚ.....zachrání nás proti "saně" my navlékneme uniformy místo kombinézy....ten Jasánek to viděl jasně....no co dodat. Jen se bojte....bojte....to je přesně ten stav, který ti nahoře potřebují a jak je vidět, vycházím jim to na 90%

Ano, jste přímo ukázkový, soudruhy starších ročníků popisujete podle sebe?

Nelze dost dobře pochopit důvod, proč byl dnes film Černí baroni vysílán večer teprve až ve 21:30 když by si tento filmový skvost zasloužil být uveden na počátku večerního vysílání.

„Baroni“ nám názorně ukazují, kam jsme se po 30ti letech od jejich natočení na naší cestě za vybudováním postkomunistické, pragmatické společnosti, zbavené přetvářky a oproštěné od bojů proti větrným mlýnům, zakrývajícím nedostatky předchozího režimu doklopýtali.

Před zraky diváka tak v zastoupení Pavla Landovského defiluje důstojník podezřelé minulosti s. magor Haluška, prototyp hyperaktivního vojína Jasánek, p. Vetchý v roli vy ---- -.-. aného a vždy ochotného pomocného režiséra Kefalína, politruk-vzdělanec-kulturtrégr v podání M. Donutila. Hlavní devizou tohoto filmu je přesah jeho poselství, které nalézá svého uplatnění i v dnešní době.

Podobně se po šedesáti dvou letech od natočení „Bílé paní“ vyplňuje neblahá předtucha režiséra Z. Podskalského, že se naše společnost vždy znovu a znovu bude s upřímným nadšením ochotna nořit na výzvu novodobých politruků třeba i o půlnoci do vod kteréhokoliv kalného rybníka.

Je to o psychologii a degeneraci. Četl jsem příběh od Halliburtona jak v době americko-španělské války (1898) se američtí dobrovolníci pokusili potopením staré lodi zablokovat španělské flotile výjezd z přístavu.

Napadlo mě, že dnes by se podobní dobrovolníci asi nenašli...

Dobře se bojuje, když nemáte, co ztratit, ale je šance něco získat. Když mate krasný dům, luxusní auto, dovolené v zámoří, milenku, to se člověku nechce umírat.