Když se začal na světle Božím vynořovat tento informační propletenec, naskočilo mi jiné datum: 19. duben 1995 – útok na Federální budovu v Oklahoma City. I tam nejdřív předpoklad muslimského útoku, pak náhle svědectví o jednotlivci, který – ať už to má v hlavě popletené jakkoli – není muslimem. V onen dubnový den jsem seděla v rychlíku do bavorského Ingolstadtu a přímo jsem slyšela, jak liberálním médiím spadl kámen ze srdce: bude to možné příšít konzervativcům – v tomto případě americkým vlasteneckým milicím. Když se potom začaly skutečně vynořovat muslimské stopy, byly informace o nich spíše zamlouvány. Svědectvími (údajně 24 jich bylo uznáno za věrohodná) se zabývala vyšetřovací komise. Analytik CIA a zástupce ředitele protiteroristického odělení ministerstva zahraničí Larry Johnson tehdy prohlásil, že “nepochybně tu určité středovýchodní spojení s bombovým útokem na Oklahoma City je”. Veřejně (v TV Fox News) vyjádřil obavy, že “islámská teroristická síť, jež McVeighovi a Nicholsovi pomáhala, představuje hrozbu národní bezpečnosti”. Nicméně hlavní pachatel (McVeigh) byl odsouzen a popraven.
Lze očekávat, že se kolem Breivika a jeho možných spojenců otevřou podobné spory. V obou případech je však účast nemuslimských pachatelů nepochybná. Zločin spáchali. Tu i tam se však vynořuje shodná pochybnost - zda osoby tak podivné psychiky a nepříliš vysoké inteligence mohly zorganizovat tak ničivý útok. Osobně se domnívám, že ne.
Proč ale ta prapodivná aliance McVeighe s muslimy, kterou naznačuje americký expert a která se nabízí i v případě Breivika? Zdá se, že lidé McVeighova a Breivikova typu jsou pro teroristy ideální spojenci. Jsou o své věci a své úloze v ní přesvědčeni, chtějí jí stát v čele, neházejí svou vinu na druhé, spíše ji berou na sebe. Terorističtí plánovači tak snáze uniknou.
Ale ani jedni ani druzí neuniknou očím dětí z Oklahomy a z Norska, jimž je vystaví Pán při Posledním soudu.