Proč byl tak dlouho tutlán sexuální skandál ministra Ludvigsena?!
Na veřejnost se provalil další šokující případ sexuálního deliktu člověka na vysokém postu. Vypadá to, že je z tohoto pohledu situace v Norsku ještě horší, než se zdálo.
Bývalý norský poslanec a ministr rybolovu Svein Ludvigsen byl obviněn ze sexuálního násilí. Tohoto jednání se měl navíc dopustit na třech mladých žadatelích o azyl, a to v době, kdy zastával funkci okresního guvernéra. Jeden z těchto žadatelů o azyl měl být lehce mentálně postižený a bývalý norský politik s ním měl mít styk v roce 2014 v hotelovém pokoji v Oslu.
Sexuální útoky měly začít v roce 2011 a docházet k nim mělo na všech možných místech – doma u Ludvigsena, v jeho chatě, v zaparkovaných autech a hotelech a dokonce i v budově okresního úřadu. A nejvážnější z toho všeho bylo, že Ludvigsen měl před oběťmi vytvářet dojem, že jako okresní guvernér je může zbavit občanství, povolení k pobytu a dalších práv.
Ludvigsen byl zatčen už 3. ledna letošního roku, nicméně v norských médiích se vše začalo řešit až s mnohaměsíčním zpožděním. A to ještě jen proto, že se jednalo o opravdu vysoce postaveného člověka. V Norsku je obvykle zvykem chránit identitu obětí i obviněných přinejmenším do vynesení rozsudku, a to prý kvůli ochraně rodin. Případ by se měl dostat k soudu až po Novém roce.
O případu se vědělo delší dobu, ale policie se rozhodla v případě Ludvigsena postupovat velmi opatrně a veškeré důkazy a nařčení důkladně prověřovat a opakovaně svědkům i obětím nevěřit. Mnozí z nich se tak dostali do situace, kdy začínali pochybovat o tom, zda bude celý případ prošetřen. Navíc Ludvigsen tak mohl ještě nějakou dobu pokračovat ve svém jednání.
Neproniknutelná stěna norského mlčení
Jak se mohlo něco takového přihodit? Myslím, že to velmi dobře vystihl norský komentátor Anders Giæver v deníku Verdens Gang, kde říká, že se tak stalo pravděpodobně proto, že v Norsku je velmi obtížné získat větší důvěru veřejnosti, než měl Svein Ludvigsen za vše, co udělal během svého života ve veřejné službě. Prostě byl považován za neotřesitelnou morální autoritu.
Jako bývalý poslanec norského parlamentu, předseda výboru pro výživu, místopředseda pravicové strany Høyre, ministr pro rybolov a na konci své kariéry i jako okresní guvernér v Troms, požíval největší možné důvěry, jakou mohl v Norsku získat. Ludvigsen pak měl svého postavení a obrovské důvěry ze strany lidí zneužívat k získání přístupu k sexuálním službám.
Dělat jakékoliv závěry z jedné kauzy je určitě předčasné. Dovolte mi k tomuto případu ale důležitou poznámku. V případě řady rodičů především z nenorských rodin postupuje norská policie při sebemenším podezření z násilí či zneužití velmi tvrdě a naprosto nekompromisně. Proč v případě bývalého ministra tento rázný postup neplatil? Že by opět pověstný norský dvojí metr nejdemokratičtějšího a nejlepšího státu na světě?
Převzato z blogu s autorovým souhlasem
Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu