Problém odebraných dětí v Norsku konečně hýbe tamní společností, což je samozřejmě dobře. Na obzoru jsou ale další problémy, kterým musí cizinci čelit. Nový zákon o dětech tamní situaci cizinců ještě více zhoršuje.

Nedávný článek, který vám nyní přináším přeložený a upravený, vynikajícím způsobem popisuje tamní neutěšenou situaci. Pokud by vám dále uvedený příběh připomínal něco z toho, o čem už jste slyšeli, tak věřte, že to rozhodně nebude náhoda.

Samotný článek byl určený především Norům, aby pochopili situaci, v níž se octla řada rodin cizinců, jimž byly v Norsku odebrány děti. Má ale mnoho co říci i nám, kteří v Norsku trvale nežijeme, protože norské praktiky chtějí někteří lidé v čele s paní ministryní Marksovou rozšířit i tady.

Na začátku jsem zmiňoval, že největší problém se týká jedné zákonné úpravy. O co zde vlastně jde? Nová změna v zákoně o dětech totiž úřadům umožňuje přikázat rodičům, že jejich dítě musí chodit do školky. V případě, že rodiče odmítnou, mohou příslušné kompetentní orgány (tj. sociálka) přijmout příslušná opatření, což fakticky znamená umístit děti do péče mimo vlastní rodinu. A tím to samozřejmě nekončí.

Stát ví nejlépe, co je pro dítě nejlepší

Ale pojďme k samotnému norskému článku. Představte si, že se přestěhujete (z Norska) do Francie se svým manželem či manželkou a dvěma malými dětmi ve věku tři a čtyři roky. Vzhledem k tomu, že školka je pro vás příliš drahá, vyrůstají děti doma. Zanedlouho k vám ale přijde člověk ze sociálky a řekne vám, že děti nejsou dobré ve francouzštině a musí se jím dostat celodenní péče.

Něco takového samozřejmě odmítnete. Lidé ze sociálky si také myslí, že vaše děti mají o vyšší hodnotu BMI a zdravotní sestra dojde k závěru, že dieta by mohla být lepším řešením. Zároveň procházíte rozvodem, což způsobí, že úřady opět začnou pídit po tom, jak je o děti postaráno.

Po několika týdnech dostanete napsáno v dopise, že úřady odeberou děti, protože je nechcete posílat do školky, navíc jsou děti mírně obézní a váš život je v obtížné situaci, která může situaci vašich dětí ještě zhoršit. Odepíšete zpět s tím, že pro nic takového přece neexistuje žádný důvod.

Odpověď, které se vám dostane, je taková, že všechno, co řeknete, může být použito proti vám. Po několika týdnech u vás opravdu zazvoní sociálka, která „vyzvedne“ vaše děti a umístí je do pěstounského domova. Na vaše námitky se nebere žádný zřetel.

Nedostatečná znalost francouzštiny je známkou zanedbání dítěte

Nezbude vám než se obrátit s celou vaší kauzou na média a ta zase přenesou celou záležitost na politiky. Média se s celou věcí obrátí na ministra, který má ve svých kompetencích problematiku dětí, a ten řekne, že nedostatečná znalost francouzštiny u dítěte se nyní bere jako zanedbání péče, nicméně před umístěním do péče jsou brány v úvahu i další faktory. Ministr navíc dodává, že zákon, který to určuje, prošel jednomyslně francouzským parlamentem.

Sdělovací prostředky vyzpovídají také jednoho z nejmocnějších lidí z vládnoucí strany (mimochodem stejné strany jako ministr, do jehož gesce spadají i děti), který říká: „Jestliže děti neprojdou jazykovou zkoušku, která je stanovena sociálkou jako povinná, lidé ze sociálky navštíví rodinu, zkontrolují, jestli sledují francouzskou televizi a zda mají francouzské přátelé. Děti jsou potom poslány do francouzských kurzů s radou, aby se děti více stýkaly s francouzskými vrstevníky. V případě potřeby jsou děti poslány násilně do školky. Pokud však rodina nesouhlasí se sociálkou, poslední možností je umístění do péče mimo rodinu. Musíme být mnohem přísnější, aby byla integrace úspěšná.“ Tolik slova imaginárního politika vládní strany.

Jako řešení problému se logicky jeví okamžité opuštění země, nicméně problém je v tom, že úřady vás nenechají vzít vaše děti s sebou, protože si myslí, že se pro výchovu dětí nehodíte. Jako rodič se snažíte dát tuto záležitost k soudu, ale u něj se práva nedomůžete, protože o případu má rozhodovat orgán zvaný „Odbor péče o děti“.

Řízení bude navíc trvat dlouhou dobu, v tomto případě dva roky. Po dvou letech se sociálka „usnese“, že pouto dětí k pěstounským rodičům už je příliš silné, a proto není pro děti nejlepší, aby se přestěhovaly zpět k vám, když jste je neposílali do školky a navíc jim dávali příliš mnoho jídla. Nehledě na to, že se nyní nacházíte v obtížné situaci. Rozhodnutí tedy nic nemění a celou věc nemůžete dát k soudu. Dostali jste od státu mat.

To, co bylo popsáno v uvedeném příběhu, se ale neděje ve Francii, nýbrž v Norsku. Se zákonem v ruce a pod tlakem politiků jsou rodiny nuceny posílat své děti do mateřských škol, dívat se na norské dětské pořady v televizi a mít tolik a tolik norských přátel. Nestačí, že jako rodiče máte v úmyslu svoje dítě naučit norsky bez školky a doženete to, co potřebujete, až začne škola. Je to vláda, která rozhoduje, co je pro vaše dítě nejlepší. Spolu s dalšími dětmi legislativní orgány byla provedena neuvěřitelně silná opatření, která mají přinutit lidi, aby dělali to, o čem si vláda myslí, že je správné.

Historie se opakuje!?

Nový dodatek o norském jazyce pro děti (přesněji děti cizinců) znamená porušení základních lidských práv, zásad právního státu, ochrany osobních údajů a také obecně popření principu presumpce neviny, tj. že člověk je nevinný, dokud se neprokáže opak. Přinutit děti jít do školky nebo odebrat dětí z rodin jsou tak velké zásahy, že pro ně musí existovat dobře podložený důvod a měl by o tom rozhodovat nejlépe soud. Nemusím snad dodávat, že zejména v případě odebírání dětí jsme mohli být mnohokrát svědky toho, že se tak nedělo.

Vyvstává samozřejmě řada otázek, které znějí následovně: Existuje studie, která by zkoumala, zda nové změny v zákoně o dětech jsou v souladu se základními lidskými právy? Jak už zaznělo, tato nová změna je namířena speciálně na děti přistěhovalců. Jak mohou existovat zákony, které se ve skutečnosti týkají pouze menšiny lidí? Není takové jednání diskriminační? Opravdu nemůžeme vyřešit jazykovou „challenge“ v moderním Norsku jinak než „silovými prostředky“? S imigrací budou vždy existovat problémy. Nelze je ale řešit prostým odebíráním dětí bez pádného důvodu. Jak jinak nazývat takový stav bezpráví než jako fašistický nebo komunistický.

Vlastně se nejedná o žádné novum, pokud jde o vztah vůči „nenorským“ etnikům. Norsko se už v minulosti přinejmenším velmi necitlivým způsobem chovalo vůči obyvatelům sámského (laponského) původu, kdy jim bylo odepřeno vzdělání v jejich mateřském jazyce. Dnes ale vidíme, že se jednalo o zneužití moci státu a i král Olav požádal sámské obyvatele o odpuštění toho, co se stalo. A nyní jsme svědky velmi podobného zacházení s cizinci, jako tomu bylo v případě zmíněných Laponců. Historie v podobě upírání práv jiným národnostem se už nesmí opakovat, ale opakuje. A svět k tomu mlčí a dokonce to i tiše obdivuje. Všichni jsme si zkrátka rovní a někdo je si rovnější.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Původní článek v norštině naleznete zde.

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu