NIGÉRIE: Kdyby zavraždění afričtí křesťané byli palestinští Arabové
Kdyby jen ta bezejmenná těla pohřbená v červené zemi nigerijské náhorní plošiny, děti upálené v kostelech v Kongu, ženy unesené a zmrzačené v Sahelu nesly jiné jméno, jinou vlajku, jinou věc – věděli bychom o nich.
Právě v době, kdy Univerzita v Cambridge uvalila cenzurní zákaz na pohádku „Červená Karkulka“, bylo v Ituri v Kongu povražděno 130 křesťanů.
K tomuto masakru se přihlásil Islámský stát: 25 křesťanů teroristé sťali.
Zopakujme to, abychom předešli jakémukoli nedorozumění: 130 křesťanů bylo zabito, aniž by se o tom kdokoli dozvěděl.
Situace v Kongu je nyní ještě strašnější než ta v Nigérii, kde bylo ve stejnou dobu v oblasti Plateau zavraždili islámští teroristé 30 křesťanů.
Tyto dvě zprávy – o „Červené Karkulce“ a o sťatých křesťanech – spolu nesouvisí jen na první pohled.
Žádné noviny nevěnovaly ani jedinou větu 130 křesťanům, které muslimští bojovníci rozřezali na kousky.
Není to náhoda, ale převrácená morální hierarchie a inverse morálky.
Ne proto, že by tato fakta nebyla známa: zpravodajské agentury o nich informují, náboženské organizace jako Barnabas je dokumentují a na internetu kolují džihádistická videa. Tato fakta však nezapadají do oficiálního výkladu událostí.
Nejde ani tak o geografickou vzdálenost.
Gaza a Judea a Samaří aka „Západní břeh“ (ach, ti „židovští osadníci“) zaplňují západní obrazovky 24 hodin denně, 7 dní v týdnu; další masakr konžských a nigerijských křesťanů se do médií ani nedostane.
Nejde o logistické potíže s přístupem do odlehlých oblastí: reportéři se dostanou kamkoli, když to vyžaduje mediální narativ.
Důvod je mnohem rafinovanější, mnohem zbabělejší.
Tito křesťané jsou černí, ale ne v tom „správném“ postkoloniálním smyslu; a jsou chudí, ale ne tak, aby to usvědčovalo západní kapitalismus.
Tak to tedy je: kdyby jen ti zmasakrovaní křesťané byli palestinští Arabové.
Kdyby jen těch více než tři sta duší, které jsou každý měsíc v Nigérii odtrhávány od víry, byly dušemi z Gazy, pak by to světové sdělovací prostředky uváděly na titulní stránce, evropská náměstí by se zaplnila vlajkami a hesly, univerzitní profesoři by přerušili výuku, umělci by malovali nástěnné malby, zpěváci by jim věnovali písně a pořádali velké koncerty a politici by si v přímém televizním přenosu trhali šaty.
Kdyby tito mučedníci byli palestinští Arabové, nemluvilo by se o „střetech mezi zemědělci a pastevci“, ani o „banditismu“ či „klimatických tlacích“.
Mluvilo by se o „genocidě“. Hovořilo by se o zločinu proti lidskosti a kolonialismu.
Redakce by vyslaly korespondenty vyzbrojené kamerami a rozhořčením. Sociální sítě by zaplavily hashtagy. Velvyslanectví by byla obléhána. Univerzity obsazeny. Moralistická parta z pořadu „Report“ by o tom natočila dvanáct speciálů.
Ale oni nejsou palestinští Arabové. Jsou to černí křesťané, chudí, vzdálení a nepohodlní. A tak zůstávají neviditelní. Zůstávají postavami ve zprávách organizací, které nikdo nečte. A naše doba odhaluje svou skutečnou hierarchii bolesti: nezáleží na tom, kolik lidí zemře, záleží na tom, kdo zemře, a především proti komu bojují, když umírají.
Nyní to srovnejme s reakcemi českých i zahraničních sdělovacích prostředků a mnohých novinářů a blogerů na celém světě, které se striktně držely narativu o zlých židovských osadnících a hodných palestinských Arabech v samařské vesnici Qusře.
Ve videu určeném mezinárodnímu publiku zpochybňuje zastánce izraelské veřejné diplomacie a obyvatel Samaří Ezra Tubi, mediální zprávy o vesnici Kusra a tvrdí, že všeobecné mínění o židovském „obléhání“ jsou nepravdivá a jsou součástí širší kampaně zaměřené na zpochybnění legitimity Izraele.
Zatímco mezinárodní média i nadále prezentují události kolem palestinské vesnice Qusra jako další příklad „násilí osadníků“ a „obléhání“ palestinských domů, izraelský mluvčí a obyvatel Samaří Ezra Tubi předkládá zcela odlišný pohled na věc.
Tubi, stojící na strategickém kopci s výhledem na okolí, zahajuje své anglicky mluvené video přímou výzvou směrem k mezinárodním médiím.
„Za mnou stojí ti ‚terorističtí osadníci‘, o kterých jste četli,“ říká. „Ale já vám teď ukážu úplně jiný příběh.“
Podle Tubiho není židovská přítomnost na kopci zakořeněna pouze v historických a biblických vazbách k této zemi, ale je také motivována naléhavými bezpečnostními důvody.
„Toto je naše rodná země,“ říká. „Stejně důležité však je, že toto místo má obrovský strategický význam pro bezpečnost tisíců Izraelců.“
Tubi spojuje současné napětí s masakrem spáchaným hnutím Hamás 7. října 2023 a tvrdí, že v Qusře byla otevřeně vyjádřena podpora tomuto útoku.
Poukazuje na oficiální prohlášení, které obecní úřad vydal den po masakru a v němž ohlásil generální stávku na počest těch, které označil za „hrdinské mučedníky z Gazy“. Podle Tubiho to dokazuje, že bezpečnostní hrozba není zdaleka jen teoretická.
„Na základě našich zkušeností,“ říká, „máme všechny důvody se domnívat, že kdyby se jim naskytla příležitost, udělali by přesně totéž svým židovským sousedům.“
Dále prohlašuje, že boj o tento kopec není náhodný, ale je součástí mnohem rozsáhlejšího boje o strategické území.
„Jedná se o jeden z nejvyšších bodů v Samaří,“ vysvětluje. „Kdo ovládá tento kopec, ovládá i okolní oblast. Rozšiřování arabské výstavby v této oblasti není náhodné. Je to součást promyšlené strategie, za kterou stojí finanční prostředky a politická podpora ze strany nepřátelských arabských zemí a evropských vlád.“
Podle Tubiho se na kopci usadila skupina mladých židovských obyvatel ve snaze zabránit tomu, co považovali za strategické převzetí kontroly.
„Od chvíle, kdy zde byla vztyčena izraelská vlajka,“ praví, „se celý svět obrátil proti nim. Došlo k otrávení hospodářských zvířat, k umístění výbušných zařízení a mladí Židé se stali terčem pokusů o lynčování.“
Ústředním bodem Tubiho sdělení je široce medializované tvrzení, že židovští obyvatelé uvalili „obléhání“ na palestinské domy v blízkosti Qusry.
Toto obvinění kategoricky odmítá.
„Média neustále opakují slovo ‚obléhání‘,“ říká. „Ale kde přesně k tomu obléhání dochází? Tady jsou ty dva domy, o kterých všichni mluví. Kde jsou důkazy? Kde jsou videa, která by obléhání dokazovala? Skupina Židů stojící v určité oblasti během probíhajícího konfliktu ještě neznamená obléhání.“
Tubi na závěr tvrdí, že kontroverze kolem Qusry je pouze jednou z kapitol toho, co popisuje jako mnohem širší informační válku proti Izraeli.
„Je to jen další propagandistická kampaň,“ sděluje. „Včera to byla obvinění z úmyslného vyhladovění, genocidy nebo zabíjení kojenců v Gaze. Dnes je to „násilí osadníků“. Nenechte se oklamat. Nejedná se o kampaň proti osadníkům. Je to kampaň proti Státu Izrael a proti Židům po celém světě.“
