V lednu letošního roku na bruselskou vrchnost prasklo, že uplácela klimatické neziskovky, aby prosazovaly její „zelenou politiku“. A uteklo jen pár týdnů a ukázalo se, že si kupovala i novináře.

Tak jako se za oceánem postupně rozkrývá, co všechno Američané platili prostřednictvím USAID, tak i v EU pomalu vyplouvá na povrch, na co neoprávněně posílala unijní prostředky Evropská komise. Poté, co vyšlo najevo, že financovala zelené neziskovky, aby jejich pomocí protlačila svoji „zelenou agendu“, prasklo na ní to, že si platila i novináře. Šlo o 132 miliónů €, které poslala vybraným mediím krátce před loňskými volbami do evropského parlamentu. Vzhledem k načasování je na místě předpokládat, že ta na oplátku ovlivňovala voliče ve prospěch politické linie, kterou Evropská komise reprezentuje.

Evropská vrchnost prostě opakovaně použila unijní peníze k šíření své vlastní politiky. Jako by toho nebylo dost prostřednictvím všelijakých grantů a dotací posílaných neziskovkám oficiálně. Ty za to pak prosazují převážně levicově progresivistický pohled na svět a v jeho jménu šikanují firmy i běžné občany. Vedle těchto veřejně deklarovaných prostředků však evidentně existují i formy financování neveřejné.

Zatím to prasklo ve dvou případech. Nicméně není jediný důvod se domnívat, že byly jediné. Ono těch témat, na která Evropská komise tlačí nebo tlačila existuje celá řada. Třeba Istanbulská úmluva a její ratifikace v jednotlivých státech. Nevedl i v tomto případě z Bruselu penězovod do redakcí vybraných médií chrlících články na její podporu? Nebo téma cenzury, respektive „boje proti dezinformacím“. Neplatila si evropská vrchnost neziskovky, které ji na oplátku pomohly prosadit DSA? No a pak tu jsou témata politická a ekonomická. Jako třeba přesouvání pravomocí na unijní úroveň a snaha zrušit právo veta, nebo sjednocování fiskálních, daňových a sociálních pravidel. Což není ničím jiným než skrytou federalizací EU. Koho všeho si tajně platí Evropská komise v těchto případech?

Myslím, že to jsou naprosto legitimní otázky. Byť na ně nečekejme odpovědi. Ve skandálu s financováním novinářů je přitom namočená i přímo paní Uršula. Což je o důvod víc, aby se to moc nerozmazávalo. Ostatně média o obou zatím provalených skandálech převážně mlčí. U těch, která byla na výplatní listině Evropské komise, je to pochopitelné. Co ale ta ostatní? Dle mého soudu se jim otevírá jedinečná příležitost, kterou by neměla promarnit. Lidé jim totiž už moc nevěří.

Takže je nejvyšší čas si jejich důvěru získat zpět…

Psáno pro deník TO