Že je vláda velké koalice velký průšvih, ví každý student prvního ročníku politologie. A nejde jen o ten nemastný neslaný politický guláš, který místo nezbytných reforem dokáží dnes navařit téměř všechny politické strany (v Německu s tím uspěla právě CDU), jen aby uspokojily co nejvíc zájmů a vyhrály, je totiž z principu rozhazovačná a většinou nepozorovaně a plíživě vede ke státnímu korporativismu, konzervuje byrokracii a v zemích se slabší morálkou bývá korupční v obsazování nejrůznějších prebend (Rakousko).

Krásně je to vidět na programu velké německé koalice, kde monumentální vítězství CDU/CSU ani v systému s většinovými prvky neumožnilo Angele Merkelové sestavit vlastní vládu. A tak po pěti týdnech handrkování zvítězila sociální demokracie a bude se rozdávat. Ne že by na to Německo s levnými půjčkami a mírným přebytkem v rozpočtu (15 miliard eur) nemělo a proč by ti, kteří si odpracovali 43 let, nemohli mít volbu jít o čtyři roky dříve do plného důchodu v 63 letech. Nic nemá být paušální. A proč by měly ženy za odměnu, že se doma staraly o děti, dostat ve stáří nízkou penzi? Je smutné, že teprve demografická krize (a rozvody) v Německu nastolily problém, který měl být řešen dávno. Horší je, že sociální demokracie (všech zemí) věří (nebo ho deklaruje) ve stokrát empiricky ověřený škodlivý princip minimální mzdy, který poškozuje ty nejchudší, a prosadila do společného programu částku 8,50 eura. V méně výkonném východním Německu, kde existují i nižší platy (šest eur), to povede k vyšší nezaměstnanosti.

Přímo tragická je však zelená politika, a ta má běžet podle společného programu na plný plyn i bez plynu a bez atomu, přestože ji proti právu Unie místo průmyslu nesou na svých bedrech domácnosti. To ona je možná i hlavní příčinou, proč se polovina Němců cítí tak chudá a proč se jim tak zalíbilo dálniční mýtné pro cizince.

V Německu už deset let od přijetí eura pomalu klesají veřejné i soukromé investice (z 21 na 17 procent HDP), kvalita silnic a železnic stále upadá a rostoucí byrokracie komplikuje vznik malých firem. Merkelová sice uhrála na nějaký čas nezvýšení daní (má ale v Evropě největší poměr důchodců k zaměstnaným), ale v objemném koaličním programu (185 stran) nacházejí komentátoři z Die Welt a FAZ neklamné známky nástupu regulatorního státního dohledu, který už jednou v devadesátých letech vedl ke stagnaci a vysloužil Německu pověst "nemocného muže".

Německo je smutným příkladem společnosti, která, byť zámožná, žije jen v současnosti a na své děti a vnuky nemyslí.

LN, 3.12.2013