V Bundestagu, tedy německém parlamentu, sedí věřící muslimka, šestatřicetiletá Cemile Giousouf. Zasedá v unionistické frakci CDU a CSU. Narodila se však již v německém Leverkusenu. Do nedávna se o ní moc nevědělo, ale od atentátu na karikaturisty v časopise Charlie Hebdo je o ní slyšet stále víc: vede totiž debaty s křesťany, židy i muslimy a zúčastňuje se různých konferencí a to v době, kdy dle Spolkového úřadu na ochranu ústavy, jak sdělil ve středu jejich šéf Hans-Georg Massen, se do Německa vrátilo 200 džihádistů s úkolem Západ destabilizovat a kdy s jednou z žen, která přijel ze Syrie, probíhá právě proces v Mnichově, kvůli přípravě teroristického útoku.

Christoph Purps je krajský předseda za stranu CDU ve vestfálském Hagenu a je moc rád, že právě jeho organizace má v německém parlamentu takovou poslankyni. Jeho zdůvodnění je plausibilní: Každý třetí občan tam totiž má zahraniční původ a každé druhé dítě pochází z emigrantské rodiny. A islám je dle politologů nedílnou součástí současné německé společnosti. Samozřejmě v Německu, ani ve straně CDU, nebyli všichni její nominací v roce 2013 nadšeni a dokonce jí přezdívali Quotenfrau, čímž chtěli říci, že se do Bundestagu dostala jen kvůli stranickým kvótám pro Němce z emigrantských rodin.

Šéfové CDU ale nominaci paní Giousouf obhajovali slovy: Mladá, žena, muslimka a migrantka, to přesně odpovídá profilu naší strany, která bohužel až po dlouhé době objevila, že její voliči mohou pocházet i z emigrantských rodin. A Peter Hintze, šéf skupiny poslanců ze Severního Porýní - Vestfálska, v této dámě vidí dokonce velkou posilu, jak sdělil redakci Cicera. Sama se k Turecku nehlásí, cítí se spíše jako německá muslimka a zastává názor, že emigrantské organizace a spolky při mešitách by se měly politicky, ideologicky a finančně zcela emancipovat od zemí, kde mají původ.

Sice se tato dáma hlásí ke své muslimské víře, ale ostře se distancuje od toho, co se v Německu děje v některých mešitách. Sama se snaží vychovat emigranty k tomu, co nazývá německý islám, a chce založit islámskou akademii, kde by se tito lidé mohli vzdělávat, protože, jak říká, islámský terorismus může být poražen jen tehdy, když sami muslimové za takové činy převezmou odpovědnost a budou proti nim bojovat.

V Německu jsou ale tradičně pro takový přístup podmínky, protože tam existuje partnerská spolupráce mezi státem a náboženskými institucemi. Německý stát platí imámy v německých mešitách, ovšem vyžaduje od nich univerzitní vzdělání včetně znalostí německé kultury, a tudíž má právo kontroly, zda na jejich místo nepřicházejí političtí agitátoři extremismu. Problém však je, že některé univerzity, jako třeba ta v Káhiře, právě tyto extremisty vychovaly.