Merkelová po roce kondolovala pozůstalým teroristického útoku

V pondělí odpoledne se kancléřka Merkelová sešla se zraněnými a pozůstalými po obětech teroristického útoku, který se před rokem odehrál na jednom berlínském vánočním trhu. Tunisan Amri tehdy způsobil smrt dvanácti lidí a zranil sedmdesát dalších.

Před setkáním sdělila kancléřka novinářům: „Důležité je pro mě dát ještě jednou najevo, jak soucítíme s příbuznými a zraněnými.“ Ale „ještě jednou“ neodpovídá pravdě. Před rokem si kancléřka nenašla čas ani na to, aby pozůstalým kondolovala písemně. Natož aby se s nimi setkala osobně.

Je nabíledni, proč se tomu vyhnula a setkává se s nimi (pod tlakem veřejného mínění) až teď. Ani trochu nestála o to vyslechnout si výčitky zraněných a pozůstalých. Lidí, jejichž příbuzní by zůstali naživu, kdyby se v roce 2015 starala o bezpečnost německých občanů a nepustila do země statisíce migrantů. Samozřejmě, že se právě jí nechtělo poslouchat trpké výčitky kvůli nesplnitelnému „my to zvládneme“.

Kdo by stál o nepříjemná setkání. Nikdo neslyší rád, že udělal chyby. A již vůbec nechce být obviňován ze smrti lidí. Takže německá kancléřka si před rokem ušetřila nepříjemnost a jednala úplně stejně, jako by to udělala většina obyčejných lidí.

Ale ona není a ani nechce být obyčejný človek. Ucházela se o moc a získala nejvyšší úřad v zemi. Přívažkem k politické moci je vždy také odpovědnost. Odpovědnost za spoustu věcí, ale hlavně za občany, kterým své služby nabízí.

A tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Média nyní kritizují Merkelovou za to, že neukázala dosti soucitu. To je sice pravda, ale necitlivost není hlavní příčina jejího chování.

Nejmocnější žena světa a i v České republice mnohými oslavovaná politička totiž používá moc především k tomu, aby si ji udržela a aby si zároveň vládnutí co nejvíce usnadnila. Nejdůležitějším rysem jejího politického stylu je systematicky se vyhýbat (pro ni osobně) nepohodlným rozhodnutím a důsledky tohoto (ulehčeného, a proto nedůsledného) vládnutí naložit na záda těch, kterým má sloužit.

Bylo by pro ni nepohodlné, kdyby v roce 2015 padly na německých hranicích výstřely. A tak svou nečinnost „posvětila“ morálními ohledy a dlouhodobé důsledky invaze masy nepřizpůsobivých cizinců přenechala budoucím generacím hlavně v Německu, ale (přes kvóty) i ve zbytku Evropy.

Totéž se dá říci o jejím rozhodnutí zachránit v letech 2008-2009 zkrachované banky v Německu i jinde, opět na úkor (nejenom) německých daňových poplatníků. Snahu vyhnout se obtížím a důsledky přenechat jiným vidíme i v případě vydržování beznadějně předluženého Řecka a dalších jihoevropských států. A příklad ze současnosti? Ze stejného důvodu se Merkelová chce za každou cenu vyhnout menšinové vládě. Vyjednávat si většiny v parlamentě případ od případu by totiž pro ni bylo příliš namáhavé a výsledek nejistý. Německá kancléřka svůj politický styl opravdu dotahuje.

Psáno pro můj Facebook