V Německu je, zdá se, minimálně třetina rozumně smýšlejících lidí. Neměli by nechat politiky, jako je Merkelová, dále vládnout Německu i Evropě. Společně s lidmi, jako je Sarrazin, by neměli promarnit šanci.

Thilo Sarrazin dokázal v roce 2007 v německé metropoli jako vůbec první správce financí po osmapadesáti letech dosáhnout přebytku městského rozpočtu. Je to on, za jehož sesazením stojí německá vláda pod taktovkou Angely Merkelové. Byl odejit z pozice člena představenstva Německé centrální banky za slova, která o pár týdnů později sama Merkelová, pod oprávněným tlakem veřejnosti, v jisté umírněné obměně použila. Mimochodem, podobný tlak na něj byl i v roce 2009, kdy veřejně kritizoval Bundesbank za její finanční politiku. Ve své knize Deutschland schafft sich ab („Německo provádí sebedestrukci“) Sarrazin vyčítá muslimským přistěhovalcům „nechuť integrovat se“ a „vysoké náklady“, které pro stát představují. Je to on, kdo říká, že Německo přirozenou cestou hloupne, protože imigranti z Turecka, východní Evropy a Blízkého východu mají většinou jen nízké vzdělání a navíc mívají více dětí než sami Němci. Právě tato slova ho ještě před pár dny stála vlivnou pozici, ze které mohl vidět a viděl do státních nákladů Německa, mimo jiné také na multikulturalistickou politiku Angely Merkelové, aby ta o pár týdnů později sama prohlásila, že snahy Německa vytvořit multikulturní společnost totálně selhaly.

Snahy Merkelové, nikoli Němců, byly chybné. Podobně chybné, jako stejné krátkozraké snahy politiků ostatních členských států Evropské unie v této oblasti, kteří si bláhově mysleli a myslí, že imigranti vyřeší skomírající důchodové systémy. Jistě stojí za povšimnutí, že to byla právě Angela Merkelová, která prosazovala svou mocí a silou Lisabonskou smlouvu. Na základě tohoto dokumentu a v souladu s „barcelonským procesem“, jehož cílem je přijmout do Evropy desítky milionů muslimů v následujících letech, aby tito byli navíc rozmísťovány podle klíče do jednotlivých členských států, jedná nyní sama německá kancléřka proti duchu a cílům jmenovaných dokumentů a unijních oficiálních aktivit. Znovu se ukazuje, že když jde o vlastní politický prospěch, nehledí šéfové EU na nic, nezajímají je uzavřené závazky a razí si výhradně svou. Ostatně ukázaly nám to v minulosti jak Německo, tak Francie (kde zase pro změnu nyní pod tlakem veřejnosti bojuje s přistěhovalci Sarkozy), když si udělily výjimku z přístupových pravidel a kritérií při vstupu do eurozóny, aby dnes toužily být paradoxně lídry v jakési „hospodářské vládě" celé Unie a navrhovaly pokutovat jiné za nedodržování téhož.

Thilo Sarrazin (více v článku Thilo Sarrazin? Pravda o přistěhovalcích v Německu a nová inkvizice) , nechce-li zůstat jen u slov v knize a má-li opravdu obavy o budoucnost Německa a jeho národa, má ideální příležitost získat masivní a žádoucí podporu německých voličů. Je dostatečně zabezpečený, na své straně má myšlenkově spřízněné bohaté patrioty, má zkušenosti i ekonomické znalosti. Thilo Sarrazin sloužil v německé armádě a pracoval ve veřejném sektoru již od roku 1975, včetně různých ministerstev, které měly na starost hospodářskou politiku. Tak dlouho vystupoval proti zadlužování a deficitům státního rozpočtu, ale také proti stále většímu přerozdělování státních peněz na plnění politických cílů multikulturalistické ideologie, až se ho současná politická rádoby elita zbavila. Je to tvrdý člověk k sobě i jiným, s ekonomickým rozhledem a hlavně se zdravým rozumem, který lidem toužícím po moci a schopným otočit podle toho, jak moc ubývá, jako je Angela Merkelová, žalostně chybí.

Jsem přesvědčen, že Německo (ale i celá Evropa a Evropská unie zejména) by si zasloužilo, aby se stal příštím německým kancléřem někdo jako Thilo Sarrazin.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora