Neviditelný pes

NĚMECKO: Tak nám porazili Merkelovou...

... a navíc v jejím domovském kraji. CDU bude muset začít vážně řešit svoji politickou budoucnost.

Malé Meklenbursko-Přední Pomořansko (1,6 milionu obyvatel) v neděli volilo do svého zemského sněmu. Za normálních okolností by se o těchto regionálních volbách nepsalo ani u nás v ČR, podobně jako se v Německu nepíše o krajských volbách na naší Vysočině.

Ale okolnosti už zhruba rok nejsou normální a do Meklenburska se sjeli zástupci všech možných médií ze světa, včetně katarské Al-Džazíry a The New York Times. V Meklenbursku je trvalým pobytem kancléřka Angela Merkel, jejíž migrační politika už rok štěpí celou Evropu, takže zemské volby měly být i určitým referendem o ní.

Sama kancléřka si toho byla vědoma a pár dní před konáním voleb přijela do Meklenburska na neoficiální „last-minute“ volební kampaň. Toto gesto by CDU ještě loni či předloni zajistilo pár procentních bodů navíc. Tentokrát to nezabralo, nebo spíše zabralo, ale opačným směrem. Po návštěvě Angely Merkel preference její strany ještě poklesly a v neděli padl verdikt: poprvé v historii Německa prohrála CDU s protiimigrační a euroskeptickou Alternativou pro Německo (AfD). To je svého druhu zlom.

Merk1

Výsledky voleb v Meklenbursku – Předním Pomořansku, 4. září 2016

Vítězem voleb se stal místní sociální demokrat Erwin Sellering, který je v zemi oblíben. Ačkoliv všechny zavedené strany utrpěly ztráty, nedopadla SPD tak špatně, jak se minulý týden obávala. Erwin Sellering bude moci pokračovat dalších pět let ve velké koalici s CDU, i když jejich většina v Landtagu se zmenšila z devíti na šest hlasů. Kromě toho vypadli ze sněmu Zelení, jejichž pozice ve východním Německu (kromě vegansko-alternativně-tureckého Berlína) je velmi slabá, a rovněž neonacistická NPD – obě malé strany přišly o polovinu svých voličů. To vše za solidní volební účasti 61 %.

SPD může být spokojena. Ukázala, že má minimálně jednoho politika, který je oblíbenější než její šéf Sigmar Gabriel či předseda europarlamentu Martin Schulz (brrr). Je možné, že jednoho dne, v nouzi nejvyšší, po něm nejvyšší vedení strany sáhne, aby vyvedl partaj z problémů. Mimochodem, Erwin Sellering se poslední dobou vyjadřoval velmi kriticky vůči panující Willkommenskultur a chválil zpřísněná opatření u skandinávských sousedů.

Druhá AfD může také být spokojena. Má výrazné zastoupení ve sněmu, následujících pět let může hrát roli nesmiřitelné, sarkastické opozice, a jelikož do vlády ji nikdo nepustí, neušpiní si ruce od skandálů nutně spojených se skutečným výkonem moci. Skutečnost, že její protivníci budou donuceni opět uzavřít velkou koalici, jí jen nahrává. Základní tezí AfD vůči voličům totiž je, že staré strany pozvolna srostly v jednotnou „národní frontu“ , „mišmaš“ (Einheitsbrei), kde už neexistují žádné podstatné rozdíly, a ať zvolíte kteroukoliv z nich, dostanete pak shůry tu samou politiku. Pokračování velké koalice pod Erwinem Selleringem je jen dalším příkladem, kdy toto platí.

Kdo má po neděli obrovský problém, je právě CDU.

*****************************

Dnes konkurenční AfD byla z hlediska CDU dlouho nevýznamná strana, malý komár bzučící u uší slona. Ještě loni v létě se preference AfD pohybovaly kolem 3 %. Když začaly na podzim 2015 narůstat, byl tento proces ze strany CDU zprvu kompletně ignorován.

Po příšerné silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem si politický establishment uvědomil, že nováčci z AfD nejsou zase tak bezvýznamným „komárem“ a že s mlčením si zavedené strany už nevystačí. Před zemskými volbami ve třech spolkových zemích (13. 3. 2016) tedy nastala druhá fáze: totální mediální palba ze všech kanonů. O kandidátech za AfD jsme se dozvěděli úplně všechno – negativní. Komu zkrachovala firma, kdo se rozvádí, kdo nezaplatil výživné, kdo přešel ulici na červenou, kdo nedal číšníkovi spropitné, kdo je promiskuitní, kdo má problémy s alkoholem. Neopatrné výroky lidí z vedení byly prezentovány tak, aby zněly tím nejhorším možným způsobem, a následně po celé týdny rozmazávány v televizi a v novinách. Žádná jiná strana nebyla vystavena tak agresivní kampani ve sdělovacích prostředcích. Nezabralo to, v březnových volbách slavila AfD výrazný úspěch. Nicméně před včerejšími volbami v Meklenbursku se mediální palba opakovala. Opět s neúspěchem.

Kdo sleduje německou politickou scénu s dostatečným odstupem, porozumí snadno tomu, proč mediální lynč AfD vůbec neublížil. Za prvé proto, že spousta Němců už médiím nedůvěřuje (považuje je za „Lügenpresse“) a skutečnost, že někomu noviny nasazují psí hlavu, je pro ně spíše doporučením toho člověka volit. Za druhé proto, že podmínky, za nichž AfD narostla do stávajících rozměrů, ještě trvají: migrační proud neustal, policie hlásí zvýšenou kriminalitu a kancléřka, které má po jedenácti letech vlády už tak mnoho lidí plné zuby, se drží svého wir schaffen das. Dokud se tyto podmínky nezmění, bude mít AfD stále úspěch.

Realisticky uvažující členové CDU si nyní uvědomují, že strana se ocitla v nepříjemných kleštích. Její předsedkyně a kancléřka, která CDU dlouho zajišťovala dobré výsledky, nyní působí spíše jako chodící reklama na opozici. Vítězství AfD nad CDU v Meklenbursku, kde bývala CDU poměrně silná, jen potvrdilo tento trend. „Velké“ volby do Bundestagu se mají konat za rok. Co teď? Před stranou nyní stojí dvě možnosti, jedna horší než druhá.

První varianta je neměnit nic zásadního a pokračovat v kurzu wir schaffen das! Tedy znovu si zvolit Angelu Merkel jako předsedkyni a navrhnout ji do dalších voleb jako kandidátku na kancléřku. A přitom doufat, že do té doby se současný proces eroze voličské základny buď zastaví, nebo aspoň zpomalí. Že po celostátních volbách půjde znovu poskládat aspoň velkou koalici, stejně jako v Meklenbursku. Dlouhodobou budoucnost strany vem čert, třeba se nějak vyřeší sama.

Tato varianta má svoje rizika. Jedno spočívá v tom, že na tento postup nemusí přistoupit sesterská koaliční strana CSU, která se v domácím Bavorsku stále těší vysoké oblibě a která nechce být stažena do propasti tvrdohlavou šéfovou u svých bratříčků. Kdyby CSU vypověděla koalici a kandidovala v celém Německu s programem konzervativnějším nežli merkelovská CDU, mohla by CDU přebrat většinu voličů. CSU je v poslední době vůči migrační politice vlády velmi kritická, i když zatím zůstalo jen u slov.

Další riziko v této variantě představují všechny události, které se v následujícím roce ještě můžou stát. Například budou-li v sousedních zemích (Nizozemsko, Francie, Rakousko) zvoleni do nejvyšších úřadů opoziční politici blízcí AfD. Nebo, ještě daleko hůř, pokud se někteří z nedávných přišelců odvděčí Německu velkým teroristickým útokem srovnatelným s Bataclanem či Nice. Jeden takový plánovaný útok byl už překažen, a to jen díky informacím od francouzské tajné služby. Příště se to podařit nemusí. Taková událost by pro plavidlo jménem CDU představovala „díru pod čárou ponoru“, protože politickou zodpovědnost kancléřce nikdo neodpáře.

Výhodná je na této variantě jen jedna věc – nikdo nemusí nic dělat a podstupovat nebezpečí, že si skrze otevřenou vzpouru vůči své šéfové zničí politickou kariéru. Stačí ponechat vývoj setrvačnosti a uskuteční se sám.

Druhá varianta je riskantnější a vyžaduje velkou osobní odvahu. Metoda „čerstvý vítr“, aneb shodit kancléřku a nahradit ji někým novým. Potíž je v tom, že za jedenáct let své vlády odstranila Angela Merkel z vedení CDU každého, kdo by ji mohl jen okrajově ohrožovat, a zaplnila vrchní patra strany svými oddanými kývači. O nějaké výchově nástupce, jak to dělali dřívější kancléři, nemůže být řeč. Revoluční varianta by tedy znamenala vyměnit celé vedení strany naráz, což samozřejmě ke stabilitě nepřispěje. Po pádu Angely Merkel by desítky dlouho potlačovaných konfliktů a rozbrojů vyrazily na povrch, asi jako když vystřelí špunt z lahve šampaňského. Navíc je otázka, komu se ten nepořádek po ní bude chtít uklízet. Jediný kritický hlas, který dosud ve vedení CDU zbyl, totiž právník Wolfgang Bosbach, trpí metastázující rakovinou prostaty a nechce ve svém ztrápeném stavu vůbec kandidovat do Bundestagu, natož aby vyzýval kancléřku k souboji.

Za dva týdny se konají místní volby v Berlíně, kde CDU hrozí další citelné ztráty, a to ze 23 na cca 17 procent, i když to vypadá, že aspoň v tomto případě nebude od AfD předehnána (její preference se pohybují mezi 10 a 15 procenty). Jelikož v Berlíně se poslední dobou daří jak Zeleným, tak komunistům z Die Linke, mohla by se CDU ocitnout až na čtvrtém místě a vypadnout z vlády. To by jen potvrdilo současný trend pomalého, bolestivého krvácení.

Je na členech CDU, zda s tím něco udělají. Ale pokud, měli by začít rychle. Velmi rychle.

*****************************

Malá douška na závěr. Každé volby jsou provázeny různými zajímavými výroky. Kolem meklenburských voleb se sešlo hned několik pozoruhodných tvrzení, například, že AfD je „strana nepřátelská ženám“ (proto je asi vedena ženou a ve vedoucích pozicích má spoustu dalších žen). Ale v mém žebříčku „best of“ se umístily tyto tři.

Bronz si odnáší Simone Peter, spolková předsedkyně Zelených, za svůj výrok o tom, že Zelení jsou protipólem AfD. V Berlíně má pravdu, ale v Meklenbursku si právě její strana odnesla krutou porážku a vypadla z parlamentu. Na protipóly si v Meklenbursku mohou Zelení hrát jedině s NPD, která patří do stejné váhové kategorie (4,8 % versus 3,0 %). Jejich neoblíbená AfD tam získala pětkrát více hlasů a musela by se na ně dívat lupou, aby je zaznamenala. Inu, proslulý zelený smysl pro realitu. U nás to není lepší, stačí se podívat na známého „předsedu s pavoučím knírkem“.

Stříbro patří českým Lidovkám, které napsaly, že se kampaň věnovala migraci, ač se v této spolkové zemi nachází jen 22 000 uprchlíků. Milí drazí z Lidovek, umíte počítat trojčlenku? Celé Meklenbursko má 1,6 milionu obyvatel. Kdybychom ten jejich loňský migrační proud přepočítali na české poměry (10,5 milionu obyvatel), vyšlo by nám, že by k nám během roku dorazilo zhruba 145 000 Arabů, Afghánců, Pákistánců a Afričanů. K tomu se opravdu slovíčko „jen“ nedá napasovat. To by byl politický malér, který se stává jednou za generaci, a Sobotkova ČSSD by hledala svoje preference někde ve sklepě, třesouc se o pětiprocentní hranici.

A na zlato dosáhl generální sekretář CDU Peter Tauber, věrný merkelovec z mladší generace, který se za svoji politickou kariéru ani o vlas neodklonil od linie kancléřky (proto je taky ve svém věku 42 let již generálním sekretářem strany). Pravil totiž: „Tyto volby prohráli všichni!“

Ehm, pane Taubere. Toto je graf zisků a ztrát. Máte skoro pravdu, ale schválně, jestli najdete jednu výjimku. To, že jste ji přehlédl, je součást problému, v němž se nacházíte.

Merk2

Zisky a ztráty jednotlivých stran

*****************************

Hudební epilog

Německá politická scéna bude asi v dohledné době připomínat pěknou humoresku. Tak tady ji tedy máte, v podání, které mě zaujalo, i když nahrávka sama trpí technickou nedokonalostí.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora

zpět na článek