Turecký prezident Erdogan, tedy nyní již spíše turecký diktátor, se pravidelně drsně naváží do Německa. Vyslal do něj před dubnovým referendem své dva ministry jako emisary a chystá se tam sám plamennými projevy vyšťavit voliče z masy cca 1,5 milionu Turků, aby jej podpořili. Až tak mu na tom záleží. Je to ovšem taková zatracená věc - Erdogan a jeho satrapové vlastně na půdě Německa dělají domácí politiku a přitom škodí Německu. Tak především: Erdogan a jeho ministr zahraničního vměšování, jehož jméno naschvál vždycky zapomenu, již oba opakovali, že Německo Turky utiskuje, a pucují Německo za to, že si dovoluje poučovat Turky o lidských právech.

Německo ovšem statečně poňafává a když si turečtí ministři vyjednají pro své příznivce veřejné prostory v německých městech, tak místo toho, aby Německo řeklo „Nein, keine türkische politische Kundgebungen. Nein!“ a prostě je nepovolilo jako protiústavní, vždy najde nějaký stupidní zástupný důvod, jako např. obavu z bezpečnosti přednášejícího Turka anebo, jako naposledy v Hamburku, „důvody požární bezpečnosti“ ve svatební hale, kde mělo shromáždění být. Až tam bude tento víkend nějaká svatební merenda, jako zázrakem budou všechna nebezpečí již odstraněna. Es ist peinlich!

Dne 7. 3. však přesto turecký ministr zahraničí vystoupil před cca 300 svými příznivci německo-tureckého typu na balkoně tureckého konzulátu v Hamburku a řádně tam Německu vykartáčoval kožich, když jeho státní systém označil jako totálně represivní. Z balkónu si to nedovolil, ale tureckému listu Haryüet neprodleně sdělil, že v Německu to je jako za časů nacismu. Tak co byste tomu řekli: v každé normální zemi by do 24 hodin byl vypakován jako persona non grata a fičel by domů a německý velvyslanec v Ankaře by byl odvolán domů na konzultace a čtyři až osm tureckých diplomatů by fičelo do Turecka rovněž.

Jenže Erdogan ví, že Němci vědí, že Erdogan ví, že mají v gatích naděláno a že Sigmar Gabriel, německý ministr zahraničí, se s tím tureckým drzounem nejen sejde, ale bude ho hladit po srsti. Kňou, kňou, bude šeptat Sigmar Gabriel, ten obtloustlý etalon toho nejhoršího, co německá politika vystavuje ve svém výkladci a dává Evropě. On ale musí, protože lezení do zadku Erdoganovi je teď v Německu životně důležité a salonfähig. To proto, že Merkelová zase před časem, sama a drze, vložila osud značné části EU do rukou tureckého diktátora, který se ráno probudí a říká si (turecky ovšem): „Pustím jim je tam, nebo nepustím?“ Tím mluví o imigrantech. Ano, je to ten Sigmar Gabriel, který ještě před dvěma lety každého, kdo jen cekl proti imigrantům, označil drze za hnědý póvl. Hotový hrdina. Teď se trapným kňouráním pokusí vymluvit Erdoganovi chystanou návštěvu Německa, aby zde vybalil domácí politickou kampaň a radikalizoval Turky (připomínám jen, že Erdogan před pár lety v Kolíně n. Rýnem jednoznačně vyzýval na mítinku německé Turky, aby se neintegrovali).

Erdogan se na Gabriela a Merkelovou vykašle a do Německa vyjede a vsadím své boty, že mu v tom Německo nezabrání. On si tam užije svoji triumfální komediální kampaň a Němci budou poštěkávat, ale jen tak naoko. Prostě Německo je mopslík, ekonomický obr, který se podělá před Turkem. Co by tomu řekl Jan Sobieski.

A takhle my tady žijeme.