Kvůli pětiprocentní klauzuli pro vstup do sněmovny propadlo nyní v Německu nejvíc hlasů v historii

"Jestliže spadne při volbách 15 procent hlasů pod stůl, pak není cosi v pořádku," míní rozhořčený diskutér v jednom německém médiu. I jiný si myslí, že "jestli si lid nebo přinejmenším jeho část přeje, aby v parlamentu seděli i zástupci okrajových politických subjektů, pak by tomu tak mělo být. Jde o to dát těmto subjektům možnost vyjádřit se, nemusí přece rovnou tvořit nějaké koalice. Bylo by zkrátka demokratické dát slovo i nejmenším skupinkám, vždyť by tím stejně nedostaly žádnou vládní moc."

Kritika pětiprocentní klauzule vzrůstá poté, co se kvůli ní těsně do parlamentu nedostaly dvě malé, ale co do funkce "jazýčku na váhách" významné strany, Svobodní a Alternativa pro Německo. Zatímco ta první, s výsledkem 4,8 %, byla dosavadním koaličním partnerem Merkelové Křesťanských demokratů, druhá je na německé politické scéně fenoménem novým, a značně přitom euroskeptickým – s výsledkem 4,7 % nicméně ani ona nakonec v Bundestagu nezasedne. Poslední třešničku na dort svého raketového vzestupu si tak sice musela zatím odepřít, i tak je to pro ni nicméně úspěch a dobrá startovní čára do budoucnosti. Ne tak Svobodní – tradiční parlamentní strana poprvé se ocitá mimo mísu a nynější hubené skóre je vlastně výsledkem jejího téměř desetiprocentního propadu ve voličské přízni.

Co do počtu hlasů, jež tak přišly vniveč, to představuje 2,08, potažmo 2,05 miliónu voličů – přes čtyři milióny příznivců těchto dvou stran šly k volbám zbytečně. A společně s ostatními straničkami, jež také zůstaly mimo (Piráti se svými 2,2 % jsou z nich největší, následují Národní demokraté s 1,3 %), propadlo celkem 6,8 miliónu hlasů, tedy celých 15,7 %. Tolik jich dosud v žádných německých volbách za posledních 50 let, kdy pětiprocentní klauzule platí, promarněno nebylo.

Kritické reakce se proto množí. Snížení klauzule označil hannoverský ústavní expert Hans-Peter Schneider jako "ústavně žádoucí". Poslanec za Zelené (již se přitom do sněmovny se svými 8,4 % pohodlně dostali) Hans-Christian Ströbele zase dosavadní pětiprocentní klauzuli označil za "z hlediska demokratického práva pochybnou" a navrhuje snížit ji na 2-3 %. Berlínský právní expert Ulrich Battis zase shledává být "těžko slučitelným se základy demokracie", přijde-li skoro sedm milionů voličských hlasů nazmar. Odborník na problematiku politických stran Hans Herbert von Arnim navrhuje, aby měl volič propříště možnost uvést jinou stranu pro případ, že by se jeho favorit přes pětiprocentní hranici nedostal.

Nezdá se nicméně, že by se tento problém měl v dohledné době dočkat řešení – Německo má jiné starosti: je opilé obdivem ke svojí staronové kancléřce a spekuluje spíš o tom, s kým by její strana měla vstoupit do koalice, potažmo zdali by menšinově neměla vládnout sama. Kdy a kde kdo s kým je jedinou aktuální otázkou dne. Vymýšlejí se strategie, improvizuje se, mlží a vyhrožuje. Kalkuluje se a počítá, hovoří se o budoucích daních. Němce čeká poslední fáze éry, pro niž se již vžil název "merkelismus", a jak deník RP Online podotýká, z vrcholu už každá cesta vede jen dolů. Takže pětiprocentní klauzule trápí nakonec opravdu jen ty dva potrefené subjekty, které tak neblaze zůstaly těsně pod ní…

Češi sami z vlastní zkušenosti dobře vědí, jak to dopadá, když žádné pětiprocentní kvorum neexistuje, jak tomu u nás bylo za první republiky: v roce 1920 se tak do sněmovny o 281 poslancích hned se třemi mandáty dostala kupříkladu jakási Socialistická strana československého lidu pracujícího se ziskem 0,9 % a jeden poslanec tam dokonce seděl i za Maďarskou zemskou stranu malorolnickou a zemědělskou, jež dostala 0,4 % hlasů – že takový roztříštěný parlament vedl jen k chaosu a vlády se neustále otřásaly, je nabíledni.

A vědí to i v Německu: "Ano, tato klauzule omezuje rovnost volebního práva," píše se ve středečním úvodníku FAZ. "Ale zároveň i zaručuje funkčnost parlamentu. Stojí za to, aby se zabránilo nadměrné fragmentaci politické scény. Zákon mohl koneckonců ustanovit i úplně jiné volební systémy, třeba ten prostý většinový. I to by bylo demokratické, byť by tu víc než polovina hlasů spadla pod stůl. Ztraceny totiž nejsou ani ty hlasy, jež k průlomu do parlamentu nestačily. I ony jsou totiž veličinou, s níž je nutno počítat."

Per-hand-preklady.cz