NĚMECKO: Protijaderná zeď se začíná bortit
Již od faktického zahájení praktické realizace politiky „odstoupení“ v roce 2000 bylo jasné, že se jedná o politickou úlitbu SPD tehdejšímu koaličnímu partnerovi, tj. Straně zelených. Politická realita tomu chtěla, že tento závazek byla nucena převzít i následující vláda kancléřky Merkelové z CDU, tentokrát však jako politickou úlitbu SPD. Přesněji řečeno: po předčasných parlamentních volbách v roce 2005 nebyla velká koalice CDU/CSU a SPD schopna definovat v rámci koaličních jednání jednotnou politickou pozici vůči jaderné energetice - a z tohoto důvodu bylo v koaliční smlouvě dohodnuto pokračování v energetické politice předchozí vlády.
Zde si neodpustím krátkou osobní vsuvku. Angela Dorothea Merkelová je absolventkou Lipské univerzity, obor fyzika, a před zahájením své politické kariéry v CDU pracovala v Berlíně jako vědecká pracovnice v Ústavu fyzikální chemie. Docela by mne zajímal její soukromý, abych tak řekl fyzikální, komentář na téma koaličních jednání s představiteli SPD, kteří z politických důvodů trvali na pokračování politiky odstoupení od jaderné energetiky a převzali v této otázce „argumentační základnu“ minulé vlády, tj. Strany zelených. To jsem však odbočil, vraťme se nyní z fyzikální do politické reality.
Čechům asi není nutné zdůrazňovat, že udržet chod koaliční vlády je bruslením na tenkém ledě a vláda spotřebuje velmi mnoho sil pouze na to, aby se na něčem dohodla v rámci koalice. Koaliční smlouva je považována za Písmo svaté, protože při jakémkoliv jejím porušení hrozí opětovné otevření koaličních rozhovorů, což je bezedná bažina, v které se už utopilo mnoho i těch nejlepších politiků. A může přijít i to nejhorší, co si lze v politickém životě představit, pravé politické inferno: vydání se napospas voličům v nových volbách. Nelze se tedy divit, že v „této legislativní periodě“ nebyla německá spolková vláda ochotna se v otázce jaderné energetiky dále angažovat a komplikovat si tak koaliční jednání v jiných politických otázkách, jejichž řešení má obvykle přednost před méně důležitými problémy všedních dnů.
Mimochodem, tato politická konstelace a obecná situace je mi poněkud povědomá. Možná by ji bylo možné v modifikované formě zaznamenat i v jiné zemi než v Německu, teď si však ale nemohu vzpomenout kde – snad mi osvěží paměť pozorní čtenáři.
Čas však oponou trhnul a nyní se nacházíme v druhé polovině ledna roku 2008, konec platnosti koaliční smlouvy se pomalu ale jistě blíží, nové parlamentní volby jsou na obzoru v první polovině roku 2009. Ve volební kampani „každý jede na své triko“. Současný spojenec se může stát protivníkem a naopak. Je tedy nejvyšší čas, aby se politická sféra za asistence sdělovacích prostředků znovu začala zajímat o všeobecné blaho občanů a praktické otázky – třeba o energetickou politiku státu resp. o řešení problematiky výroby elektřiny v jaderných elektrárnách.
A vskutku, první vlaštovka přiletěla ještě před Ježíškem, a to od našich sousedů z Bavorska. Mohu se odkázat například na tiskovou zprávu č. 456 ze zasedání bavorské zemské vlády z 27. listopadu 2007. Jedním z projednávaných témat byla i energetická politika (konkrétně se jedná o bod č. 3). Pokud prostudujeme příslušné odstavce dokumentu, uzříme následující text:
Bavorsko považuje vzrůstající ceny elektřiny za vážné varovné signály pro zemské hospodářství a průmysl a ze sociálně-politického hlediska za kritickou zátěž pro domácnosti. Jako protiopatření proti vysokým cenám energie vláda požaduje zvýšit konkurenci na trhu s elektřinou, výstavbu nových elektráren v jižním Německu a rovněž prodloužení doby využívání bezpečné a cenově výhodné jaderné energie. Ministerský předseda Dr. Günter Beckstein vyjádřil stanovisko, že je velkou chybou předčasně odstavovat bezpečné a ekonomicky efektivní německé jaderné elektrárny, aniž jsou k dispozici dostatečné náhradní výrobní kapacity. Dr. Beckstein: „Naše elektrárny by měly by zůstat připojeny k síti tak dlouho, dokud budou bezpečné.“ Za to by měli být dodavatelé energie povinováni investovat část dodatečných zisků do podpory inovací energetiky a obnovitelných zdrojů energie. Bez prodloužení provozu stávajících jaderných elektráren nelze zajistit bezpečné, cenově příznivé a ekologické zásobování Bavorska elektřinou. Nevyhnutelně by došlo k dalšímu zvyšování cen elektřiny. Toto nemůžeme v zájmu našich občanů a našeho hospodářství připustit.“
Myslím, že stanovisko bavorské zemské vlády je naprosto jasné a není nutné je blíže komentovat.
Pro výstavbu nových elektráren se na stejném zasedání rovněž vyjádřila bavorská zemská ministryně hospodářství Emilia Müllerová: „Potřebujeme nové elektrárny v blízké lokalitě.“ Ministryně se rovněž vyjádřila k návrhu komise EU na vlastnické oddělení (dekartelizaci) distribuce a výroby elektřiny: „Návrh komise EU na oddělení přenosových sítí od výroby elektřiny naše problémy neřeší. Tato opatření považujeme za nevhodná z hlediska snižování cen elektřiny.“
Až do předminulého týdne bylo v Německu prohlášení bavorské zemské vlády všeobecně vnímáno jako zahájení politické dělostřelecké přípravy na bavorském politickém bojišti a poněkud předčasné zahájení předvolební kampaně.
Avšak 10. ledna 2008 zveřejnila britská vláda dokument „A White Paper on Nuclear Power“ (podrobnosti a další odkazy např. zde), ve kterém se jednoznačně přihlásila k výstavbě nových jaderných elektráren.
Německá odezva na takto jednoznačně formulované projaderné prohlášení Britů přišla opravdu velmi rychle. Už 12.1.2008 byly v uveřejněny v německém tisku první reakce německé politické elity. Dle Berliner Zeitung spolkový ministr hospodářství Michael Glos (CSU) zdůraznil nezbytnost prodloužení doby provozu jaderných elektráren s tím, že rozhodnutí britské vlády pouze potvrdilo jeho názor. Již jednou zmiňovaný bavorský ministerský předseda Günter Beckstein (CSU) vyzval sociální demokraty k přehodnocení odmítavého stanoviska k jaderné energetice a vytkl jim prosazování zelené ideologie. Varoval, že: „Při odstoupení od jaderné energetiky nelze ani zdaleka dosáhnout ambiciózních cílů v ochraně klimatu.“
Saský ministr životního prostředí Roland Wöller (CDU) prohlásil, že „nelze zavrhovat ani úvahy o nové výstavbě“ (myšleno jaderných elektráren). Svoje prohlášení korunoval jazykovou hříčkou „potřebujeme odstoupení z odstoupení“, přičemž tím druhým „odstoupením“ je samozřejmě myšlena ona diskutovaná politika odstoupení od jaderné energetiky. Tato slova zemského rezortního kolegy dosti nadzdvihla nejvyššího z německých náčelníků přes životní prostředí, tj. spolkového ministra Sigmara Gabriela (SPD), který návrh pravicové části spolkové vlády jednoznačně odmítl. Dle jeho názoru nelze Německo s Velkou Británií srovnávat, protože Britové na rozdíl od Němců nevěnovali dostatečnou pozornost otázce výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Frakce Svobodných demokratů (FDP) ve spolkovém parlamentu zveřejnila 16. ledna 2008 tiskové prohlášení č. 47, které prezentovala mluvčí Cornelia Pieper. Zde se můžeme např. dočíst, že: „Frakce FDP ve spolkovém parlamentu už v loňském roce navrhovala ukončit přespříliš ideologicky vedenou debatu o jaderné energetice.“ A o pár řádků dále: „Ještě jednou apeluji na spolkovou vládu, aby rozsekla tento gordický uzel, zabránila odstavování bezpečných jaderných elektráren a nabídla energetickým společnostem delší doby jejich provozování.“
Nic však samozřejmě není zadarmo, natož na tvrdém politickém trhu. Za vládní svolení s prodloužením doby provozu jaderných elektráren by měli jejich provozovatelé odevzdávat určitou část (dle FDP jednu třetinu) svých „dodatečných“ zisků nadačnímu fondu, z kterého mají být financovány výzkumné projekty zaměřené na snižování emisí skleníkových plynů a obnovitelné zdroje energie.
Opravdu bych rád viděl, jak se budou tvářit zástupci organizací a ústavů napojených na „alternativní“ energetiku, když budou dostávat subvence primárně pocházející ze „špinavých jaderných peněz“. Předpokládám, že vůči této formě dopadu jaderné energetiky na ekonomické prostředí svých ústavů nebudou mít žádné vážnější výhrady. Třeba se však mýlím a tyto peníze budou odmítnuty.
Pokud závěrem shrnu výše prezentovaná stanoviska německých politických stran, tak po projaderném prohlášení britské vlády se v německé politické sféře objevilo velmi mnoho lidí, kteří dle svých slov už od samého počátku věděli, že politika odstoupení od jaderné energetiky není pro Německo tím správným řešením, že bude mít závažné ekonomické důsledky a že bojovali za jadernou energetiku až do posledního dechu. Tak jim to tedy věřme.
Nicméně politická realita je velmi dynamická. Osobně si dokážu představit například následující dvě varianty budoucího vývoje v oblasti jaderné energetiky.
Varianta první. Rozložení sil po volbách v roce 2009 bude obdobné jako v tomto volebním období a koaliční jednání se v otázce jaderné energetiky zadrhnou stejně jako u stávající vlády, což bude znamenat zachování status quo. Po stabilizaci politické situace budou energetické společnosti obviňovány ze snahy protlačovat neekologické jaderné zdroje, což bude neklamným znamením jejich naprosté neserióznosti.
Varianta druhá. Rozložení sil po volbách v roce 2009 bude jiné než tomto volebním období a v koaličních jednáních bude dohodnuto obnovení programu jaderné energetiky, což bude znamenat změnu stávajícího stavu. Po stabilizaci politické situace budou energetické společnosti obviňovány z laxního přístupu ke společenskému požadavku na urychlenou výstavbu nových ekologických jaderných zdrojů, což bude neklamným znamením jejich naprosté neserióznosti.
Čtenáři ať si vyberou, jak je jim libo, popřípadě doplní další varianty dle vlastního uvážení.
