V čele šiků bojujících proti oteplení zeměkoule stojí (neodmyslitelný kalhotový kostým vojácky upjatý) německá kancléřka Angela Merkelová. Pod jejím vedením se členové EU zavázali snížit do roku 2020 emise CO2 o pětinu a zvýšit podíl obnovitelných energií na celkové spotřebě kontinentu ze současných 6,5 na 20 procent. Třináct let je dlouhá doba a s dosahováním dlouhodobých plánů má EU špatné zkušenosti. Když CO2 ohrožuje naší existenci tak bezprostředně, jak tvrdí zpráva Spojených národů, proč EU nezavede daň sloužící snížení emisí? Působila by okamžitě, plošně a ještě by přinesla peníze na další ekologické projekty. Ale k tomu je třeba občany. Ti si rádi přečtou palcové titulky o spáse planety. Když je však politici vyzvou, aby na dovolenou vyrazili pěšky, bude nejslušnější odpověď znít: Túdle. To všechno ví Angela Merkelová také, takže asi měla jiné pohnutky.

Až dosud politici utíkali před neřešitelnými domácími problémy do zahraniční politiky. Merkelová zavedla novou variantu - politiku soudného dne. V mediích je běžné používat nekonečný koloběh katastrof k zabavení publika. V politice soudného dne platí totéž. Politici chloroformují veřejnost spektakulárními titulky a zamlžují vlastní kapitulaci před každodenními problémy. A co taky? Proti globálnímu oteplení jsou stoupající zadlužení země či nezaplatitelný zdravotní systém směšné lapálie. Kdo by se rozčiloval, že může jít do penze až v 67 letech, když se již za dvacet let bude brodit po kolena ve vodě. Pravda, ve fanfárách trub posledního soudu jaksi zanikne otázka, jak chtějí politici řešit globální problémy, když nedokáží vyřešit ani ty lokální.

Merkelové však nešlo pouze o to překonávat zrádné hlubiny každodenní politiky přeskakování z kamene na kámen různých katastrof. Velké ekologické gesto EU se sice nejspíše rozplyne ve smlouvání států, jakým dílem má každý z nich přispět ke splnění společného závazku. Hmatatelným výsledkem iniciativy Angely Merkelové však bude nárůst bruselských subvencí na obnovitelné energie. Německý průmysl je v oblasti solární a větrné energie na předním místě a bude tudíž mohutně profitovat. Navíc se Merkelové podařilo propašovat nukleární energii do blízkosti obnovitelných zdrojů. Tím posílila svou pozici v diskusi s německými odpůrci atomových elektráren; trochu ironická varianta politiky soudného dne. Politicky nejzávažnější byl třetí možný motiv iniciativy německé kancléřky, totiž dokumentovat německý mocenský nárok v Evropě. Odborně se tomu říka agenda setting, nebo-li: Moc má ten, kdo určuje témata a řešení pro ostatní.