Pod nevinně vypadajícím podtitulkem „Posílení mediální rozmanitosti – ochrana svobody názoru“ se v nové německé koaliční smlouvě skrývá cosi, co by George Orwell označil za klasický doublespack.

V části „Boj proti dezinformacím“ se píše:
„Cílené ovlivňování voleb a dnes již běžné dezinformace a falešné zprávy představují vážnou hrozbu pro naši demokracii, její instituce a sociální soudržnost. Na záměrné šíření nepravdivých faktických tvrzení se nevztahuje svoboda projevu. Proto musí být orgán pro dohled nad médii, který je nezávislý na státu, schopen zakročit proti manipulaci s informacemi, šíření nenávisti a agitaci a zároveň chránit svobodu projevu – na základě jasných zákonných požadavků… Zajistíme, aby online platformy plnily své povinnosti, pokud jde o transparentnost a spolupráci s dohledovým orgánem.“

To je orwellovský rozpor v té nejlepší podobě. Ačkoli podrobnosti implementace zůstávají nejasné, trajektorie je alarmující: vláda zřizuje údajně „nezávislou“ instituci, která bude definovat pravdu versus lež – v podstatě ministerstvo pravdy – a to vše zabalené jako nezbytné pro ochranu demokracie!

Svoboda projevu je již napadána
Německý establishment již prokázal své sklony k potlačování svobody projevu. V době, kdy koaliční partneři připravovali smlouvu, dostal šéfredaktor listu Deutschland Kurier, který je spřízněný s AfD, sedmiměsíční podmíněný trest odnětí svobody jen za to, že sdílel satirický mem, na němž ministryně vnitra Nancy Faeserová držela nápis „Nenávidím svobodu slova“.

Tento případ je příkladem fatální chyby v policejní kontrole „fake news“. Ano, obrázek byl vymyšlený, ale nezachycoval základní pravdu? Faeserová je zastánkyní zákonů omezujících projev (jako je § 188 německého trestního zákoníku, který trestá kritiku politiků). Jak trefně poznamenal turecko-německý novinář Denis Yücel – muž, který byl sám v Turecku uvězněn za „speech crimes“ – tím, že Faeserová tento rozsudek neodsoudila, fakticky potvrdila, že opravdu nenávidí svobodu projevu.

Pravda již byla obětována na oltář ideologie
Plány koalice se objevují v době, kdy se hranice mezi pravdou a lží již v mnoha případech nebezpečně stírá – a rozhodně nejen ze strany krajně pravicových protinožců, ale i samotného establishmentu. Zákon o sebeurčení, který hodlá koalice zachovat, umožňuje Němcům již od 14 let legálně změnit pohlaví. Zákon hrozí pokutou až 10 000 eur každému, kdo „prozradí“ něčí původní identitu. Absurdní výsledek? Německá média například nyní označují biologického muže, který se identifikuje jako žena – imigranta z Jihoafrické republiky – obviněného z brutální vraždy syrského bezpečnostního důstojníka výhradně ženskými zájmeny a podstatnými jmény, čímž upřednostňují subjektivní identitu před objektivní realitou.

„Kontroloři faktů“, kteří potlačují fakta
Vládou financovaní „fact-checkers“ opakovaně potlačují nepohodlné pravdy. Příkladem může být řešení krize v COVID-19. Před několika týdny mainstreamové noviny odhalily, že německé zpravodajské služby dospěly v roce 2020 k závěru, že virus pravděpodobně pochází z laboratoře ve Wuhanu – informace byla sdílena s tehdejší vládou kancléřky Merkelové. Přesto vláda studii, kterou si nechala vypracovat, utajila. Místo toho byla tato „teorie o úniku z laboratoře“ veřejně označena za konspirační teorii. Profesor Roland Wiesendanger, významný fyzik, který nezávisle dospěl k podobným závěrům, čelil veřejnému hanobení ze strany státem financovaných ověřovatelů faktů. ARD prohlásila, že „pro laboratorní teorii neexistují téměř žádné důkazy“, zatímco kontroloři faktů Deutsche Welle zpochybnili, zda lze jeho práci vůbec považovat za „studii“. Wiesendanger čelil nejen odborným pomluvám, ale i soudnímu obvinění z pomluvy.

Na povahu mnoha ověřovatelů faktů poukázal také případ novináře Rolanda Tichého, který nakonec u soudu zvítězil nad státem sponzorovanou výzkumnou organizací Correctiv. Tichyho časopis Tichys Einblick, uveřejnil článek o otevřeném dopise generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi pod titulkem „500 vědců prohlašuje: „Neexistuje žádná klimatická nouze“. Poté, co byl příspěvek sdílen na Facebooku, okamžitě zasáhli fact-checkers, kteří k příspěvku přidali následující poznámku: „Ne: Není to ‚500 vědců‘: tvrzení je částečně nepravdivé.“

Soud správně rozhodl, že v „soutěži názorů neexistuje objektivní měřítko pro kategorizaci ‚správného‘ a ‚nesprávného‘“. Tichého právník Joachim Steinhöfel správně poukázal na to, že určení pravdy či nepravdy by mělo zůstat v rámci politického diskurzu. Nemělo by být rozhodováno vládními zmocněnci.

Cenzura jako přiznání selhání
Koaliční dohoda ukazuje, že tradiční liberalismus a otevřená výměna názorů již nevyhovují vládnímu programu. Jelikož stávající kontroly faktů selhaly v přesměrování politického diskurzu směrem k vládní linii, považují se nové zákony o cenzuře za nezbytné.

Ani tato koalice nemůže vážně věřit, že taková opatření obnoví důvěru veřejnosti. Stále se vzpamatovává ze zničujících výsledků voleb, zatímco populistická hnutí nabírají na síle, uchyluje se ke stále autoritářštějším metodám. Nejsou schopni přesvědčit voliče prostřednictvím legitimní debaty, a tak místo toho volí potlačování nesouhlasu. Tato koaliční smlouva tím, že požaduje větší cenzuru, nechrání demokracii – uráží základní smysl voličů pro svobodu a spravedlnost.

Publikováno v The European Conseravtive.

Přeložily a publikovaly Konzervativní noviny

° ° °