V polovině prvního říjnového týdne se bude nad Německem vznášet oblak vůně pečených buřtů. V té době je většinou ještě slunečno a třetího října se tedy bude grilovat. Němečtí islamisté Fritz G. a Daniel S. budou letos chybět; ne kvůli vepřovému - sedí ve vězení s podezřením, že chtěli odpálit bomby, ničivější než ty v Madridu a v Londýně. Zbytek národa však bude v pohodě slavit sjednocení s bývalou NDR – barbecue patriotismus. Na rozdíl od Francouzů, Britů a Američanů mají Němci potíž s vlastenectvím. Není divu, od konce druhé světové války byl v Německu patriotismus ztotožňován s nacionalismem. Od té doby Německo funguje jako podchlazený technokratický systém, který svým občanům místo vlasti nabízí konzum. Zdá se, že to již nestačí. Na prahu 21. století si dokonce i ti studení Němci kladou existenciální otázky: Kdo jsem, kam patřím, kam jdu a co mě čeká? Mnozí jdou ještě dál a hledají mystické zážitky, vytržení, vyšší autoritu, heroismus.

Je logické, že v zemi která patriotismus nahradila konzumem, jsou to právě cizinci, kteří ukazují, že lidé potřebuji někam patřit. První gastarbeiteři sem přišli skoro před padesáti lety, ale ani pro ně nechtělo být Německo vlastí. O to snadněji si (zejména příchozí z islámských zemí) vytvořili světy poskytující pocit identity v jejich vlastním původu; vědci a politici hovoří o tzv. paralelních společnostech. Výzkumy ukazují, že nikde jinde v Evropě se již zde narození cizinci neztotožňují s vlastí svých rodičů více než v Německu. Islámská civilizace nestojí zrovna na špici pokroku; přesto je v Německu paralelní islámská společnost jasně v ofenzivě. V Kolíně nad Rýnem se bude stavět mešita pro 4000 věřících s dvěma padesátimetrovými minarety. Ale především: razantně přibývá německých konvertitů. Islámský archiv v Soestu mluví o zhruba dvaceti tisících, jiní experti odhadují bezmála čtyřikrát tolik. Většinou jsou to ženy, provdané za muslimy; ale v posledních letech dramaticky roste i podíl mužů. Také Fritz G. a Daniel S. hledají v islámu autoritu, iracionalitu, sounáležitost, vytržení. Podle policistů si oba museli několikrát všimnout, že jsou sledovaní, a přesto v přípravě atentátu pokračovali. „Absolutně přesvědčení, zfanatizovaní pachatelé," řekl jeden policejní komisař.

Někde se narodit není nikdy zásluha, ale vždycky nabídka někam patřit. Hodně Němců si není jistých, mají potíže identifikovat se s vlastní zemí a hledají útočiště v paralelní společnosti. Někteří ji považují za tak důležitou, že jsou schopni postavit se kvůli ní i proti vlastní zemi. Většina raději griluje. Tyhle problémy díky Bohu neznáme. Ale stejně je smůla, že 28. říjen letos připadne na neděli.