Zbavit Německo jaderných elektráren slibují v současné předvolební kampani sociální demokraté a Zelení. Křesťanští demokraté už nechtějí nové reaktory, volají však po prodloužení provozu stávajících sedmnácti. Liberálové, kteří se chystají od podzimu vládnout s křesťany, považují dohodu uzavřenou na prahu nového tisíciletí více či méně otevřeně za nesmyslnou a rádi by ji v nejhorším případě modifikovali.

Stejně jako energetická – ale i tzv. obnovitelná – lobby dovedou dobře počítat. Hraje se o desítky miliard eur a to, kdo je získá dnes, kdy se za hospodářské a finanční krize počítá každý eurocent.

Likvidace jaderné energetiky, vznešeně označovaná jako „odstoupení od atomu“ (Atomausstieg) by jen v Bavorsku, kde se provozuje pět, tedy téměř pětina německých bloků, mohla stát do roku 2030 až 60 miliard eur. Tato závratná suma nezahrnuje náklady na jejich odstavení, až doslouží, neboť se budou hradit tak jako tak a elektrárenské společnosti si na ně ukládají peníze od jejich spuštění.

Ne, stuttgartský profesor Alfred Voss počítá ve své analýze pouze s tím, co by způsobilo jejich odstavení podle dohody z roku 2001, tedy kdyby se všechny německé jaderné bloky uzavřely nejpozději do roku 2021. Pro největší spolkovou zemi by znamenalo „odstoupení od atomu“ ztrátu dvou třetin elektrárenských zdrojů. Profesor porovnává, kolik by stálo udržet za takových podmínek současnou úroveň skleníkových plynů 80 miliónů tun ročně, a co by přineslo prodloužení provozu reaktorů v Isaru, Gundremmingenu a Grafenrheinfeldu, jejichž výkon více než trojnásobně převyšuje současný Temelín.

První scénář „odstoupení od atomu“ podle dohody by přišel na 35 miliard eur, přitom však by emise oxidu uhličitého vzrostly do cílového roku na 90 miliónů tun. Při prodloužení provozu jaderných bloků by však mohly klesnout mírně nad hranici 70 miliónů tun, tedy na úroveň, již Bavorsku předepisují politické dohody pro rok 2020. Druhý scénář počítající s neměnnými emisemi CO2, odhadl Voss na zmíněných 60 miliard eur.

Na tyto desítky miliard by přišla výstavba a provoz nových bezemisních nebo nízkoemisních zdrojů jen v Bavorsku, pro celé Německo lze počítat s částkou nejméně třikrát, ale spíše pětkrát větší – neboť takovými zdroji by se měly nahrazovat i dosluhující hnědouhelné a kamenouhelné bloky. Zálusk na stovky miliard si dělají producenti solárních, větrných, geotermálních a jiných obnovitelných zdrojů, zatímco betonová lobby stavitelů vodních přehrad nemá pro odpor obyvatelstva srovnatelný s jeho postojem vůči jaderným elektrárnám příliš mnoho šancí na úspěch.

Provozovatelé mohou díky delšímu, každopádně však bezpečnému provozu z valné části daňově odepsaných reaktorů vykázat v porovnání s jejich okamžitým uzavřením navíc tržby až 70 miliard eur, z nichž v podobě daní a dalších odvodů získá stát zhruba polovinu, uvedl přednedávnem hospodářský deník Handelsblatt. Část z této sumy by se mohla využít na podporu rozvoje moderních, především bezemisních energetických zdrojů, navrhuje řada politiků.

Tváří v tvář těmto desítkám miliard eur řeší Němci, tu jako spotřebitelé, onde jako voliči, stejné nezáviděníhodné dilema jako jejich politici: Kdo je získá? Obnovitelná, atomová či energetická lobby? Najdou se přece jenom v jejich kapsách – tak to přece nekupte za tu cenu!

Ve zkrácené podobě vyšlo v Právu, 14.9.2009

Autor je členem výboru České nukleární společnosti