Alternativa pro Německo (AfD) je od svého vzniku v roce 2013 terčem nenávistných útoků fanatických a stále lépe organizovaných levičáků tzv. Antify. V posledních dvou třech letech jejich agresivita a brutalita zřetelně narostla, evidentně v souvislosti s úspěchy AfD v zemských a spolkových volbách. Bojůvky Antify ničí stranický i soukromý majetek, psychicky zastrašují, skandalizují a v poslední době stále častěji i fyzicky útočí na poslance a další představitele této strany. Děsivým a tragickým vrcholem těchto – hitlerovské Německo připomínajících – extremistických činů je napadení poslance spolkového sněmu a šéfa regionální pobočky AfD v Brémách Franka Magnitze, kterého se tři neznámí útočníci v pondělí odpoledne pokusili zabít.

Celkový počet útoků jde do stovek, přičemž není znám jediný případ, že by německé soudy potrestaly pachatele (i když ti se na sociálních sítích ke svým činům leckdy hrdě hlásí). Není nám znám jediný případ, že by – až do včerejška – představitelé německého partajního kartelu od CDU po Levici některý z těchto útoků odsoudili. Naopak. Tzv. boj proti pravici, který je ve Spolkové republice desítky let osou politiky vládnoucího establishmentu, je pařeništěm, z něhož vyrůstá násilí levičáckých neomarxistických bojůvek. Násilí je namířeno proti každému, kdo se postaví proti vládní migrační, ekologické či evropské politice. Proti všem, kteří si dovolí kritizovat feministické a genderové tažení proti normálním lidem a vystupovat na obranu rodiny a lidské přirozenosti.

Za téměř dvacet let merkelismu se Německo, ekonomický kolos a světový vývozní šampion, změnilo v zemi s masivním potlačováním svobodného myšlení a projevu. V zemi, kde se oslavuje Marx a kde je médii ostrakizován a ostouzen každý, kdo si dovolí veřejně prohlásit, že chce zůstat Němcem a že má kvůli migraci strach o osud německé kultury. V zemi, kde se se členy a sympatizanty AfD, jediné skutečné opoziční strany, jedná jako s nepřáteli. Připomíná to Německo 30. let minulého století, kdy se nastupující agresivní nacismus začal zbavovat politické opozice a všech demokratů v zemi.

Člověku je zle ze všech těch Maasů (SPD) a Özdemirů (Zelení), kteří léta budovali a upevňovali obludný systém a nyní prolévají krokodýlí slzy nad otřesným snímkem zbitého polomrtvého Magnitze. A v neposlední řadě je člověku zle z CDU, která léta káže o demokracii, zatímco v její vlastní zemi to s demokracií a svobodou jde od deseti k pěti.

Kolektiv IVK a