... a tak hraje sudetoněmeckou kartu

Angela Merkelová na svém vystoupení k Mezinárodnímu dni uprchlíků prohlásila, že pro poválečný odsun německého obyvatelstva neexistovalo žádné morální ani politické ospravedlnění. To je obludný nesmysl.

Uprchlická krize postavila německou kancléřku Angelu Merkelovou před obrovské dilema. Chtěla ukázat vlídnou a spravedlivou tvář Německa, a způsobila tak obrovské problémy ve svém vlastním státě. Ačkoliv se můžeme na roli Merkelové dívat i tak, že v létě 2015 neměla jinou volbu, nelze nevidět, že statisíce lidí v pohybu během léta 2015 byly i důsledkem absolutního selhání systému ochrany vnějších hranic EU v Řecku. Rozhodnutí přijmout všechny uprchlíky ze „Sýrie“ však z úst Merkelové padlo a to ji bude pronásledovat do konce jejího života.

Obrovský spor uvnitř vládnoucí koalice CDU/CSU o vracení nelegálních migrantů z hranic Německa do jiných států EU, tj. států sousedících s Německem, způsobil vážnou roztržku mezi kancléřkou Merkelovou a ministrem vnitra Horstem Seehoferem. Ten se měl údajně vyjádřit v tom smyslu, že s „tou ženou už nedokáže spolupracovat“. Takže se právě s ní nechal vidět na setkání u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků, kdy a Merkelová prohlásila mj. toto:

„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury,“ řekla Merkelová. „To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“ zdůraznila kancléřka v Berlíně při vzpomínce na vysídlence a běžence. Ze zemí střední a východní Evropy bylo po druhé světové válce odsunuto kolem 12 milionů Němců. Šéfka německé vlády v souvislosti s poválečným odsunem Němců hovořila o „hořké nespravedlnosti“. „Až dva miliony lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život,“ poznamenala také. Další miliony si musely poradit se ztrátou domova, majetku či přátel a začít nový život ve válkou zničené zemi.

Považuji slova Merkelové za jasný signál směrem k bavorské CSU, že i ona je ochránkyní německého národa. Jsou to slova, která jsme slýchávali především z krajanských sdružení, u nás zejména Sudetoněmeckého krajanského spolku. Tato slova mají uchlácholit politiky CSU a mají zabránit odlivu voličů CSU k Alternativě pro Německo (AfD). Přesně tak o tom hovoří stanovisko českého Ministerstva zahraničních věcí, když tvrdí, že prohlášení německé kancléřky není v rozporu s česko-německou deklarací z roku 1997. Nicméně, i když formálně není v rozporu s touto deklarací, fakticky vnáší prvek vyhnání či odsunu opět na první stránky médií.

Současné uspořádání ve světě a v Evropě zvláště je založeno na výsledku II. světové války. Německo bylo na hlavu poraženo a vítězové - SSSR, USA a Velká Británie - psali dějiny. Hranice SSSR se posunuly o stovky kilometrů na západ, východní hranice Německa byla stanovena na řekách Odra a Nisa a byla rovněž novou západní hranicí Polska. Německé obyvatelstvo bylo z území nyní přiznaného Polsku a Sovětskému svazu (oblast Kaliningradu - německého Královce) a z Československa - Sudet - vysídleno do Německa v nových hranicích. Pro toto vysídlení existovalo nejen politické, ale dokonce i morální ospravedlnění. Po tom, co německý nacistický režim vyhladil značnou část židovského obyvatelstva z tehdejší Evropy a krutě se mstil za odpor okupovaných národů, rozhodly vítězné velmoci, že německé obyvatelstvo bude vysídleno z území, které bylo Německu odebráno, proto, aby v budoucnosti nemohlo opět vytvořit jako v předválečném Československu pomocí německých národnostních menšin „pátou kolonu“ a znovu tak tyto státy rozložit. To nebyla „hořká nespravedlnost“ - to byl akt vítězů nad poraženým.

Dnešní mezinárodní standardy na ochranu uprchlíků, které právě tak vehementně prosazuje německá kancléřka, nemají zhola nic společného s rozhodnutím vítězů z roku 1945 o hranicích na Odře a Nise a o vysídlení německého obyvatelstva z území, které bylo Německu odebráno. Takový přístup by vedl logicky pouze ke snaze revidovat výsledky II. světové války.

Často z médií nakloněných politice německé kancléřky zaznívá, že nejsilnější opoziční strana v současném Bundestagu, AfD, je nebezpečím pro poválečné uspořádání Evropy, protože v ní jsou lidé usilující o zničení stávajícího unijního uspořádání a návrat k politice národních států. Tím jako by se říkalo - buďte rádi za Merkelovou, mohli by místo ní přijít jiní a to byste koukali!

Bohužel, prohlášení Merkelové je přesně v duchu toho, čím nás „liberální“ německá média straší. Je zřejmě skutečně míněno jako prohlášení pro německé voliče před volbami v Bavorsku, poklesu CSU však nejspíše nezabrání. Proč by měli odpadlíci od CSU nevolit AfD, pokud jsou proti migraci, když politika Merkelové způsobila přítomnost milionu nových obyvatel v Německu, navíc povětšinou s muslimskou vírou? Jedno prohlášení o „hořké nespravedlnosti“ vůči prarodičům dnešních mladých Němců z nich voliče CDU/CSU asi znovu neudělá.

Angela Merkelová stojí zřetelně před krachem své migrační politiky. Bude muset ustoupit, jinak se její vláda rozpadne. Německo tak už nebude tahoun evropské integrace, ale začne více myslet na sebe. To už ostatně mělo udělat dávno. Právě neodpovědnost států na takzvané balkánské trase, zásadně však iniciovaná řeckým přístupem k schengenské hranici, způsobila největší poválečný přesun obyvatel v Evropě. Změnila politické klima v Evropě a možná i na světě od „rovných práv pro všechny“ ke světu, kde ilegální migrace za lepším životem bude trestná nejen v Maďarsku, Austrálii či USA, ale v celé EU. Tedy pokud unie tuto současnou politickou krizi vůbec v současné podobě přežije.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz