NĚMECKO: Merkelová jako kůl v plotě
„A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: né my si to přejem ́, to je ten lid, to žádá taky, my s tím souhlasíme s tím lidem, my plníme jeho vůli a ne prostě, aby my jsme tam byli sami, jak kůl v plotě neměli jediný, jediné slovo podpory.“
Pamatujete? Ano, nezapomenutelný projev Milouše Jakeše v Hrádku v létě 1989. Téhož roku hřímal zase Michail Gorbačov na sjezdu kterési spřátelené komunistické strany, že přestavba neznamená méně, ale naopak „více socialismu“. A ze stejného soudku zdá se už teď být i neustále opakovaná mantra Angely Merkelové k uprchlické krizi: „Dokážeme to!“
Jak se veřejné mínění vyostřuje nyní už doslova ze dne na den a jak kancléřku opouštějí i její dosavadní političtí stoupenci, stává se Merkelová smutnou donkichotskou postavou, jako ten Milouš Jakeš nebo Michail Gorbačov.
„Ano, mám plán, ale nezáleží to jen na mně,“ říká Merkelová. Má to ale nejspíš marné. Ve středu večer konala se v severosaském Schkeuditzu konference CDU a na nebohou předsedkyni sneslo se tam od spolustraníků takové hromobití, že se otřásalo i samotné její křeslo: „Stop uprchlickému chaosu – zachovat německou kulturu a hodnoty – svrhnout Merkelovou“ stálo tam kupříkladu na jednom transparentu. Ve svých projevech žádali delegáti uzavření hranic a zásadní zákonné změny, aby nebyli přijímáni už žádní další žadatelé o azyl. Varovali, že Německu hrozí „národní katastrofa“, nebude-li uprchlickému přívalu rázně zabráněno.
O tom nechtěla ale kancléřka ani slyšet: „Naše země má své konstanty. A na těch se nic nemění. Máme svoji ústavu. A její součástí jsou i základní lidská práva.“ Vyjádřila naději, že na čtvrtečním vrcholném setkání představitelů EU v Bruselu „krok za krokem dospějeme k férovému společnému řešení v rámci celé Evropy“. Ač toto píši právě ve čtvrtek, nemyslím si, že se tam stane něco převratného.
Jak vidno, optimisté ještě v Evropě nevymřeli. Nejen v Německu leckoho možná teď ale napadne, že boží mlýny přece jen melou, byť pomalu – zdá se, že už je jen otázkou času, kdy ambiciózní, emancipovanou kancléřku svrhne s trůnu někdo, kdo využije jejích chyb, které tato žena zarputile vrší jednu na druhou. A bude se tak opakovat, co se stalo před šestnácti lety: tehdy se všehoschopná kariéristka z bývalé DDR postavila proti svému někdejšímu dobrodinci Helmutu Kohlovi a byla hlavní iniciátorkou jeho konečného pádu.
Byl to přitom právě Kohl, kdo se zasloužil nejen o sjednocení Německa, ale zásadním způsobem i o evropskou integraci. V tomto smyslu je Merkelová už dlouho jeho důslednou pokračovatelkou. Čím dál víc se ovšem ukazuje, že jejich společné ideály byly jen velkou, společnou iluzí – dost možná, že i jejich pády se budou navzájem podobat...
