V minulých týdnech mne v našich internetových médiích zaujala zpráva o velmi zajímavém technickém počinu v sousedním Německu. Jedná se přemístění vzácného románského kostela z roku 1297 ze saské obce Heuersdorf do 12 kilometrů vzdálené obce Borna (český odkaz např. viz zde). Ačkoliv mne jako technika samozřejmě velice zajímají technické podrobnosti přesunu 800 tun těžkého stavebního objektu, zaujala mne v textu ještě další věc – a tou je prvopříčina realizace této monstrózní technické akce za tři miliony eur. Stejně jako ve velmi podobném případě v tehdejší ČSSR stojí v pozadí povrchová těžba hnědého uhlí.

Zapátral jsem proto na německých serverech a našel zdroj, který se podrobněji zabývá také tímto aspektem (odkaz viz zde). Obec Heuersdorf má tu smůlu, že se nachází v geologické oblasti, v které se již od 17. století dobývá hnědé uhlí, přičemž s rozsáhlou průmyslovou těžbou bylo započato ve dvacátých letech minulého století. Dle německých zdrojů padlo v průběhu posledních desetiletí za oběť uhlí 66 vesnic a bylo přesídleno 20 000 lidí.

Občané obce Heuersdorf bojovali mnoho let proti plánům na likvidaci obce a vytěžení zásob hnědého uhlí. V roce 2000 docílili částečného úspěchu svoji stížností proti „heuersdorfskému zákonu“ saského zemského parlamentu. V té době se rovněž objevily v tisku informace o heuersdorfském Davidovi, který porazil uhelného Goliáše. Ukázalo se však, že občané pouze oddálili konečný zánik obce, právní bitvu definitivně prohráli v roce 2005. Obec začala být likvidována v květnu 2006 a zcela zmizí z povrchu zemského do konce roku 2010.

A důvod likvidace obce Heuersdorf? Povrchový důl Vereinigtes Schleenhain, který zásobuje uhlím tepelnou elektrárnu Lippendorf. Tato elektrárna, situovaná cca 15 km jižně od Lipska, je jednou z nejmodernějších na světě. Dne 22. června 2000 ji osobně slavnostně otevíral tehdejší spolkový kancléř Gerhard Schröder. Cena 2,3 miliardy eur (bez provozu povrchového dolu). Je to bezesporu technologická špička v oboru. Typ „ekologicky přijatelné“ tepelné elektrárny. Ten typ elektrárny, který by rád viděl v Čechách i český ministr životního prostředí Bursík. Podrobnosti pro technické fajnšmekry od kotlů přes turbíny až po elektrické generátory jsou dostupné např. na stránkách otevřené encyklopedie Wikipedia (odkaz v němčině viz zde).

Pouze vybírám jeden z nejdůležitějších souhrnných technických parametrů: čistá účinnost 42,55%.

V roce 2004 byla v elektrárně zprovozněna technologie ekologického spoluspalování čistírenských kalů v rozsahu 275 000 tun/rok, což ročně uspoří 41 000 tun hnědého uhlí, avšak sníží čistou účinnost na 42,5%.

Kde je tedy problém? Bohužel opět ve fyzice, resp. chemii. Ačkoliv jsme schopni létat na Měsíc, tak při výrobě elektřiny v uhelných elektrárnách stále využíváme stejného principu jako pračlověk při opékání ulovené zvěře, tj. jednoduchou fyzikálně chemickou oxidační exotermickou reakci - hoření. I přes špičkové technické řešení samozřejmě nelze tepelnou elektrárnu provozovat bez dostatečného množství paliva, tj. bez hnědého uhlí. A toho uhlí je potřeba opravdu hodně: 10-11 miliónů tun ročně. Uhlí je dopravováno do elektrárny systémem dopravníků o celkové délce 14 kilometrů. Na skládce u elektrárny je udržována zásoba 400 000 tun, což je zásoba přibližně na 15 dní provozu.

V souladu se stávající vládní politikou odstoupení od jaderné energetiky a koncepcí Spolkového ministerstva životního prostředí musí být v následujících 15 letech v Německu odstaveny jaderné elektrárny a zhruba třetina výkonu všech elektráren nahrazena novými ekologickými a modernizovanými zdroji, tj. celkem 40 000 MW. Ke slovu mají přijít obnovitelné zdroje a rovněž vysoce efektivní plynové a uhelné elektrárny, a právě Lippendorf má být předvojem další generace ještě pokročilejších uhelných elektráren.

Energetický průmysl se samozřejmě bude muset pohybovat v zákonem stanoveném rámci, tj. respektovat vládní politiku odstoupení od jaderné energetiky, nicméně to neznamená, že se nebude snažit optimalizovat náklady. Vzhledem k neustále stoupajícím cenám plynu, politickým konsekvencím a nejistým ekonomickým prognózám se zřejmě nebude příliš hrnout do výstavby plynových elektráren. Rovněž tak skutečně masivní nasazení decentralizovaných a nestabilních obnovitelných zdrojů s sebou ještě ponese značné množství technických problémů, které nejsou doposud uspokojivě vyřešeny, což jinak řečeno opět znamená obtížně předpovídatelná ekonomická rizika.

Podle mého názoru bude v Německu v budoucích letech vzrůstat tlak na výstavbu nových uhelných elektráren, protože jejich palivo je ekonomicky a geograficky dostupné a těžba paliva je z hlediska domácího energetického průmyslu „politicky kontrolovatelná a předpovídatelná“.

To však znamená, že ještě hodně německých Davidů prohraje boj o svoji vesnici s uhelnými Goliáši.

Protože Otesánkové, jak všichni víme od dětských let, potřebují papání. Uhelní Otesánkové potřebují uhlí, miliony a miliony tun uhlí.

A pouze drobná poznámka na konec. Zásoby hnědého uhlí pod obci Heuersdorf jsou odhadovány na 52 milionů tun, což vystačí elektrárně Lippendorf na necelých 5 let provozu. Předpokládaná životnost elektrárny potažmo povrchového dolu je odhadována na 40 let.