Největší německá opoziční strana, středopravicová Křesťansko-demokratická unie (CDU), by byla ochotna opustit Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv (EÚLP), aby mohla prosazovat přísnější azylovou politiku.

Jens Spahn, bývalý ministr a významný člen CDU, v rozhovoru pro deník The Times uvedl, že jeho strana chce po svém vstupu do vlády snížit míru nelegální imigrace do Německa, problémem však je, že evropské soudy v průběhu desetiletí definovaly právo na azyl široce, což jde daleko za rámec zásad stanovených v původní EÚLP:

„Původní myšlenkou bylo poskytnout ochranu. To znamená, že pokud poskytujete ochranu, rozhodujete komu. Ale prostřednictvím soudních rozhodnutí se to vyvinulo v právo žadatelů o ochranu získat ji jakýmkoli starým způsobem.“

Německo se od začátku migrační krize před deseti lety muselo vypořádat s přílivem statisíců nelegálních migrantů. Velkou vinu na tom nese právě CDU, jejíž tehdejší předsedkyně, kancléřka Angela Merkelová, prosazovala proimigrační politiku a otevřela německé hranice migrantům prchajícím (nejen) z válkou zmítané Sýrie.

V roce 2016, na vrcholu krize, požádalo v Německu o azyl 745 000 migrantů. Od té doby se tento počet snížil, ale v posledních letech začal opět růst: v roce 2022 to bude 244 000 žádostí a v roce 2023 352 000 žádostí.

Množství hrůzných útoků nožem spáchaných migranty v posledních měsících, hrozba islámského terorismu a také nedávné volební úspěchy pravicové protiimigrační strany AfD podnítily i současnou levicově-liberální vládu k vyhlášení přísnějších azylových opatření.

„Učíme se z chyb“
CDU, která podle průzkumů zvítězí v únorových předčasných volbách, se však domnívá, že tyto kroky nejdou dostatečně daleko, a strana chce, aby nelegální přistěhovalci, kteří nemají nárok na azyl, byli na německých hranicích vraceni zpět. „Ze všech chyb se učíme,“ řekl Spahn o éře Merkelové.

Pro zavedení účinných opatření by podle Jense Spahna bylo zapotřebí koordinované evropské úsilí o změnu evropských zákonů o azylu, jinak by si vláda CDU „rozmyslela“ členství Německa v Evropském soudu pro lidská práva (ESLP).

Evropská úmluva o ochraně lidských práv vstoupila v platnost před více než sedmdesáti lety a jejími signatáři jsou všichni členové Rady Evropy (46 evropských zemí). Každý, kdo se domnívá, že jeho práva byla podle úmluvy porušena, se může obrátit na Evropský soud pro lidská práva (ESLP).

Soud byl nesčetněkrát obviněn z prosazování liberálně-levicových hodnot a porušování práv suverénních států, které ale nemají jinou možnost než rozhodnutí soudu přijmout.

Jedno takové nedávné rozhodnutí vyvolalo pobouření v Německu. Země byla odsouzena a nucena zaplatit odškodné migrantovi, který nejprve přicestoval do Řecka a poté pokračoval do Německa, kde byl zatčen a poslán zpět do Řecka. Soud rozhodl, že Německo nezajistilo, aby se muži po příjezdu do Řecka dostalo odpovídajícího azylového řízení.

Nejen Německo
Nejbouřlivější debata o odchodu z ESLP probíhá ve Spojeném království, kde rozhodnutí evropských soudů v otázkách, jako jsou deportace migrantů, klimatická politika nebo to, zda mohou vězni hlasovat ve volbách, zasahují do domácí politiky. Mnozí konzervativní politici vyzývají k vystoupení Spojeného království z ESLP a Nigel Farage, předseda strany Reformní Spojené království, se domnívá, že by se o této otázce mělo konat referendum.

V roce 2021 dva cizinci z Blízkého východu násilně znásilnili čtrnáctiletou dánskou dívku. Vlezli do jejího pokoje na předměstí, aby ji znásilnili, zatímco si to natáčeli. Dívka křičela a bránila se, ale jeden z nich ji držel, zatímco jí druhý znásilňoval.

Již předtím byli oba násilníci odsouzeni za neuvěřitelných 644 trestných činů, včetně násilných trestných činů.

Každý z nich byl už v minulosti odsouzen k celkem 3 letům vězení, ale ani jeden z nich nebyl z Dánska vyhoštěn. Odůvodněním bylo, že „oba mají v Dánsku blízkou rodinu“.

Přestože ani jeden z nich nemá dánské občanství, právní praxe stanovená Evropským soudem pro lidská práva zakazuje Dánsku jejich deportaci.

Není to jediný důvod rozhořčení nad praxí ESLP. Soud nedávno odsoudil Polsko i Rumunsko za nedostatečné právní uznání partnerství osob stejného pohlaví, což podle nich porušuje lidská práva těchto párů.