Kancléřka po aktech násilí obhajuje svou politiku

Dokážeme to. Tak znělo německé heslo roku 2015. Odvíjelo se od slov, jež kancléřka pronesla 31. srpna, na vrcholu migrační kalamity, když se rozhodla rezignovat na dosavadní evropská pravidla (Dublinský systém) a naplno otevřít německé hranice. Na čtvrteční tiskové konferenci tuto politiku hájila, a to v emočním klimatu po násilí minulých dnů. Teprve uvidíme, jak její obhajobu přijme německá společnost či média, ale pár postřehů už se rýsuje.

Za prvé. Stále víc to vypadá, že německý konsenzus z loňského léta se drolí. Před rokem Němci působili jako morální maják i jako balzám na duši těch, kteří si chtějí užít pocit morální nadřazenosti. Teď už se ozývají opoziční hlasy ve vládě i mimo ni: na pravici Seehofer a na levici Wagenknechtová přímo spojují nynější násilí s loni otevřenými dveřmi.

Za druhé. Platí to i pro média. Skončila doba, kdy migrační politiku Merkelová nadšeně podporoval celý hlavní proud. I jí fandící Der Spiegel teď píše: „Zločiny ve čtyřech německých městech se liší svými motivy i okolnostmi. Přesto působí jako společný ventil jen skrze prostý fakt, že všemi pachateli byli mladí muži s migračním pozadím a tři z nich byli uprchlíci. Právě takto vyhrocené náladě chtěla Merkelové vždy bránit.“ Kdyby to někdo napsal před rokem, byl by cejchován na populistu. Teď je to argument liberálního týdeníku.

Takovým tématům se Merkelová přímo či nepřímo věnovala. „Bojujeme proti Islámskému státu, ne proti islámu.“ To už je oblíbená mantra. Méně samozřejmý je ale výrok, že za násilím „je většinou islamistický teror“. Donedávna bylo přece módou říkat, že násilí s islámem nesouvisí. Ještě méně samozřejmý je výrok, že vedle organizovaného teroru nově hrozí i pachatelé, kteří dosud unikali pozornosti. Vida, takže aby byl někdo hrozbou, už nepotřebuje legitimaci IS.

Mlhavěji ale vyznívají odpovědi na vztah mezi loni otevřenou cestou bez kontrol a nynějším násilím. To je i pro Spiegel „oprávněný bod kritiky“. Jenže kancléřka z toho vybruslí: upozorní, že dva z vrahů, kteří se do Německa dostali jako uprchlíci, přišli už před zářím 2015. Dobrý argument, ale neodpovídá na důležitou věc: neskýtá ten milion lidí, v naprosté většině nezločinných, zázemí, ve kterém se pohodlně ztratí ti zločinní?

„Přečkáme ten zatěžkávací test?“ klade si otázku sama Merkelová a hned na ni odpovídá: „Dokážeme to.“ Ale už to nevyznívá tak přesvědčivě jako před rokem.

LN, 29.7.2016