Moje úvaha se nebude týkat nějaké rozvojové země nebo Sýrie. Bude se, bohužel, týkat Německa. Toho Německa, které většina z nás vždy vnímala jako právní stát a chování jehož politiků nám bylo vytrvale dáváno za vzor.

Neuplynulo ani pár let a situace je diametrálně jiná. Není to ani týden, co došlo k hromadným útokům na ženy a reakce německých politiků je pozoruhodně jednotná. Blekotají a průhledně lžou jak malé děti. V Kolíně nad Rýnem dokonce zcela oficiálně přiznali, že existuje část města, kde neplatí německé zákony a stát není schopen zajistit bezpečnost svých občanů. Přitom zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti je spolu s ochranou hranic základní funkcí státu a také základem „společenské smlouvy“ mezi občany a státem. Protože stát, který těchto funkcí není schopen, je občanům zcela k ničemu.

V tomto případě je situace ještě horší, protože německý stát má dostatek „technických prostředků“ k udržení pořádku. Je toho tedy nepochybně schopen, ale evidentně ne ochoten.

Stačí si jen připomenout, jak masové nepokoje řeší jinde. V USA, když policie nestačí, povolá guvernér národní gardu, v Israeli je okamžitě povolána armáda. V současném Německu starostka Kolína doporučuje ženám chodit s rukama nataženýma před sebe. Bude jistě zajímavé sledovat, jak na to zareagují němečtí občané.

V této souvislosti padá i mýtus o „čestných západních politicích“, kteří v případě selhání okamžitě odstupují ze svých funkcí. Jaké může být horší selhání než neschopnost a neochota zajistit bezpečnost svých vlastních občanů? Jsem docela zvědav, jak to v tom Kolíně nad Rýnem i jinde dopadne. Nicméně se obávám, že zůstane u toho blekotání.

Jaké z toho plyne pro nás poučení? Především je třeba si uvědomit, že přehlížení a bagatelizaci bezpečnostních rizik si mohou dovolit (na svou vlastní odpovědnost) jednotlivci. V případě politiků jde o neomluvitelné selhání, po kterém by měl následovat nekompromisní vyhazov z funkce. Protože ve chvíli masivního zhoršení situace bývá už pozdě. Ne že by technická řešení neexistovala – ale ti samí politici je nehodlají použít, čímž celou situaci dále zhoršují. Dalším problémem je pasivita občanů, kteří svůj nesouhlas se situací obvykle ventilují (dříve) u piva, nyní na sociálních sítích a domnívají se, že tím něco vyřeší. Skutečností bohužel je, že tímto způsobem nevyřeší vůbec nic, jen oklamou sami sebe.

Je prostě potřeba jít k volbám. A když zrovna nejsou, tak „do ulic“. Jinak si jich dnešní „elity“ ani nevšimnou. A jistě nikdo z nás netouží po tom, aby se naši politici chovali jako ti dnešní němečtí.