Konec dvou prestižních deníků vyvolal v Německu debatu, kdo zaplatí kvalitní novinařinu

Siemens plánuje radikální přestavbu, soustředí se na dvě odvětví. S tímto titulkem vyšlo 21. února 2000 první číslo deníku Financial Times Deutschland (FTD). Do čtrnáctého roku své existence vstupují prestižní a citované noviny také s "radikální přestavbou", i když tu si nikdo z redakce nepřeje: FTD zmizí z největšího novinového trhu Evropy.

Vydavatel předního ekonomického titulu, společnost Gruner+Jahr, pošle deník, který se odlišoval mimo jiné i svým lososově narůžovělým papírem, na stánky naposledy 7. prosince. O práci tak přijde na 200 redaktorů, zbytek se přesune do Berlína, kde se pokusí o relaunch týdeníku Capital.

Oficiální důvody jsou ekonomické – Financial Times Deutschland se nikdy nedostaly z červených čísel a od roku 2004 vykázaly kumulovanou ztrátu bezmála 250 milionů eur. Rozhodně však nešlo o peníze vyhozené do větru. Noviny se od samého počátku snažily přesvědčit, že nejsou jen odnoží slavnějšího britského titulu. Například nikdy nezpoplatnily přístup na svůj web ani do webového archivu.

Inzerentům vstříc

Za pádem FTD může kromě mizerných hospodářských výsledků stát také jiný důvod – trend vydávat za co nejmenší náklady co nejvíce titulů, které by byly flexibilní zejména vůči inzerentům. Zakusila to i jiná periodika ze stáje Gruner+Jahr, zejména poté, co se šéfkou redakcí a posléze i členkou představenstva firmy stala Julia Jäkelová, přezdívaná Železná lady. Manažerka, která shodou okolností stála u zrodu FTD, se netají tím, že je třeba vycházet vstříc inzerentům: třeba v užším propojování redakčních textů s reklamou na luxusní produkty nebo zajímavé cesty.

Jäkelová také prosadila další škrty v titulech vydávaných v Gruner+Jahr. Týká se to zejména ženského časopisu Brigitte, jehož literární recenze hýbou knižním trhem.

Redakce FTD se může alespoň utěšovat tím, že není jediným prestižním projektem, který končí. Před dvěma týdny požádal o insolvenci také vydavatel deníku Frankfurter Rundschau, vlastněný zčásti německou sociálnědemokratickou stranou (SPD).

S tím, že "nevidí žádnou perspektivu pokračovat ve vydávání". Také Frankfurter Rundschau, jinak šesté nejčtenější noviny v Německu, končily pravidelně ve ztrátě – loni to bylo 16 milionů eur. Na rozdíl od FTD ale masivně ztrácely čtenáře a především se jim nedařilo prosadit image nadregionálních novin, které by četli lidé v celém Německu. Frankfurter Rundschau si přitom prošly kompletní ozdravnou kúrou, včetně sloučení redakce s Berliner Zeitung a propouštění.

Redaktoři se dokonce vzdali části platu. To je v Německu něco nevídaného. Na rozdíl od české mediální scény se totiž němečtí vydavatelé musejí držet tarifních dohod. Nástupní měsíční plat začínajícího novináře v deníku je 1781 eur hrubého, žurnalista s desetiletou praxí v médiích bere podle tabulek 4060 eur. Plat novinářů po 25 letech praxe, kteří jsou šéfy rubrik, pak přesahuje pět tisíc eur, což je i na německé poměry velmi solidní příjem.

Zákon Železné lady

Smutným faktem zůstává, že novinářských es bude přinejmenším v ekonomické žurnalistice čím dál méně. "Doufali jsme, že jsou i jiná řešení," podivoval se pádu Frankfurter Rundschau Manfred Moos z největší německé odborové centrály služeb Ver.di.

V situaci, kdy už ani škrty nezabírají, je řešení dvojí. Buď se vydavatelé smíří s faktem, že ztráty prestižních titulů vyrovnají ty čistě komerční, nebo si čtenáři za dobrý obsah musejí připlatit. Princip, který by Železná lady Jäkelová jistě podepsala, se ovšem zatím neuchytil.

"Tady nepomohou ani politici, ani finančně silní investoři nebo mecenáši. Je to na nás čtenářích, abychom přiznali barvu," zdůrazňuje Joachim Otto, státní tajemník ministerstva průmyslu. Poučení na závěr? Tento citát vydala německá agentura Dapd koncem října. V té době byla již tři týdny v insolvenci.