Angela Merkelová nebyla první, kdo použil větu „Wir schaffen das!” (Zvládneme to!). Předběhl jí tehdejší šef německé sociální demokracie Sigmar Gabriel. A co z toho plyne?

Na novinkách.cz jsem se dočetl, že výrok Merkelové „Zvládneme to“, je prý považován „za jeden z klíčových momentů spuštění migrační krize v Evropě.“ Úplně jsem nepochopil, co vyjasněním otázky autorství této věty chtěl vlastně autor článku říci.

Ale jestliže mu šlo o to osvobodit Merkelovou od kritiky, že nese vinu na migrační vlně, tak se mu to moc nepovedlo. Její výrok o „zvládnutí“ totiž vůbec nebyl určen migrantům, ale především vlastním občanům a měl plnit úplně jinou funkci než se novinky.cz domnívají. Ale o tom pár slov později.

Dohoda z 12. září

Klíčová role Merkelové pro vpád migrantů do Německa se podle řešerše německého autora Robina Alexandera zakládá na jiné události. 12. září roku 2015 se kancléřka, šéf jejího úřadu, ministr vnitra, ministr zahraničí a oba šéfové koaličních stran SPD a CSU dohodli na tom, že hranice s Rakouskem budou od 13. září uzavřeny.

Před touto schůzkou vedoucích politiků kancléřka opakovaně prohlašovala, že hranice uzavřeny nebudou. Ale 12. září bylo dohodnuto, že následujícího dne budou zavedeny kontroly a všem migrantům (včetně těch, kteří budou žádat o azyl) bude zabráněno ve vstupu na německé území. Za tím účelem byli na hranice dopraveni policisté z celého Německa.

Pár hodin po té, ale Merkelová požadovala od ministra vnitra, ujištění, že nevzniknou žádné „těžko zprostředkovatelné fotografie“ a že uzavření hranic obstojí před soudy. To Thomas de Maizière samozřejmě zaručit nemohl. A poté kancléřka rozhodla, že hranice přece jenom uzavřeny nebudou.

Jak překládat řeč politiků

Jakou funkci měla skutečně plnit věta „Zvládneme to“? Jak Gabriel, tak i Merkelová ji použili v matoucí podobě a souvislostech. Co tím myslím? Víme, že nejenom u nás, ale i v zahraničí mají politici svou vlastní zašifrovanou, ale přitom vlastně poměrně lehce srozumitelnou řeč.

Gabriel i Merkelová chtěli ve skutečnosti Němce ukolébat větou, která v překladu do lidštiny zní asi takto: „Vy už si prostě nějak poradíte s tím, co jsme místo vás rozhodli.“ A dnes se správnost tohoto překladu začíná ověřovat.

Sigmar Gabriel v srpnu 2015 domlouval Němcům, že musí strpět migrační vlnu pomocí dojemného argumentu, že „mír, lidskost, solidarita, spravedlnost jsou evropské hodnoty“. A o tři roky později? Zatímco obyčejní Němci musí ze svých daní migranty živit a zároveň se mnohých z nich i obávat, tak Sigmar Gabriel v politice skončil a zajistil si teplé místečko ve správní radě firmy Siemens-Alstom. Ve jménu „evropských hodnot“ bude světu prodávat vlaky.

A až se s kancléřstvím rozloučí Merkelová, tak se buď stane předsedkyní Evropské komise, anebo bude po světě přednášet o tom, jak ve jménu hodnot dělat správnou politiku.

„Podvolení“ po německu

Kdesi hluboko pod oběma zasloužilými státníky si pak budou obyčejní Němci zažívat vlastní verzi Houellebecqova „Podvolení“. Že přeháním? Tak poslouchejte.

Předminulou středu začal pro pět milionů v Německu žijících muslimů jejich postní měsíc ramadán. Při této příležitosti si svaz německých učitelů ústy svého předsedy Meidingera postěžoval, že v důsledku toho dochází k závažnému omezování výuky: „Muslimští rodiče si vynucují, aby se během postního měsíce nekonaly ani zkoušky, ani školní exkurze. A tak náboženské záležitosti několika žáků omezují všechny. Kvůli nim musí být zkoušení natlačeno do menšího časového prostoru. A to nejde.“

Jestli lze toto „to nejde“ také prosadit ve školní praxi, zpochybnil již sám Meidinger, když řekl: „Velmi mnoho žáků bere půst velmi vážně.“ K čemu to v politicky korektním německém školství povede, si umím velmi živě představit.

Co z toho plyne?

1. Ti kteří odmítají přijímat migranty z nesourodých kulturních okruhů mají pravdu.
2. Politici a média používají morálku k tomu, aby občany vydírali a nutili je strpět rozhodnutí, která ohrožují stabilitu a budoucnost celé společnosti.
3. Politici jsou normální lidé, a proto se snaží udělat minimum a pro sebe získat maximum.
4. A tak vlády mnohdy učiní rozhodnutí s historickým dosahem a jejich důsledky hodí na krk celé společnosti, včetně budoucích generací.
5. Chceme-li našim politikům pomoci v tom, aby jednali ve prospěch společnosti a ne převážně ve svůj vlastní prospěch, tak je za žádných okolností nesmíme nechat ani na chviličku na pochybách o tom, co si většina národa přeje.