Šéf sociálních demokratů v sousedním Německu se snaží ve své straně zavést víc demokracie. Jak to bude fungovat, má ukázat diskuse o tom, jestli mají zůstat Němci v Afghánistánu. Základní otázka zní: Jde v Afghánistánu o obranu naší svobody nebo ne?

Tato otázka se vynořuje na každé větší stranické schůzi sociálních demokratů, jako například nedávno v Loenbergu. Jako host byl na této stranické konferenci mluvčí parlamentní frakce v bundestagu pověřený otázkami obrany Rainer Arnold. Nový šéf strany Sigmar Gabriel se totiž pokouší vrátit členům své strany pocit, že jejich slovo má váhu, že za ně nikdo nebude rozhodovat, a to ani v tak důležitých otázkách, jako je účast německých vojáků v Afghánistánu.

Bezesporu otázka Afghánistánu představuje v německé současné politice velké téma, ale zároveň jde i o politickou kontinuitu, a tudíž o odpovědnost. Politici ze všech politických stran v zemi, jako je Německo, si velmi dobře uvědomují, že musí za každé situace zůstat pro zbytek civilizovaného světa vypočítatelnými partnery. A to je hlavní důvod vnitřní nervozity ve straně, protože široká stranická základna takhle nemusí uvažovat, čehož se zřejmě nejvíc bojí Frank Walter Steinmeier, který jako bývalý ministr zahraničí celou dobu v minulé vládě velké koalice i jako člen SPD účast Němců v Afghánistánu obhajoval. Obavy vyplývají z toho, že řadoví členové sociálních demokratů by mohli požadovat okamžitý odchod německých vojáků s odůvodněním, že SPD je mírová strana.

Jenže tato nedůvěra vůči stranickým základnám je typická pro všechny politické strany, které se podílejí na vládní moci, protože výkonná moc musí vždy víc kalkulovat v širšíms horizontu a brát v úvahu mnoho různých politických závazků. Je to jeden ze starých paradoxů politiky, že v hlavním městě je člen strany, jakékoliv, spíš považován jako ohrožení než jako obohacení.

Předseda SPD pan Gabriel před několika týdny vypracoval ve věci Afghánistánu s panem Steinmeierem společné stanovisko a předložil ho členské základně k diskusi. V současné době se zpracovávají reakce z jednotlivých spolkových republik.

Třeba ve městě Unna, kde se konala rovněž jedna z mnoha konferencí, na níž se o nasazení německých vojáků živě diskutovalo, řekla paní Niels Annen: „Na otázku nasazení našich vojáků v Afghánistánu neexistuje žádná jednoduchá odpověď.“ Její opatrný postoj vyplývá zřejmě z toho, jak to komentují experti, že moc dobře zná svou stranu i její věčnou touhu po míru. Sama dodává: „Jednoduché odpovědi typu: Stáhneme se, jsou zavádějící! Proto je důležité, že jsme si to ve straně nezjednodušili a vedeme o tom diskusi.“

Pozice sociálnědemokratického vedení v současné době předpokládá, že s odchodem se začne stejně, jako začnou odcházet jednotky Spojených států v roce 2011, a poslední německý voják by měl odejít v letech 2013 až 2015. Původně chtěl jako konečné datum pan Gabriel určit rok 2013, ale pan Steinmeier se postavil proti s odůvodněním, že tak rychlý odchod by byl neseriózní, zvlášť když nikdo nedokáže říci, jak se tam situace bude dál vyvíjet.

První výsledky, zdá se, ale ukazují, že stranická sociálnědemokratická základna je rozumnější než šéfové strany: někteří členové dokonce navrhovali, že by se nemělo určovat žádné datum, ale spíše úkoly, které před odchodem musí být splněny.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel