Ve dvou spolkových zemích na východě Německa, v Durynsku a Sasku proběhly nedávno volby do místních zemských sněmů. V mnohém byly tyto volby přelomové. Uspěla zde především krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) a také Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW). Ta bývá považovaná za jakýsi levicovější protějšek AfD a cílí taktéž především na lidi nespokojené se zavedenými stranami.

Naopak totálně vyhořely strany současné „semaforové“ vládní koalice sociálních demokratů, liberálů a zelených.

V Durynsku zaznamenala AfD historicky první vítězství v zemských volbách. Podporu získala bezmála od třetiny (32,8 %) tamních voličů. Jen těsně jí uniklo vítězství v Sasku, kde AfD skončila těsně druhá za vítěznou CDU. V obou zemích dosáhla BSW dvojciferného výsledku.

V durynském zemském sněmu mají AfD a BSW dohromady dokonce více než polovinu křesel. Zemské volby se tedy nesly ve znamení úspěchu stran stojících na obou okrajích politického spektra a s přinejmenším silně kritickým postojem vůči establishmentu.

Jedná se o skutečný předěl pro zemi, která se dlouho pyšnila velmi stabilním stranickým systémem. Důležité je zde také zmínit, že obě uskupení mají prokazatelně vazby na Rusko, což samozřejmě budí naprosto oprávněné obavy o další směřování Německa.

Výmluvy na rasismus nepomohou

Určitě nejde zdaleka o poslední výrazné překreslení německé politické mapy. Podobně vysoký výsledek AfD můžeme zanedlouho očekávat v Braniborsku, kde se budou také konat volby do zemského sněmu.

Příčin úspěchu AfD (a BSW) by se dalo najít více. Rozhodně si zde nevystačíme s jednostranným poukazováním na rasismus a xenofobii. Nemůže být pochyb o tom, že úspěch obou protestních uskupení je z velké části důsledkem naprostého selhání politiky vládních sociálních demokratů, zelených a liberálů.

Selhala v řešení hned v několika věcí najednou: Jednak v otázce migrace a bezpečnosti, která byla hlavním tématem voleb. S kriminalitou vzniklou důsledkem nezvládnuté migrace se zatím nepodařilo udělat téměř nic.

I v českých médiích můžeme prakticky každý týden číst o nějakém případu násilných trestných činů v Německu, který měli na svědomí lidé s „migračním pozadím.“

Nedávný útok noži v Solingenu a některé další incidenty, např. střelba na policisty nedaleko izraelského konzulátu v Mnichově byly jen špičkou ledovce. Vyhoštění 28 v minulosti trestaných Afghánců, kteří navíc ještě dostali 1000 eur na cestu, veřejnost uklidnit nemůže. Spíše naopak.

Jednak jde jen o kapku v moři a hlavně, tito lidé s pestrou kriminální minulostí by neměli dostávat vůbec žádné peníze. Německo musí okamžitě tyto lidi odlifrovat pryč ze země bez jediného centu a ostatní země je v tom musí podpořit. Takhle se vyhoštěným jenom dávají peníze na další cestu do EU.

Nepromyšlená zelená politika

Svojí roli bezesporu sehrála také naprosto fanatická a dlouhodobě nepromyšlená zelená politika, zvláště v oblasti energetiky. Dlouhodobým cílem tzv. Energiewende je přechod na výrobu energie ze zdrojů, které jsou ekologicky šetrné. Německo se ostatně rádo chlubí svým podílem energie vyrobené z obnovitelných zdrojů.

V první polovině tohoto roku dosahovalo číslo úctyhodných 60 %. Jenomže obnovitelné zdroje stále nedokážou plně vykrýt výpadky způsobené uzavřením elektráren jaderných a tepelných.

Zatímco v roce 2022 bylo v Německu vyrobeno 577,9 TWh elektřiny, loni to bylo jen 513,7 TWh. Celkový pokles produkce elektřiny vedl k tomu, že Německo musí nyní část energie dovážet.

V této souvislosti je ale nejdůležitější něco trochu jiného: Zdražování elektřiny. Ceny za elektřinu vzrostly zejména proto, že zákazníci musí platit stále větší poplatky na správu a rozšiřování elektrizační sítě kvůli rozšiřování slunečních a větrných elektráren. Ceny elektřiny byly v loňském roce v Německu pro domácnosti čtvrté nejvyšší v celé EU.

Dražší elektřinu už mají jen v Nizozemsku, Belgii a Rumunsku. Vyšší výdaje na energie jsou nepříjemné zvláště pro ty sociálně nejslabší i pro německý průmysl. Mají proto negativní dopady na ekonomiku, která se zmítá v problémech.

Zvláště tamní průmysl zažívá v největší ekonomice EU útlum, což má mimochodem velmi nepříjemné konsekvence i pro Česko, ale to už by bylo na jiný článek.

Ošidné stereotypy

V neposlední řadě zemské volby ukázaly, jak ošidné může být stereotypní vnímání nejmladší generace coby radikálních zelených levičáků věrně imitujících Gretu Thunbergovou. Jak v Durynsku, tak v Saskuzvítězila i u mladých AfD. V Durynsku měla u mladších lidí dokonce nadprůměrnou podporu.

Naopak silně poklesla jejich podpora Zelených. Nejde o nic překvapivého, protože takovou tendenci zachytila na celoněmecké úrovni i studie Mládež v Německu 2024 (Jugend in Deutschland 2024).

Zjistilo se, že lidé v Německu mladší než 30 let mají strach především z inflace, války v Evropě a na Blízkém východě, obtížné dostupnosti bydlení či rozdělení společnosti.

Naopak v posledních letech o několik procent poklesla vnímaná důležitost klimatické změny. Stoupá i podíl těch, co vidí nebezpečí v příliš velkém počtu běženců a mají strach z chudoby dané stářím. Zkrátka a dobře, zelená témata už ani mezi mladými nefrčí tolik, jako dříve.

Čas změnit přístup

Mix zelené ideologie v kombinaci s ignorováním ekonomických dopadů představuje spolu s neschopností zajistit vymahatelnost práva opravdu smrtící koktejl. Volební výsledek z Durynska a Saska by tedy měl především sloužit jako varování pro všechny „tradiční“ demokratické strany, a to nejen v Německu, ale i všude v Evropě.

Voliči dali vcelku jasný vzkaz a je pouze na zmíněných stranách, jak se k tomu postaví. Buďto mohou dělat vše jako dříve se všemi důsledky s tím spojenými, nebo konečně začít brát obavy voličů vážně.

Pokud zvolí první možnost, nemůžeme bohužel čekat nic jiného než volební výsledky podobné těm, jichž jsme byli nyní svědky v Německu. Na současnou situaci dokonale pasuje následující výrok, který řekl kdosi přede mnou: „Definice šílenství je dělat věci stále dokola stejným způsobem a přitom očekávat, že to přinese jiné výsledky.“