Chránit svobodu projevu Merkelové dlouho nevydrželo

Atentát na francouzský satirický časopis Charlie Hebdo byl spáchán 7.ledna 2015. Následujících pochodů Je sius Charlie se zúčastnila i Angela Merkelová a hlásila se tak ke svobodě projevu. Moc dlouho jí to nevydrželo.

Ani ne za tři roky prosadila Merkelová v Německu cenzuru internetu doslova čínských rozměrů.

Francouzský časopis Charlie Hebdo je známý tím druhem satiry, kterému opravdu není nic svaté. Dělá si více než tvrdou legraci z náboženství, politiků a dokonce i obětí trestných činů.

Když se jeho redakce stala v lednu 2015 terčem islamistických teroristů, byl to po několika letech nejkrvavější atentát muslimských fanatiků na evropské půdě. A byl to i útok na svobodu slova, tak byl chápán.

Ve Francii následovaly vlny solidarity, někdy možná až kýčovité. Ve zvláštním pochodu, jehož účastníci byli pečlivě vybráni a speciálními policejními jednotkami neprodyšně odděleni od okolí, jsme mohli vidět jak politiky evropských demokratických států v čele s francouzským prezidentem Hollandem a německou kancléřkou Merkelovou, tak představitele států totalitních, kde o nějaké svobodě tisku je možné psát jen ironicky.

Ale pochodů na solidaritu s časopisem Charlie Hebdo se po celé Francii zúčastnily i miliony obyčejných Francouzů. Tito lidé vyjadřovali spontánně podporu svobodě slova, svobodě humoru bez omezení, jedné z mála svobod, které nám v EU ještě zbývají.

A nápis Je sius Charlie, ke kterému se tehdy hlásila i Angela Merkelová, znamenal, že ochranou svobody slova možná i toho nejvulgárnějšího, chráníme svobodu slova nás všech.

Angele Merkelové toto přesvědčení dlouho nevydrželo. Zakrátko prosadila otevření dveří migraci a na pochopitelnou kritiku zareagovala cenzurou internetu a sociálních sítí. V Německu dnes za nesmazání vágně definovaných nenávistných příspěvků hrozí pokuty v řádech miliard, mazány jsou desetitisíce příspěvků, odsouzen byl novinář za zveřejnění historické fotografie zachycující setkání muslimského muftího s nacistickými pohlaváry, blokovány jsou profily poslanců spolkového sněmu, cenzuře se věnují stovky zaměstnanců.

A o rozsahu cenzury nerozhodují soudy, ale prim v ní hraje jakási s vládou spolupracující neziskovka, v jejímž čele stojí bývalá agentka východoněmecké Stasi. Svoji kariéru začala tak, že udala svoji kamarádku, která uvažovala o emigraci na západ. Co se v mládí naučíš....

Na internetu jde jistě nalézt mnoho hnusu, ale mějme na vědomí, že hájením svobody slova toho nejhoršího diskutujícího, chráníme svobodu slova všech ostatních.

Tvůrci naší Ústavy dobře věděli, proč je v ní doslova uvedeno, že cenzura je nepřípustná.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4