Dějí se nevídané věci: lékař, který aplikoval před pár dny kancléřce Merkelové očkování proti pneumokoku, byl infikován koronavirem, aniž o tom v té chvíli věděl. Kancléřka se proto pohotově nechala vyšetřit – první výsledky jsou naštěstí negativní - a hodlá vyšetření nechat opakovat i v budoucích dnech. Pro jistotu se také vzorně stáhla do čtrnáctidenní domácí karantény. V obyčejném berlínském činžáku, v kterém bydlí, má podle německých medií dostatek prostředků k dalšímu obsluhování svých mocenských pák. Důkazem asi měl být v německé televizi doprovázející - trochu tajuplný - záběr chlapíka s kufříkem, který před „kancléřčiným činžákem“ křepce vyskočil z černé limuzíny, aby jí rychle doručil ... asi další várku státnických úkolů k vyřízení.

I po stránce materiální je kancléřka očividně soběstačná: ještě před nepovedeným očkováním si odskočila – což je u ní celkem běžné – jako prostá žena z lidu na nákup do jedné menší berlínské samoobsluhy. U fotografie, kterou tam pohotově pořídil bulvár, se část médií a obyvatel Německa zadumala nad tím, zda jsou dvě roličky toaletního papíru a tři láhve vína přiměřené úřadu „nejmocnější ženy světa“...

Poslední politický akt kancléřky před domácím azylem – nedělní (nenakazitelnou) videokonferenci 22.března 2020 s premiérkami a premiéry všech spolkových zemí ke koordinaci opatření proti pandemii - jí trochu pokazili dva političtí alfasamci Armin Laschet a Markus Söder. Ti se, podle mediálních zpráv, do sebe pustili s „vyhrnutými rukávy“ údajně kvůli neshodám v přístupu k těmto opatřením. Söder podráždil Lascheta už svým předčasným, trochu separatistickým, pátečním (20.3.2020) bavorským vyhlášením zákazu vycházení „light“, tedy rozuměj zatím v lehké verzi s řadou výjimek (do práce a zpět, návštěva lékaře, nákup potravin, individuální pohyb resp. sport na čerstvém vzduchu ap.- obdobně jako v Česku). Přitom ale musejí Bavoři bezvýhradně dodržovat pravidlo, že tato výjimka platí pro jednotlivce, doplněného nanejvýš někým ze své rodiny (včetně i více vlastních dětí) nebo ze společné domácnosti, což se týká například společného bydlení studentů. Laschet naproti tomu přišel s návrhem neomezovat vycházení, nýbrž striktně omezit sociální kontakty mimo domov na maximálně dvě osoby bez omezení na rodinu nebo společnou domácnost (tedy jakýsi formát 1+1) a při současné povinnosti „dodržovat minimálně jedenapůlmetrový distanc“.

Moje manželka rozsoudila oba kohouty svojí odzbrojující a neúprosnou ženskou logikou: „No když se za odpoledne setkám postupně s Dášou, Evou, Olinou, Máňou a Julií ve státem schváleném formátu 1+1, tak je vlastně výsledný formát 1+5, čili je asi pětkrát větší možnost se vzájemně nakazit virem mezi nepříbuznými než při bavorském ‚rodinném‘ modelu, ne?“

Všechny spolkové země se kupodivu shodly na Laschetově verzi omezení sociálních kontaktů na výše vysvětlené dvě osoby, tedy bez výslovného zákazu vycházení, no a Svobodný stát Bavorsko si tak trochu zlehka kráčí dál svou cestou - .zachovává si svá přísnější pravidla spojená s lehčí formou zákazu vycházení bez možností setkání s cizími osobami. Pokud se dá věřit průzkumům věřejného mínění, pak Söder překvapivě právě v těchto dnech - tak trochu ‚pandemicky‘- přeskočil kancléřku v popularitě mezi německým obyvatelstvem. Na něco tak troufalého skutečně není paní Merkelová zvyklá...

Nicméně je třeba uznat, že bavorský premiér Söder – očividně pod tíhou aktuálních úkolů – roste před očima v prostoru i čase. Pravděpodobně nebude dlouho trvat a zařadí se do galerie slavných bavorských velikánů, jejichž příjmení začínají písmenem „S“ - Strauss, Stoiber, Seehofer a nyní tedy Söder. Byli a jsou to energičtí a schopní politikové, kteří se stali tvářemi bavorského hospodářského zázraku – neuvěřitelného přerodu z poválečného, beznadějně zaostalého zemědělského státu k dnešnímu „High-Tech-Land Bayern“. Jejich smůlou či prokletím je pouze fakt, že odchodem z Bavorska na větší politické kolbiště, např. do Berlína nebo do Bruselu, jejich politická hvězda velmi rychle pohasíná, mnohdy až za hranici viditelnosti. Naposledy nám to předvádí nedávno ‚zkrocený bavorský lev‘ Horst Seehofer t.č. ve službách spolkové vlády.

Ambiciozního premiéra nejlidnatější spolkové země Severního Porýní-Vestfálska Lascheta na druhé straně zlé jazyky podezřívají z předčasného a přehnaného pošilhávání po kancléřském postu, jehož je jedním z kandidátů. Je také dobré si připomenout, že Laschet patřil k nejvěrnějším souputníkům kancléřky v těžkých dobách vrcholící migrační krize roku 2015.

A na tomto pozadí ztěžka supící německá hospodářská lokomotiva – osvědčený evropský tahoun – zajela pomalu do depa, aby se podrobila asi nejvelkorysejší údržbě od poslední světové války. Narychlo schvalovaný „protipandemický zákon“ a k tomu prováděné změny ve státním rozpočtu rezervují k tomu účelu nepředstavitelné náklady přes 150 miliard eur, které jsou nadějí pro zaměstnance a podniky v Německu, ale také nebývalým rizikem pro jeho státní finance. Po této ozdravné kůře má být kouzelná lokomotiva znovu připravena vyrazit i se svými ‚evropskými vagónky‘ v plné parádě do příštích nejistých dob...

Věci se skutečně mění za pochodu, ne-li v trysku... Že by nakonec měla pravdu mystická „baba Vanga“ se svou zlověstnou předpovědí o konci světa v roce 2020?

Možná jen myslela ten starý, spolehlivý a důvěrně známý svět, který se skutečně rozpadá v přímém přenosu a kdesi se určitě klube nový... Co nám asi přinese?

Mnichov, napsáno 26. března 2020