Koupíte si auto a stát vám stanoví, kolik na něm smíte ujet. Pak zjistíte, že je v tak dobrém stavu, že s ním ještě nějaký ten kilometr ujedete. Stát začne uvažovat, že vám to povolí, ale začne vymýšlet podmínky: Za každý kilometr navíc zaplatíte speciální daň. A vůbec – chcete-li jezdi déle, můžete si potřebné kilometry vydražit. Cenu stanoví trh, proč tedy ne?

Že je to nesmysl? Ale přesně to se děje nyní u našich západních sousedů!

Před deseti roky donutila koalice sociálních demokratů a Zelených podepsat provozovatele dohodu o likvidaci jaderné energetiky (v Německu se pro tento program vžil termín Ausstieg, tedy opuštění, útlum, zbavení se, fakticky skutečně likvidace). Na tehdejších 19 jaderných bloků se rozpočítal výrobní limit 2623,3 TWh tak, že po završení zhruba 32 let provozu by se odstavovaly. Jako poslední má v dubnu 2021 „zhasnout“ tlakovodní reaktor Neckarwestheim-2.

Současná berlínská koalice křesťanských a svobodných demokratů vyhrála volby mj. i myšlenkou přehodnocení programu Ausstieg. Vycházela z toho, že energetika se nyní nachází ve zcela jiné situaci a že ve třiceti letech jsou jaderné bloky v nejlepší kondici; v USA vydává jaderný dozor dokonce povolení k provozu až do šedesáti roků.

A tady se dostáváme k analogii s naším vozem. Odepsané jaderné elektrárny čtyř německých koncernů jsou dnes tiskárnou na peníze. Povolíme-li tedy delší provoz, chceme z toho něco mít pro stát, říkají si politici. Ministerstvo financí lepící rozpočtové díry vzniklé průvanem po stamiliardových balíčcích pro nemocnou ekonomiku vymyslelo daň z jaderného paliva. Jejím prostřednictvím by se měly ročně odčerpat až 2,3 miliardy eur. Pravda, nepůjdou na proponovaný rozvoj energetiky budoucnosti, jak se u našich sousedů říká obnovitelné, ale skončí v běžných státních výdajích.

Nejen to. Zcela vážně se nyní začalo diskutovat ještě o tom, že povolení na delší provoz – uvádí se od osmi do osmadvaceti roků – by se měla, podobně jako přednedávnem licence pro mobilní sítě třetí generace (UMTS) dražit. Jakým způsobem, se ještě neví. Podle všeho se do aukce dá omezené množství megawattroků a koncerny se o ně tržním způsobem poperou. Anebo nepoperou, protože po odvedení palivové daně se jim to nevyplatí, upozornila v deníku Passauer Neue Presse analytička berlínského národohospodářského ústavu DIW Claudia Kemfertová.

Likvidace jaderné energetiky se stane neřiditelným pádem, který v Evropě trpící dnes nedostatkem elektřiny způsobí nepředvídatelné otřesy. Mezi prvními je pocítí Česko, které už má bohaté zkušenosti s problémy způsobené nestabilitou v německé síti. Tuzemští exportéři elektřiny si budou moci mnout ruce, protože nedostatek spolehlivých dodávek elektřiny v Německu požene ceny ještě výše, což se samozřejmě díky evropskému trhu s elektřinou promítne i do účtů českých odběratelů. Nezbývá nám než doufat, že v Německu dostanou rozum, a že se naši politici nebudou chtít od našich západních sousedů inspirovat.

Právo, 16.8.2010

autor je členem výboru České nukleární společnosti