Minulý pátek vyšel v deníku Rheinische Post zajímavý článek, který pro českého čtenáře nemusí být až tak o tom, jak se druhdy podražený vladař mstí teď zrádné nástupkyni, jako spíš o profesionální funkcionářce – lhostejno, zda „ossis“ či „wessis“ - Angele Merkelové samotné…

Helmut Kohl se s tvrdou kritikou obrací proti někdejší svojí politické schovance: Angela Merkelová kancléřovat neumí, zní jeho poselství mezi řádky. Znovu se ukazuje, jak hluboká je propast mezi ním a ženou, jež ho svého času zbavila trůnu čestného předsedy CDU.

V březnu 1992 vyplňuje věhlasný dotazník tehdy ještě týdeníku FAZ i Angela Merkelová. V sedmatřiceti je spolkovou ministryní pro rodinu, ženy a mládež v kabinetu Helmuta Kohla. Její odpověď na otázku „Vaše nejoblíbenější literární hrdinky?“ je stručná: Antigona.

Této mladé ženě je v tragédii řeckého básníka Sofokla dáno utkat se se slavomamem zachváceným králem, jenž ve svojí pýše starými zákony bohů pohrdá a nastoluje namísto nich svoje vlastní. Takové chování je Antigoně stále víc proti mysli; nakonec se mu postaví: král nechává nezlomitelnou zaživa zazdít, později nicméně o svoji moc stejně přichází. Tolik tedy pohádka.

V roce 1992 Angela Merkelová ještě netuší, že právě díky její vzpouře přijde jednou bývalý kancléř Helmut Kohl o křeslo čestného předsedy Křesťansko-demokratické unie. Ten koncem roku 1999 nicméně stále ještě věří, že na něm sedět zůstane, ačkoli sponzorská aféra, tahle neprůhledná hra s dary podle zákonů vlastních, nikoli těch obecně platných, už hrnec přetéká. Rozhodný dopis, který 45letá poslankyně uveřejňuje 22. prosince 1999 opět ve FAZ, činí všem iluzím rázný konec: Merkelová, mezitím už generální sekretářka ústředí CDU, svoji stranu vybízí, aby se od bývalého kancléře distancovala. 18. ledna 2000 skládá Kohl svoji čestnou předsednickou funkci, úřad, jenž mu za vícero vůdců CDU až dosud poskytoval jistotu, kdo že je tu stále ještě největší šéf – k čemuž se nový stranický předseda Wolfgang Schäuble a jeho „generálka“ staví jak zazdění…

Skryté poselství: Merkelová vůbec neumí kancléřovat

Konec tedy pohádky? Ne tak úplně. Píše se rok 2011 – a hrozící státní krach Athén přerůstá pomalu do tragédie vpravdě řecké, tentokrát však pro celou Evropu – a starý král je najednou zase tady. Ten, jenž řídil osudy své země 16 let a byl otcem společné měny, hlásí se teď se svojí starostí o Evropu o slovo – a s nemilosrdnou kritikou svojí nástupkyně. Helmut Kohl jistě si je dobře vědom účinku svých slov: kancléř jednoty kontra kancléřka díky jednotě – to zkrátka jednou ven muselo. Vzkaz mezi řádky je ostrý: Merkelová vůbec neumí kancléřovat. Především se ukazuje, že Helmut Kohl Angele Merkelové, té farářově dceři a fyzičce z brandenburgského Uckermarku, co ji kdysi nazýval svým děvčetem, jež byla před dvěma dny v anketě magazínu Forbes znovu zvolena nejmocnější ženou planety, nikdy neodpustil.

Jedno je jisté: bez Helmuta Kohla by se Angela Merkelová nikdy první spolkovou kancléřkou nestala – východní Němka, protestantka, bez potřebných kontaktů v Unii. Je to příběh o ohromném úspěchu, který začíná v září roku 1990 jejich setkáním u vína v restauraci u hamburgské radnice. S pomocí jednoho partajního přítele zosnovala je tehdy sama Merkelová. Zastávala zrovna funkci mluvčí prvního svobodně zvoleného předsedy vlády DDR Lothara de Maiziereho a byla prý hrozně nervózní. „Napřed jsem si myslela: teď jdeš ke kancléři Německé spolkové republiky a on se tě zeptá na něco těžkého,“ vyzvěděl od ní později deník Zeit. Kohl se ale jen ptal, rozumí-li si s ženami.

O rok později už je spolkovou ministryní – mezi jiným i žen. Půlhodinový rozhovor onoho zářijového dne měl pro Kohla význam pohříchu osudovější, než si asi myslel. Čich na politické talenty ho ani tentokrát nezklamal: o několik měsíců později, při prvních celoněmeckých volbách do Bundestagu, získává Merkelová 48,5 procenta preferenčních hlasů ve volebním okrsku Stralsund-Rügen-Grimmen a míří do bonnského parlamentu. Mocný kancléř stále zůstává hrdým mentorem „svého děvčete“.

Angela Merkelová je pronikavě chytrá, ale zatím jí chybí zkušenosti. Proto se politická kometa moudře střeží jakékoli konfrontace se ctěným patronem. Ještě v roce 1995, když už je spolkovou ministryní pro životní prostředí, brání se jen slzami, když ji Kohl pokárá, že na kabinetní schůzi nedokázala prosadit svůj návrh o regulaci zimního smogu.

Merkelová emancipovaná

Coby dítě v hodině plavání potřebovala prý 45 minut na to, aby poprvé skočila z třímetrového můstku. Udělala to, až zazvonilo. „V rozhodujících chvílích jsem, myslím, odvážná. Ale potřebuji k tomu nějaký čas.“ Merkelová se učí hodně. Merkelová se učí rychle. A emancipuje se. Její zpočátku žhavý obdiv pro Kohla postupně chladne. Sám jí to ulehčuje: nikdy jí nedal plnou důvěru, nikdy jí netykal, nikdy ji k sobě do Oggersheimu nepozval. A nikdy jí neprozradil, jak se to dělá se sponzorskými dary. Když všechno vyšlo najevo, sebrala Merkelová odvahu - a udeřila: teď je sama Antigonou. V roce 2005 se stává spolkovou kancléřkou.

3. dubna 2010, v den Kohlových 80. narozenin, poděkovala Angela Merkelová svému dobrodinci písemně i osobně: „Bez Vaší rozhodnosti a neotřesitelnosti by se životy milionů lidí, kteří žili stejně jako já do roku 1990 v DDR, vyvíjely zcela jinak.“ Jistě to byla slova smířlivá; v této tragické historii nikoli však nejspíš poslední...

Z deníku RP Online přeložil