Představa o případném vyjednávání mezi CDU a AfD, kterou opatrně nadhazují někteří křesťanští demokraté, je v očích německého establishmentu smrtelným hříchem, protože nabourává s takovou námahou a důkladností vybudovanou Brandmauer kolem AfD. Politická strana izolovaná od společnosti požární, resp. protipožární zdí? Na celém západě jsou tzv. populistické strany v očích progresivistických elit čímsi nečistým, podobně jako kdysi židé ve staré křesťanské společnosti, takže když je není možné vyhubit jako škodnou, tak je nutno je aspoň uzavřít do ghetta. Ale vymyslet protipožární zeď a vehementně ji na všech úrovních prosazovat a teoreticky vyztužovat, to vyžaduje německou důkladnost a organizační zdatnost. Jenže AfD je už tak silná a především ve východoněmeckých zemích si po více než deseti letech existence vybudovala tak pevné pozice ve všech společenských vrstvách a sférách, že se protipožární zeď přes veškeré úsilí progresivistických aktivistů na řadě míst začíná drolit a rozpadat. V městské radě v Dortmundu „požárníci“ z řad SPD, Zelených a Levice navrhli usnesení, podle něhož by bylo de facto neplatné jakékoli usnesení městské rady, u něhož by byla většina dosažena pomocí hlasů AfD. Jenže politický dohlédací úřad to jako protiústavní zrušil, což ale dotyčným „obráncům“ německé demokracie nezabránilo, aby v říjnu loňského roku neodhlasovali znovu totéž, i když pravděpodobně opět neuspějí. Požární zeď se hroutí rovněž v hospodářské sféře, kde jak mocný Svaz německého průmyslu (BDI), tak i menší organizace – například sdružení rodinných firem – začaly zvát členy AfD na své akce a stále častěji prohlašují, že chtějí znát jejich názory na budoucnost německého hospodářství, byť s jejím programem jinak nesouhlasí. A to se patrně bude dít tím spíše, že vyhlídky německé ekonomiky, v níž nezaměstnanost přesáhla tři miliony a je na patnáctiletém maximu, nejsou pro letošní rok vůbec růžové. A konečně je tu samotná CDU, jejíž parlamentní frakce zmíněným hlasováním o migraci svorně s AfD požární zeď proděravěla, jakkoli se kancléř Merz dušuje, že šlo o ojedinělý případ a že je pro něj AfD stejně nepřijatelná jako pro jeho kartelové partnery. Jenže v CDU je pravděpodobně mnohem více členů, kteří podobně jako Rödder považují Brandmauer za škodlivou a de facto posilující AfD. V některých malých obcích či městech již určitá forma spolupráce mezi oběma stranami delší dobu probíhá.

V letošním roce se konají v Německu patery volby do zemských sněmů, přičemž ve dvou z nich – v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předních Pomořanech – dosahuje AfD v průzkumech kolem 40 % hlasů! Současně je v obou poměrně silná postkomunistická Levice. Rýsují se zde dva scénáře, z hlediska vládnoucích elit jeden hororový a druhý krizový. První by znamenal tak masivní vítězství AfD, které by jí umožnilo sestavit jednobarevnou vládu, a druhé situaci, v níž vzhledem k nepřípustnosti koalice CDU s Levicí (dle interního závazného usnesení křesťanských demokratů) nebude možno většinovou vládu sestavit. A to by byla pro zemi, jež se vždy holedbala svou politickou stabilitou, těžká rána. V ostatních třech letošních volbách (Berlín, Bádensko-Württembersko, Porýní-Falc) může AfD očekávat kolem 20 % hlasů, takže zde zatím pohroma nehrozí. Uvedené údaje potvrzují existenci dvojího Německa a faktický neúspěch sjednocovacího procesu, započatého v roce 1990, do nějž západní Německo investovalo mnoho miliard (nemálo miliard ovšem také různými, leckdy krajně podezřelými způsoby ze zemí bývalé NDR vysálo) v naději, že Ossis s radostí a ochotně převezmou nejen marku, ale také politické názory a pokrokářskou mentalitu svých západních mentorů. Nepočítalo však s tím, že totalitární lekce, kterou východní Němci absolvovali, je učinila ostražitými vůči omezování svobody projevu, vůči nové záplavě příkazů a zákazů v rámci extremistické kulturní revoluce, a v neposlední řadě krajně nedůvěřivými vůči ideologii a praxi klimatické politiky a migrace. Do nedávna nepředstavitelné preference AfD mezi východními Němci vyvolávají na západě paniku, v níž padají veškeré zabrány, jak dokládá výrok jednoho z nejvlivnějších představitelů sedmé velmoci v Německu Matthiase Döpfnera: východní Němci jsou buď komunisté, nebo fašisté.

S blížícím se zářím, kdy půjdou voliči v Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku k volebním urnám, se stupňuje nervozita establishmentu, která nemá u některých daleko k hysterii. Současný předseda zemské vlády v Sasku-Anhaltsku Rainer Haseloff (CDU) prohlásil, že pokud by se pravicoví extremisté (tj. AfD) zmocnili v jeho zemi vlády, zvažoval by emigraci. Progresivistické elity mobilizují veškerý svůj mocenskopolitický aparát vnitřní rozvědkou počínaje a ultralevicovými teroristickými bojůvkami Antify konče v horečné snaze najít způsob, jak zabránit AfD dostat k moci. Paleta nástrojů je široká, ale žádný z nich není bezrozporný. Jedna z možností spočívá v tom znemožnit (některým) členům AfD kandidovat. Nejméně ve třech případech na komunální úrovni (též ve velkém porýnském městě Ludwigshafenu) se stalo, že volební výbory, zpravidla z iniciativy Zelených, nepřipustili kandidáta AfD na starostu k volbám pod záminkou, že „ohrožuje demokracii“. Podobný brutální útok na samu podstatu parlamentní demokracie a právního státu, který v Ludwigshafenu podpořil i šéf místní CDU, zatím ještě vyvolává u některých německých politiků a médií pochybnosti, zda tento způsob boje proti „extremismu“ není sám o sobě ohrožením demokracie, ale většinou je zaplaší argumentem, že demokracie „v ohrožení“ se takto může bránit. Je ovšem nabíledni, že pokud se takové praktiky stanou běžnými, může to vést ke zhroucení demokratické fasády a přechodu k otevřené diktatuře progresivistů.

Ve skutečnosti AfD ohrožuje nikoli demokracii, nýbrž stávající mocenský systém, v němž se už dávno uplatňují – tu skrytěji, tu otevřeněji – totalitní způsoby vládnutí a v němž jsou desetitisíce lidí – politiků, pracovníků televize a rozhlasu (jen obrovský kolos německého Rundfunku zaměstnává přes 20 000 lidí!), univerzitních učitelů, státních zaměstnanců a pracovníků v kultuře a neziskových organizacích –, za své věrné služby systému skvěle či dokonce královsky odměňovány. Pro skvělé materiální postavení všech těchto lidí znamená případný volební úspěch Alternativy pro Německo, jež se netají tím, že hodlá progresivistickou infrastrukturu radikálně osekat, obrovské riziko, takže udělají všechno, aby mu zabránili. V tomto duchu vystoupila nedávno ministryně spravedlnosti za SPD s návrhem zákona, který by umožnil odebrat pasivní volební právo (tj. právo kandidovat) osobám, které by byly soudně usvědčeny z Volkshetzung, tedy z podněcování tzv. nenávisti. V superultrapokrokovém Německu hecuje každý, kdo hned ráno po probuzení nevypne svůj zdravý rozum a své normální lidské myšlení a cítění. Kdo nahlas vysloví do očí bijící fakt, že v Německu probíhá „výměna obyvatelstva“ (s konečným cílem dosáhnout stavu, v němž budou Biodeutschen v menšině), hecuje. Kdo vysloví slovo „cikán“, hecuje, jak by zajisté prohlásil pověřenec spolkové vlády pro „anticikanismus“ (sic). Běda ženě, která by veřejně odmítla šílenou genderovou hatmatilku: hecuje. A tak dále do nekonečna. V tomto smyslu je každý člen AfD už předem usvědčen z hecování a tudíž kandidátem ne do voleb, nýbrž na vyřazení z voleb.

(Dokončení zítra)