Íránský jaderný program představuje závažné ohrožení světového míru. Na jeho konci stojí jaderné zbraně v rukou vedení státu, které se netají svým nepřátelstvím vůči Evropě a USA. Pokud se tyto zbraně dostanou do rukou teroristické organizace, která je odpálí v letadle nad naším kontinentem, mohou způsobit kolaps elektronických zařízení a tím i všech systémů závislých na jejich činnosti. Íránský prezident již od svého zvolení používá rétoriku, kterou užívali vůdci fašistických režimů odpovědných za rozpoutání druhé světové války a za vyvraždění milionů obyvatel našeho kontinentu.

Jiný závažný problém představuje vítězství teroristické organizace Hamás ve volbách do palestinské samosprávy. Programem této organizace je zničení státu Izrael zřízeného s podporou OSN (za naší účasti) a pokračování teroristických forem boje proti civilnímu izraelskému obyvatelstvu. Evropská unie stojí před otázkou, zda i nadále vyplácet miliardové částky s vědomím, že budou užity i k provádění teroristických akcí.

Odpověď na tuto otázku považují západní státníci za nelehkou, protože mají obavy, že jak kladné, tak i záporné rozhodnutí může způsobit eskalaci násilí na Středním východě, a to až k otevřenému válečnému konfliktu. Je třeba pečlivě uvážit všechna pro i proti, je rovněž třeba tuto otázku veřejně prodiskutovat s občany zemí EU, protože se jedná o jejich peníze a evropské instituce je pouze spravují.

Ve chvíli, kdy se tato diskuse o postupu ve věci íránského jaderného programu rozbíhala, stalo se něco nečekaného: byla vytlačena z centra pozornosti debatou o údajných křivdách spáchaných na muslimech otištěním karikatur Mohameda (považovaného muslimy a kupodivu i většinou našich sdělovacích prostředků za proroka) v jakýchsi dánských novinách. Znalci islámu nám vysvětlují, jak hluboce se tento čin dotkl cítění věřících, jak neodpovědně si počínají sdělovací prostředky, které své zprávy o protestech rozhořčených vyznavačů Mohamedových ilustrovaly přetištěním oněch karikatur jakožto důvodu oněch protestů. Zatímco ministři zahraničí se předhánějí svými moudrými a méně moudrými stanovisky, hoří ambasády, titulní stránky novin a televizní obrazovky plní výjevy bojovníků se samopaly v rukou, volajících po smrti a po pomstě. O Íránu a Hamásu ani slovo. Představitel EU Javier Solana cestuje po islámských zemích - jedná ale o íránském porušování mezinárodního míru, o možných sankcích za porušení dohod o nešíření jaderných zbraní, o hlubokých urážkách, jichž se vůči našim i jeho spoluobčanům dopustil íránský prezident či o nutnosti přimět Hamás ke změně politických cílů? Nikoli, tento diplomat ujišťuje vlády i obyvatele islámských zemí, že se v Evropě už Mohamedovy karikatury publikovat nebudou – zřejmě doma hodlá zavést cenzuru.

Zdá se, že toto tragikomické propagandistické divadlo bylo úspěšné. Místo o skutečných problémech se debatuje o otázkách bezvýznamných. Ti, kteří ohrožují světový mír a kteří by měli sedět na lavici obžalovaných, se stali žalobci. Oni určují téma debaty a oni se stali soudci ve vlastním sporu. V Evropě se každý den stane bezpočet událostí, jimiž se muslimové (a nejen oni) mohou cítit dotčeni. Každý den se stane v islámských zemích stejné množství věcí, jimiž by se mohli (a možná měli) cítit dotčeni Evropané. Slušné upozornění na jedné straně a omluva na straně druhé je vše, co má následovat. Jsou-li však reakcí násilné akce, omluva nejenže ztratila smysl, ale stává se nebezpečným hazardem, protože dává za pravdu násilníkům. Ano, to pan Solana umírněným muslimům sdělil, že to nejsou oni, koho Západ bere vážně, a radikálům potvrdil, že jejich metody jsou úspěšné a vyplatí se je v budoucnu užít znova. (Kdo ví, proč právě pro ně má takové pochopení.) Naději, že pan komisař překoná svou bezradnost ve vztahu k Íránu a k Hamásu, věru neprobudí diplomatickou akcí kvůli karikaturám. Někdo se možná usměje, k smíchu to ale není.

Spekulovat o tom, kdo stojí za organizovanými protesty proti karikaturám, není třeba. V každém případě to byla mimořádně úspěšná propagandistická akce, která ukázala, jak snadno lze manipulovat evropským veřejným míněním. Jak snadno lze odvádět pozornost od životních zájmů k pseudoproblémům a jak vždycky znovu lze u velké části evropské inteligence apelovat na špatné svědomí. Ukázala také prázdnotu evropské diplomacie, neschopné vyhodnotit nebezpečí, identifikovat vlastní zájmy a jednat. Tato polovičatost evropské zahraniční politiky je plodem polovičaté evropské integrace. Pan Solana zkrátka není evropským ministrem zahraničí, neodpovídá se voličům, ale jen spolku ministrů zahraničí. Většina z nich se domnívá, že jejich hlavním úkolem je ukázat, že my Evropané jsme vstřícnější než Američané, a věří, že tím odradí zájem islámských fundamentalistů a teroristů od našeho kontinentu. Jak velký to byl omyl, ukázala aféra s karikaturami. To jediné, zdá se, bylo na ní pozitivní.