16. září 2026, týdenní newsletter Alma Center

„Tvůrci nedávného dokumentu zabývajícího se tématem ‚Naza‘ (hebrejská vojenská zkratka pro Nezek Agavi – vedlejší škody) nemuseli při hledání pravdy pracovat nijak zvlášť tvrdě.

Mohli jednoduše udělat rozhovor se mnou. Postavila bych se před kameru bez skrývání své identity, na střeše svého domu vzdáleného devět kilometrů od Libanonu, poté co jsme zde čelili nekonečným salvám raket, a vysvětlila bych jim realitu přímo na místě.

Před necelými dvaceti lety jsem byla jedním ze zakladatelů oblasti v rámci IDF, která se zabývá varováním obyvatelstva na druhé straně nepřátelských linií a ochranou životů tamních civilistů.

Vytvořili jsme pracovní postupy určující, jak vyzvat obyvatelstvo k evakuaci a jak následně průběh evakuace sledovat. Osobně jsem se podílela na formulování procesů schvalování cílů a na operačních diskusích.

Kdyby se mnou filmaři mluvili, vysvětlila bych jim, že tabulka zobrazená na začátku filmu není tabulkou určenou k provádění zabíjení, ale plánovacím dokumentem pro cíl identifikovaný jako objekt využívaný Hamásem.

Jejím účelem je určit, zda má být cíl vůbec zasažen, kdo ve velitelské hierarchii je oprávněn útok schválit, jaká munice má být použita a za jakých podmínek. V přímém rozporu s tím, co zaznívá ve filmu, pokud se ve schvalovacím procesu objeví údaj ‚Naza 500 – odhadované vedlejší škody 500‘, znamená to, že musí být přijata opatření ke snížení vedlejších škod.

Existuje řada způsobů, jak toho dosáhnout – například výzvou k evakuaci, použitím přesně naváděné munice nebo úplným zrušením útoku (tedy označením cíle za neschválený). Uvedení předpokládaných vedlejších škod v dokumentaci k cíli neznamená úmysl zabíjet civilisty ani páchat ‚genocidu‘. Jeho účelem je především tomu zabránit.

Naši nepřátelé, Hamás i Hizballáh, záměrně umisťují své rakety a velitelství doprostřed civilního obyvatelstva, do tunelů pod Bejrútem nebo do výškových obytných budov v jižním Libanonu. Hamás dělal totéž v Gaze a používal děti jako lidské štíty. Dělají to s předpokladem, že pokud Izrael zaútočí bez varování, zemře 500 civilistů. Přesně to je jejich cílem.

Izrael se však podle Zehavi rozhoduje jinak: v IDF jsou přinejmenším stovky vojáků a důstojníků, jejichž úkolem je ochrana obyvatelstva na straně nepřítele. Na to myslí, když ráno vstávají. Za to jim IDF platí.

Kdyby chtěli editoři filmu provést seriózní výzkum, mohli vyzpovídat bývalé (jako jsem já) i současné vojáky a důstojníky IDF, kteří by jim vysvětlili skutečnost týkající se vedlejších škod. Rozhodli se však, že to neudělají.

Upoutávka k filmu tvrdí, že IDF ‚nikdy nezjišťuje počet zabitých civilistů‘.

Pravdou je, že zjistit v reálném čase přesný počet obětí na nepřátelském území je složitý a téměř nemožný úkol. Právě proto byl vytvořen proces předběžného odhadu vedlejších škod, který bere v úvahu velikost budovy a obvyklý počet civilistů v jejím okolí.

IDF investovala a nadále investuje obrovské prostředky – zpravodajský personál, právní odborníky, operační pracovníky vzdušných i pozemních sil a technologické specialisty – do vývoje systémů velení a řízení, které mají co nejpřesněji ukazovat, kde se civilisté nacházejí a kde nikoli. Osobně jsem se na vývoji těchto nástrojů podílela během své vojenské služby u Severního velitelství i během následné služby v záloze.

Ze své zkušenosti mohu dosvědčit, že za tímto úsilím stojí celý svět zpravodajské práce. Ve zpravodajském ředitelství existuje několik pracovišť, jejichž výhradním úkolem je sledovat, jaké procento obyvatel venkovských a městských oblastí se evakuovalo poté, co IDF vydala varování. Pokud se po varování evakuuje vysoké procento obyvatelstva, odhad vedlejších škod klesne a teprve poté může být povolen útok na teroristickou infrastrukturu.

Bohužel právě snahy IDF chránit životy obyvatelstva na straně nepřítele – tedy varování před evakuací a sledování jejího průběhu – byly v mezinárodních médiích interpretovány jako ‚etnické čistky‘. Zároveň je podle ní přehlížen rozsah teroristické infrastruktury odhalené uvnitř vesnic a pod nimi, a to jak v Libanonu, tak v Gaze.

Novináři se mě několikrát ptali, proč evakuujeme tak rozsáhlá území. Tady je moje odpověď: pokud Hamás nebo Hizballáh vybudují síť tunelů pod vesnicemi, není možné je zničit bez poškození desítek domů nad nimi. Evakuace pouze jednoho konkrétního domu při explozi tunelu by vedla k ohrožení civilistů.

Navzdory rozsáhlému zpravodajskému úsilí, jehož cílem je zajistit, aby v prostoru cíle nebyli civilisté, jde o prostředí s mimořádně vysokou mírou nejistoty. Zpravodajské informace budou vždy částečné a nedostatečné. Existuje mnoho zdokumentovaných případů, kdy nebyly k dispozici informace o přítomnosti civilistů v teroristické infrastruktuře nebo v blízkosti teroristy a civilisté byli následkem útoku zabiti. Tento tragický výsledek však podle ní nemůže vymazat skutečnost, že snahy zabránit vedlejším škodám skutečně existují.

Rozhodování na bojišti je složité, dilemata jsou obrovská a k povaze boje patří, že někdy dochází k chybám. Rozdíl mezi námi a nepřítelem je však podle ní zásadní. Na rozdíl od radikálně islamistické ideologie Hamásu a Hizballáhu, které veřejně prohlašují, že jejich cílem je zabíjet izraelské civilisty (a podle toho jednají), my jasně říkáme, že nemáme žádný úmysl zabíjet civilisty na nepřátelském území. Dokonce umožňujeme vstup humanitární pomoci do bojové oblasti, přestože to podle ní omezuje naše operační výsledky v boji proti terorismu.

Jako rodiče vojáků takto vychováváme své děti – civilisté nejsou cílem. A z těchto dětí se následně stávají vojáci a důstojníci sloužící v IDF.

Je politováníhodné, že se filmaři rozhodli neprovést skutečný výzkum. V rozporu s tím, co vyžaduje novinářská etika, dokonce neposlali reportáž IDF k vyjádření. Není proto možné zjistit, jaké funkce dotazovaní lidé v systému zastávali a zda je jejich pohled – za předpokladu, že je autentický – vůbec relevantní pro pochopení řetězce schvalování a kroků prováděných před útokem na cíl.

Filmaři dali přednost příběhu vyprávěnému z velmi úzkého úhlu pohledu. Vedli rozhovory s anonymními zdroji, u nichž není jasná míra zapojení, hodnost ani znalost procesu, a zcela ignorovali odborníky, kteří tyto systémy vytvořili s jediným cílem – chránit lidské životy.

Takoví odborníci existují.
Já jsem byla jedním z nich.“

Sarit Zehavi
Vaše oči a uši na severní hranici

Alma Research and Education Center