Návrh míru pro Ukrajinu, který je dnes předkládán, může být nevýhodný pro Ukrajinu a extrémně výhodný pro Rusko, je hrubým porušením mezinárodního práva a nepřípustně zvýhodňuje agresora. Jistě, ale mnohem obtížnější může být hledání odpovědi na nezbytnou otázku, které se ovšem politici i komentátoři úzkostlivě vyhýbají: co místo toho? Dál bojovat marný boj a čekat na masivnější pomoc Evropy a USA, tedy v podstatě na všeobecný konflikt hraničící a jadernou třetí světovou válku? Nebo je ještě jiná alternativa?

A spravedlnost? Pro Rusy je tento mír jistě spravedlivý. Pro Ukrajince žijících v představách o Ukrajině, jak byla utvořena po 2 světové válce, tedy s připojením podstatné částí Polska, připojením části rumunského území a dotvářena sovětskými státníky v budoucích letech, je to mír jistě nespravedlivý. Pro obyvatele Doněcka a Luhanska, kteří již nechtěli být součástí Ukrajiny, odrhli se od ní (asi jako Kosovo) a od té doby byli devastováni ukrajinskou armádou, je to asi mír spravedlivý. Pro matky v Rusku i na Ukrajině, strachující se o život svých synů na bojištích, je to prostě mír. Pro obyvatele Afriky, Jižní Ameriky, Tichomoří a východní části Asie Tichomoří zajímavý konec válčení tam, kde se ostatně válčilo vždycky.

Pro ty politiky, kteří nám tvrdili že Ukrajina bojuje za nás a že bez jejího vítězství již zítra budou ruské tanky na našich ulicích, to je prostě hloupé. Jde o krach politiky, která snahou o pokračování válečného konfliktu přinášela ohromné zisky komukoliv jinému než obyčejným lidem. Je zřejmé zklamaní nad tím, že bez USA nebyli schopni ani vyhrát ani ukončit válku. Ale Evropská unie, která v době, kdy jsme do ní vstupovali, představovala 25 % světového HDP a dnes jen 12 %, již není to, co si mnozí představují….

Pokud jde o náš rok 1968, vpadli k nám nikoliv Rusové, ale armády Sovětského svazu a jeho satelitů. Úvahy o tom, zda na budovu Národního muzea v Praze stříleli Ukrajinci nebo vojáci s mongolskými rysy nemá vůbec žádný význam. A nepřišli okupovat stát, který měli dávno pod kontrolou, ale přišli na pomoc jedné části komunistů proti druhým. A to, že v té době to pro nás byli všichni „Rusové“, je také bez významu…Připomínání roku 1938 a našich Sudet je do jisté míry případné, ale také my jsme v té době volili mezi marným bojem se zbytečnými lidskými obětmi a podvolením vůči silnějšímu a ztrátou území. A na Ukrajině to sotva bude jiné. Obávám se, že se nedostatečně bere na vědomí zřejmá skutečnost, že i kdyby došlo k navrácení Ukrajině ruskojazyčných území, dnes obsazených Rusy, vytvořilo by to pro Ukrajinu na východě státu obtížně zvládnutelné a nestabilní území.

Krach současného mezinárodního uspořádání světa a práva o který se mnozí strachují? Jistě, ale připustili jste Kosovo, proč ne Donbas? Tento mír, pokud bude uzavřen, jen jasněji dokládá konec mezinárodního uspořádání, jak vzniklo po 2. světové válce. Mělo být představováno respektem k lidským právům prostřednictvím Všeobecné deklarace lidských práva a institucemi jako OSN a Rada bezpečnosti. Co z toho zbývá? OSN, kde množství států z opačného konce světa hlasuje o problémech, o nichž mají jen malé povědomí? Rada bezpečnosti, která po agresi jednoho ze svých stálých členů ztratila smysl? Všeobecná deklarace lidských práv byla úspěšně torpedována Deklarací práv muslimů, jejíž „právo“ šaría dnes již dosahuje k evropském břehům?

To, co zaniká a vzniká, bude spravedlivé pro jedny a nespravedlivé pro druhé. Ale o další osud skutečných lidských práv bychom se měli dnes obávat společně a všichni.

Autor je ombudsman.