2.2.2023 | Svátek má Nela


NAPĚTÍ: Arménie, Ázerbajdžán a další

10.10.2022

Tento článek jsem rozepsal ještě v září, po Ukrajinské ofenzivě jsem měl jiná témata a nyní se k problému vrátím.

Stala se na pozadí událostí tahle věc – Azerbajdžán začal útočit na Arménii. A tím nemyslím další konflikt v Náhorním Krabachu, který by se dal s přivřenýma očima považovat za sporný z hlediska mezinárodního práva, ale opravdu na území, které podle mezinárodního práva patří k Arménii (a mrtví se počítali na stovky). To položilo další otázku. Začnu trochu zeširoka.

Azerové a Arméni mají dlouhodobý konflikt. Armény podporuje Rusko, Azery Turecko. Azerbajdžán si roky uplácí evropské politiky tak, jako to dělá Rusko. Je logické, že se v takových případech utíká Arménie pod ochranu Ruska a – aby bylo jasno – je často v právu a Rusko je jediný hráč v regionu, který jim byl ochoten pomoci. Spousta příznivců Putina papouškuje, že na Ukrajině ještě ani nezačal, že vše je součást plánu, že to nejlepší si schovává doma pro horší případy, že na Ukrajině bojují druhořadé jednotky atd. Jenže to není pravda. My asi tak tušíme, co všechno dokáže udělat, aby pomohl Arménii (když paradoxně odhlédnu od toho, že bychom se jí měli v případě porušení mezinárodního práva zastat my). Pokud opravdu nic, pak ztratí další díl reputace mezinárodního hráče, a ztratí jakékoliv šance považovat Rusko za velmoc, protože ukáže, že angažmá s jedinou o hodně menší nejadernou zemí vyčerpá jeho možnosti natolik, že není schopno hrát jakoukoliv další mezinárodní úlohu.

Tedy tak; kdo ví, jestli Azerové jen vytušili Ruskou slabost neboje to proxy vyvolaný konflikt někým, kdo Azerbajdžán podporuje. V konečném důsledku je to jedno. Pomůže Evropa Arménii, pokud se konflikt do budoucna rozroste? V červenci sdělila Evropská komise, že bude hledat náhradu za ruský plyn, a jako nejslibnější variantu našla – hádejte co. Azerbajdžán. Vyhlásí evropské státy sankce na zemi, která jim má pomoct zmírnit dopady sankcí? Třeba takové Německo, které do poslední chvíle hodlalo hodit Ukrajinu pod autobus pro levnější plyn? Na druhou stranu když Evropa drží peněženku, to by si mohla trochu vymýšlet, že ano? Tak ještě chvíli počkejte.

Může se totiž do hry vložit další hráč – Írán. Ten si s Ruskem notuje už řádku let a nyní taky. Pokud nemůže pomoct Rusko, mohl by jeho spojenec. Ale zeptáte se – nejsou Ázerbajdžán a Írán muslimské státy? A to ještě navíc šíítské? Proč by měl Írán pomáhat křesťanské Arménii?

To máte tak. Azerové jsou velká menšina v Íránu, žije jich tam dokonce víc, než v Ázerbajdžánu. Jenže jsou v Íránu občas vnímání rozporně. Ázerbajdžán je dost sekularizovaný stát, vedený pevnou rukou, a občas poloficiálně zazní něco o osvobození Jižního Ázerbajdžánu (ano, správně, to je severní část Íránu, kde žijí Azerové; to se Íránu nelíbí). Ázerbajdžánu nejlepší kamarád proto nejsou šiíté z Íránu, ale Turci. Turci sní o svém panturanismu, spojení všech turkických národů, ale v cestě mezi nimi a Ázerbajdžánem si leží Arménie. Kdyby Ázerbajdžán obsadil Náhorní Krabach a navíc úzký pruh území směrem k enklávě Nachičevanu, tak jsou územně propojení s Tureckem. A odříznou Arménii od Íránu (to Írán nechce). Další kamarád Ázerbajdžánu je kromě Evropy také – Izrael. Překvapivé, že? A dodává jim zbraně. A Turecko je náš spojenec v NATO a podporuje Ukrajinu. A kdo nemá rád Izrael a nedávno otestoval balistickou střelu, která by tam mohla doletět, a pojmenoval ji po historické bitvě mezi muslimy a Židy? Správně, Írán.

Je to úplně jasné, že? Írán by mohl pomoct Arménii a Rusku, protože je to proti NATO, proti Izraeli, proti Turecku, proti Azerům, a s Ruskem má dobré vztahy (momentálně jim dodává například sebevražedné drony). Ale zase se mu nechce začínat válku jen tak, jako konflikt bez Ruska. Vždyť má v současné době sám velké vnitřní problémy (protesty atd.). A co Evropa? Když naše sympatie by v případě takového útoku měla mít Arménie, která má ovšem mizerné spojence, a ne Ázerbajdžán, která ovšem za spojence nás a naše spojence. Vidíte tu složitost, tu povrchní podobnost se začátkem první světové? Doufám, že nejste jediní.

Inu, ono to kupodivu vypadá, že se Evropa opravdu snaží. A náhodou právě v Praze proběhly rozhovory mezi vrcholnými zástupci obou zemí (což je samo o sobě velký úspěch) a například Turecka (které je divoká karta politiky NATO). A podle všeho z toho vypadla nějaká prozatímní dohoda a civilní mise EU na hranicích. Jako by jim někdo řekl „teď fakt ne, teď se nám další válka nehodí, a jestli s námi chcete obchodovat, tak v míru). No uvidíme. Třeba se tady v poslední době konečně rodí Evropa, která nebude řešit blbosti jako plastová brčka a USB nabíječky, ale skutečnou politiku. (Já vím, možná naivní představa).

A tím se dostáváme na hranice Kyrgystánu a Tádžikistánu. Kyrgystán má báječné vztahy s Ruskem. Jsou to bývalé republiky SSSR, jejich hranice je nejasná a sporná (a to v délce skoro 500 km), občas se tam střílejí třeba o vodu. A v září se ostřelování zase rozjelo. V obou zemích však bohatě investuje Čína, která se snaží jejich konflikty vesměs uklidnit. Ne, nebojte, dneska už budu končit, o tom zas někdy jindy; je ale zřejmé, že ruská sféra vlivu pomalu zkouší, jak moc se poměry změnily.

Autorovy články přebírám z jeho FB s jeho svolením, sledujte a lajkujte je zde.