Milí čtenáři, nacházím se opět na cestách, tentokrát po severozápadním koutě Itálie, tudíž několik dalších článků budou cestopisy. Zatím odhaduji jejich počet na 4-5, ale uvidíme. Návrat k běžnému programu, poslední dobou poněkud zanedbávanému, je plánován na druhou půlku června.

A jelikož v tomto koutě Evropy se tyčí Mont Blanc, nejvyšší hora „tradiční Evropy“ (dost přijde na to, kam řadíte Kavkaz a jeho o něco vyšší Elbrus), jmenuje se ta série Pod střechou Evropy.

Bergamo, ležící asi čtyřicet kilometrů od Milána, bylo až do roku 2019 známé hlavně tím, že se tu nachází „záložní“ milánské letiště, poskytující výhodné podmínky pro nízkonákladové aerolinky. Tím pádem každý, kdo chtěl letět do Milána levně, prošel právě zdejším letištěm, pojmenovaným po malíři Caravaggiovi.

V únoru 2020 se k této letištní známosti přidala ještě známost covidová, protože Bergamo se stalo prvním městem v Itálii, kde vypukla epidemie nové nemoci, a kde si místní lékaři i úřady museli vyzkoušet všechno „naostro“, bez jakýchkoliv znalostí odjinud. Věřím, že o tento druh známosti zde nikdo moc nestál.

Dnes je každopádně po covidu a stotisícové město je tam, kde bývalo dřív: je to „vysoká Lombardie“ (z hlediska výšky nad mořem i životní úrovně), ne-ještě-úplně-Švýcarsko-ale-podstatně-blíž-než-my. Autobusy jezdí včas, žádný odpadkový koš nepřetéká a kavárny jsou plné lidí.

Historickým magnetem Bergama je Vysoké město, Città Alta, pojmenované podle toho, že je na kopci. Jde o kompletně kamenný okrsek obehnaný dobře zachovanými hradbami, které postavili Benátčané. (Benátky jsou odsud pěkně daleko, ale Benátčané měli dlouhé prsty…) Kopec je strmý a dobře bránitelný, což bylo v rozválčené severní Itálii po dlouhá staletí velkou výhodou. Dnes je to spíš problém, který částečně řeší pozemní lanovka podobná té petřínské.

Vzhledem k tomu, že v Itálii se nachází snad největší koncentrace historických památek v západním světě, není středověká část Bergama tak atraktivní, jako by byla, kdyby stála u nás: Římu, Florencii a Benátkám se těžko konkuruje. Přijíždí sem ale ještě jeden typ turistů, a to ten náboženský. Pár kilometrů odsud se totiž narodil papež Jan XXIII., svolavatel druhého vatikánského koncilu, který i v posledních měsících svého života stihl značně ovlivnit fungování katolické církve. Jedním z vedlejších efektů této skutečnosti je, že druhým nejčastějším jazykem, který uslyšíte na ulicích Bergama, bývá … polština!

Příští zastávka: okolí jezera Como.

Hudební epilog

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.
Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit Zde