Mobilizace. To slovo probouzí staré instinkty a emoce. Mobilizaci známe z roku 1914, i ze Švejka, jako krok ke světové válce. Pak z roku 1938 proti agresivitě Hitlerova Německa. Rusové ji pamatují z druhé světové války. A pak až ze včerejška, kdy ji vyhlásil prezident Putin.

Putin patří k těm, kdo stále lžou. Ale mobilizace pravdu odhalí i v zemi, kde se válce nesmí říkat válka. To nespraví ani přívlastek „částečná“. Mobilizací Putin přiznává, že to není speciální vojenská operace, ale válka s protivníkem, který bojuje překvapivě zdatně. Válka, která si vyžaduje povolávání mužů na frontu i jejich životy.

Není to unikát. Dnes už se pomíjí, proč byl v USA tak silný odpor proti válce ve Vietnamu. Kvůli povinným odvodům. Ta válka poznamenala celou generaci Američanů, tak jako válka v Afghánistánu v 80. letech poznamenala generaci Rusů.

Mobilizace hrozí, že se to má opakovat u generace, která si ze svého vědomí už velkou válku vytěsnila. Toto bude zátěžový test pro Putina, Rusko i jeho společnost. Ale pozor na paralely s Vietnamem. Tamní válka posílila americkou kontrakulturu, média i nezávislé myšlení. Je něco takového možné v Rusku? Toto je otázka za milion.