Téměř všechna evropská média reagovala na zastavení automatického toku milionů dolarů od amerických daňových poplatníků do Evropy na různé bohulibé činnosti s nepochopením. Jako kdyby existoval vyšší mravní zákon, že tvrdě pracující Američané mají i 80 let po válce povinnost platit zábavu a různé koníčky povalujícím se Evropanům, kteří si navíc zvou k této Amerikou placené hostině miliony nenávistných migrantů z nepřátelských zemích. Například, německá státní televize DW sdělila divákům 4. února v 20.15 ústy svého černošského hlasatele, že zastavení pomoci lidskoprávním organizacím je krutost vůči nesčetným chudákům, a ředitelka jakési lidskoprávní organizace to pak vysvětlila tak, že Americe šlo stejně vždy jen o ovládnutí slabých. Jako kdyby hosté nadávali v hospodě tomu, kdo za ně vždy platí, doráželi na něho, aby objednal víc, a když se dobrodinec rozhodne odejít, tak ho zahrnou nadávkami.

U evropských vůdců nejde jen o parazitování na americké velkorysosti, ale i o odpor k jakékoli kritice. Evropa se sice cítí ohrožena, ale ani deset let po ruské agresi na Krymu nebyla schopna zvýšit náklady na obranu nad 2 % ze svého národního důchodu a považuje za samozřejmé, že to bude vždy Amerika, která je bude chránit, aniž by však Evropu v čemkoli kritizovala. Na nedávné Mnichovské bezpečnostní konferenci (MBK) se její předseda Christoph Heusgen dokonce v přímém přenosu rozplakal (zde), když si vzpomněl na projev amerického viceprezidenta, v němž si James Vance dovolil kritizovat omezování demokracie v Evropě. Sponzor zdvořile prosí kamarády, za které vše platí, aby byli doma o něco méně suroví na své rodiny, a ti propukají v pláč.

Bezpečnostní konference se v Mnichově koná každoročně již od roku 1963 a během let hostila zástupce z celého světa, včetně vysokých představitelů Číny a Ruska. Mezi prominentními hosty se vystřídalo nespočet různých extrémistů, maoistů, teroristů i nudných byrokratů (Joschka Fischer, Federica Mogherini, Sergej Lavrov, António Guterres, Vladimír Putin, atd). V roce 2023 se stal předsedou konference Christoph Heusgen, a jeho hlavní starostí (rok po ruském útoku na Ukrajinu) bylo zapojit do činnosti „více jižních států, aby se mohla diskutovat globální vize“; tento sen se Heusgenovi splnil v roce 2024, kdy se sjelo 1000 účastníků ze 109 zemí, přičemž přes čtvrtinu tvořili účastníci z jihu a přes polovinu tvořily ženy (zde). Hlavním tématem bezpečnostní konference byla inkluze a boj proti izolacionismu; takže ne migrace, ne ruská agrese, a ani ne bestiální vraždy 1200 Izraelců.

Ani letošní 61. Mnichovská bezpečnostní konference (MBK) nebyla výjimkou: mísili se na ní notoričtí účastníci politických sjezdů ze Západu s představiteli totalitních zemí z Jihu a Východu. Pohled na účastníky, od nichž si Evropané chtějí nechat poradit ohledně své bezpečnosti opět překvapí (zde), stačí zde uvést dva za všechny: Félix Tshisekedi, prezident Konžské Demokratické Republiky, a Wang Yi, člen Politbyra Komunistické strany Číny a ministr zahraničí. Kongo poskytuje Číně bezpečnou těžbu surovin, ale neposkytuje vůbec žádnou bezpečnost svým občanům, kteří jsou po desetitisících masakrováni v nekonečné válce nejasno proti komu. Není jasné, proč se o bezpečnosti nejedná jen v rámci demokratického Západu nebo v rámci NATO. Složení účastníků MBK je zárukou nesmyslnosti všeho, co se zde děje a mluví. V záplavě nesrozumitelných byrokratických pomatenin a nejošoupanějších frází se projev viceprezidenta Vance vyjímal jako diamant na hnojišti.

V jeho krátkém projevu mohl normální člověk (ne politik, politolog nebo právník) porozumět každé větě (zde). Vance se obává hrozby zevnitř, ustupování ze základních hodnot, hlavně od svobody slova. Léta se USA domnívaly, že financují Evropu ve jménu společných demokratických hodnot, ale dnešní evropští politikové potlačují diskusi pod záminkou „nenávistného obsahu“, ohánějíce se pojmy používanými dříve sovětskými politiky, jako „dezinformace“ apod. Ne vše, co se ve svobodné diskusi řekne, je pravda a každý má právo na omyl, ale bez svobodného vyjadřování a střetávání názorů není demokracie. Vance dal za příklad tvrzení, že korona unikla z čínské laboratoře, které bylo dokonce i v USA zakázáno, ale dnes je vědecky podloženým faktem. Nemůžeme potlačit někoho, proto že má alternativní názor, nebo volí jinak než my, nebo nedej Bože dokonce vyhraje ve volbách. Vance se zeptal: „Jak můžete rozhodovat, kolik dát na obranu, když ani není jasné, co se má bránit“.

Vance řekl: „Nelze dosáhnout žádné bezpečnosti, jestliže se bojíte názorů, hlasů a svědomí svých vlastních občanů… bojíte-li se vlastních voličů, není nic v čem vám Amerika může pomoct, a ani vy nemůžete udělat nic pro lidi v Americe, kteří zvolili mě a prezidenta Trumpa… Voliči jsou moudří, a na rozdíl od toho co jste asi slyšeli za několika kopci odtud v Davosu, občané se nepovažují za zvířata nebo za manipulovatelná kolečka v soukolí… věřit v demokracii znamená věřit, že každý občan má svou moudrost a svůj hlas… budeme-li ten hlas ignorovat, nepomůže nám žádný boj.“ S předvídavým humorem řekl viceprezident po úvodním potlesku, že doufá že nejde o potlesk poslední. Skutečně seděla ona podivná směska konferenčních účastníků jako opařena během celé Vanceovy řeči, nereagovala ani nejslabším zasmáním na vtip o Grétě, a pouze zdvořile zatleskala po skončení projevu.

Termín „mnichovská konference“ má pro nás temné konotace, ale dnešní mnichovští byrokraté, podobajíce se oněm z let 1938, to nemohou chápat; kdyby to chápali, pořádali by bezpečnostní konference kdekoli jinde na světě, jen ne v Mnichově. Sám předseda mnichovské konference Christoph Heusgen je karikaturou celoživotního byrokrata. Pracoval pro Solanu (srbská tragédie) a také pro Merkelovou (migrační krize). Již před lety kritizoval Ameriku (zde). Byl německým zástupcem v OSN, kde své pozice využil k protiizraelským výpadům a systematickému srovnávání Izraele s arabskými teroristy (zde). Podporoval ruské zájmy, včetně stavby Nord Streamu (zde). Po sadistickém útoku Hamásu v říjnu 2023, Heusgen Izrael odsoudil. Má vazby na Katar, stejně jako celá MBK (zde).

Evropští byrokraté, stejně jako většina evropských zemí, se k Rusku vždy chovali podlézavě, ale dnes by chtěli obviňovat Ameriku z appeasementu. USA poskytly Ukrajině v její válce víc než všechny ostatní státy dohromady (zde). Amerika nebránila Německu a Francii, aby pomohly Ukrajině válku vyhrát. Avšak byrokraté na evropském kontinentu, stejně jako jejich země, nejsou v posledních 100 letech schopni ničeho jiného než organizovat konference. Závěrem lze konstatovat, že když mnichovští byrokraté brečí, tak my co víme co Mnichov znamená, se můžeme smát.

https://www.hegaion.cz/