Maxmilianeum je honosná budova bavorského Landtagu, zemského parlamentu. Ve čtvrtek v ní měl jako oficiální host historickou premiéru (a tak to také oficiální místa v Mnichově vnímají) český premiér.

Petr Nečas držel řeč před zákonodárci našeho významného regionálního souseda (my na českém západě pohlížíme na Svobodný stát Bavorsko poněkud "sousedštěji" než lidé dejme tomu ze Slezska). Pokud jde o téma, které z logiky věci i historického vývoje "viselo ve vzduchu", měl dvě možnosti.

Strčit hlavu do písku – anebo promluvit v duchu česko-neměcké deklarace 1997.

Host z Prahy si vybral druhou možnost. Dostalo se mu za to, podobně jako kdysi Václavu Havlovi v americkém Kongresu, ovací zákonodárců ve stoje.

Jak si jejich postoj, a myšlen je na prvním místě nikoli fyzický, vysvětlit?

Znovu připomeňme článek III zmíněné deklarace. "Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny."

K tomu český premiér dodal: "Předválečné majetkové poměry však není možné obnovit."

Aplaudující bavorští zákonodárci dali zřetelně najevo, že se slovy hosta souhlasí. Rozumí se: se všemi. S vyjádřenou lítostí nad spáchanými nepravostmi z naší strany, ale také se související realitou.

Předsedkyně Landtagu Barbara Stammová hovořila hovořila o "historické chvíli" v prostorách sněmu. Citován byl i většinou Čechů nenáviděný Sudeťák Posselt: šlo o "velkolepé vystoupení".

V diskusích jsme už mohli zaznamenat výkřiky vlastenců z naší strany Šumavy: Soudit za vlastizradu!

Koho? Nečase? Pak ale také Klause, který je pod dokumentem, z něhož host v Bavorsku citoval, podepsán. Jak absurdní.

Na místě je zklidnit "politické hormony".

Máme tu onu deklaraci ze sedmadevadesátého, která se nerodila snadno. Když se budeme jejího textu důsledně držet, nemůžeme udělat chybu – a vlastně ve vztazích k minulosti "není co řešit".

Bavorští poslanci tleskající ve stoje českému premiérovi – to bylo o poznání víc než jen zdvořilé gesto.

Čtvrteční dění v mnichovském Maxmilianeu vnímám, v kontextu výše uvedeného, ve stylu "aplaus jako důkaz". Důkaz toho, že česko-německá deklarace 1997 je správným východiskem i pro vztahy česko-bavorské.

V záplavě negativních zpráv ze všech stran opět jedna pozitivní. Díky za ni.