MLŽENÍ: Na jedné straně… na druhé straně…
Zaběhnutá úsloví a některé slovní obraty usnadňují vytvoření hladkého slovního projevu, ale někdy směřují k zatušování nežádoucí pravdy nebo podsunutí žádoucí lži. Například úsloví „není všechno černé nebo bílé“ může být úvodem ke zpochybnění převažující účasti pakistánských přistěhovalců na zneužívání nezletilých anglických dívek na severu Anglie, protože byly i případy, kdy se na zneužívání podílely jiné etnické skupiny, nebo kdy dívky byly zletilé. Zamlžit relevanci pakistánských gangů lze i obratem: „Na jedné straně bylo 20 000 anglických dívek zneužito pakistánskými muži, na druhé straně se tyto případy staly lacinou municí pro extrémní pravici“ (zde). Hezkým příkladem je také věta: „Je pravda, že se nacisté k židům nechovali hezky, ale na druhé straně si musíme přiznat že ani židé neměli nacisty nijak v lásce.“
Obrat „na jedné straně… na druhé straně…“ může ovšem sloužit i k prezentování kontrastů bez nějakých postranních cílů. Na explicitním nebo implicitním použití tohoto obratu je například vystavěna většina komentářů mého novinářského kolegy a spolužáka z Přírodovědecké fakulty, který o údajné genocidě v Gaze napsal: „Ano, v Pásmu Gazy se odehrává průšvih, krveprolití, v jistých konkrétních případech možná i válečné zločiny; ale genocida je jiná liga“ (zde). Na jedné straně sice jde o izraelské zločiny, ale na druhé straně to není úplná genocida; kolega to špatně nemyslí (a nezlobím se na něho, i proto, že mě často cituje, zde, zde, zde). Horší se zdají zcela jednoznačné „zprávy“ ve stylu: „Izraelský úder na Gazu zabil 38 lidí; cílem byla škola a tržiště, tvrdí úřady“ (zde). Tato zpráva není mlžena obratem „na jedné straně…“, ale dodatkem „tvrdí úřady“; čili možná se to nestalo, ale jakési „úřady“ to tvrdí, a část lidí má bohužel tendenci úřadům věřit.
Podobně se čtenáři téměř všech novin ve světě dozví, že „Izraelská armáda používá při vojenských operacích zadržované Palestince jako živé štíty a posílá je do budov či tunelů v rámci pátrání po nastražených výbušninách či ozbrojencích“ (zde), jak „tvrdí agentura AP“ (zde); bohužel část lidí věří agenturám AP, Reuters i dalším, včetně PR agentur, navzdory jejich prokázané zkorumpovanosti (zde). Dokonce i nejváženější vědecké časopisy se zapojily do falšování skutečnosti, jak ukázaly například články v The Lancet tvrdící, že palestinské zdroje podceňují počty mrtvých v Gaze a že vědecké studie ukazují na mnohonásobně větší počty obětí izraelské genocidy než tvrdí Hamás (zde). Analýza finančních zdrojů ukazuje, že většina těchto agentur dostává peníze od činitelů nepřátelských západní civilizaci (např. zde, zde). Zajímavá je uniformnost určitých zpráv bez ohledu na politické zaměření autorů článků; například o motivech Benjamina Netanyaha se v Česku píše, že „vede válku, aby se udržel u moci“, ať již je autorem sluníčkář (zde) nebo bývalý komunista (zde).
Podsunutí úplného nesmyslu se dosahuje nejen volbou správných slovních obratů, ale i citováním „expertů“. Pár dnů před zničením iránského jaderného potenciálu izraelsko-americkými bojovými akcemi psali tito experti, že „Izrael se však ocitá v konfliktu, aniž má jasnou strategii úniku“ (zde), že „Trump udělal velkou chybu s Íránem, bombami Izraelci jaderný program nezničí, nebyl legitimní důvod k zahájení útoku na Írán, Trumpovo odstoupení od dohody byla chyba“ (zde), a že „Izrael přepadl Írán bez vyhlášení války stejně jako Japonci Pearl Harbour“, přičemž „jaderné zbraně Írán nechce vyvíjet jelikož jsou neislámské a iránský lid povede proti izraelskému útočníkovi Velkou vlasteneckou válku“ (zde). Zprávy odporující všeobecným názorům z arabských a progresivistických zdrojů jsou v menšině, například tato: „Iránská raketa zabila v Bat Jam sedmiletou ukrajinskou holčičku Anastasiji Burykovou, která přicestovala v roce 2022 z Oděsy, aby ji v Izraeli léčili z leukémie, zahynula společně s matkou, babičkou a dvěma bratranci; její otec bojuje v řadách ukrajinské armády“ (zde); to nikoho nemusí zajímat.
Nijak široce též média necitovala Trumpův projev v neděli po americkém útoku na iránská jaderná zařízení: „Čtyřicet let Irán hlásal smrt Americe a smrt Izraeli… ztratili jsme tisíc lidí… statisíce zamřely po světě v důsledku jejich nenávisti… chci poděkovat a pogratulovat ministerskému předsedovi Bibi Netanyahovi, pracovali jsme jako tým, snad nejlepší jaký kdy pracoval…“ (zde). To vše samozřejmě odporuje předpokládanému sporu mezi Trumpem a Netanyahem a předvídanému neúspěchu izraelské války proti Iránským ajatolláhům.
Údajně není vše černé nebo bílé: Irán je sice teroristický stát, ale židovský stát je přesto agresorem. Je-li Izrael napaden, jde ze strany teroristů o spravedlivou válku proti okupaci (zde), když se Izrael úspěšně brání, jde buď o agresi nebo o „zbytečnou válku“ (zde). Na jedné straně Irán povraždil tisíce libanonských, syrských, iráckých, argentinských a mnoha dalších civilistů, a také amerických vojáků, o desetitisících vlastních obyvatel nemluvě, ale na druhé straně 40 let výhrůžek jinému státu vymazáním z mapy není dostatečným důvodem k obraně či útoku (zde). Na jedné straně Izrael bojuje o přežití proti jaderné hrozbě šílených ajatolláhů, dopadají na něj balistické střely z Iránu i Jemenu, a zároveň se brání arabským teroristům z Gazy, Jordánska, Egypta, Libanonu, Sýrie, i uvnitř z Izraele, ale na druhé straně se svět obává o bezpečí Arabů (zde, zde, zde).
Zjednodušeně lze podle mě rozdělit politické činitele na dvě strany (třeba černou a bílou); na jedné straně bude Čína, Rusko, arabské státy, utlačovatelské režimy, chaotické státy, a na druhé ti ostatní. Je to subjektivní a někdo by je rozdělil jinak. Přesto se mi zdá, že lze zjednodušeně říct, že na jedné straně jsou lidé vnímající vše prizmatem nějaké ideologie nebo mediálních klišé a na druhé straně jsou relativně normální lidé vnímající realitu méně zkresleně. Na jedné straně jsou lidé plující s proudem, na druhé straně jsou lidé snažící se rozlišit nějaké zákonitosti kolem sebe. Na jedné straně jsou lidé nebránící se chaosu a násilí, na druhé straně jsou lidé usilující o řád. Na jedné straně jsou lidé podporující hlavně toho kdo je krmí nebo platí, na druhé straně jsou lidé podporující vědu nebo altruismus.
Některé skupiny lidí inklinují o něco víc na jednu ze stran, například právníci, novináři a politikové. Ohledně etnických skupin, každý se může sám podívat na etnické složení v rozvojových a rozvinutých státech (aniž by sklouzl k rasismu), nebo na složení mezi těmi, kdo ilegálně pronikají do rozvinutých států, nebo mezi těmi, kdo ve „spravedlivém rozhořčení“ drancují obchody při Amerických nepokojích. Na jedné straně byl George Floyd mnohokrát trestaným zločincem zemřelým na předávkování, na druhé straně nebylo přijatelné, aby byl policista, který ho zatýkal, bělochem (dostal za to 22 let vězení). Na jedné straně ubili komunisté v SSSR desítky milionů lidí, na druhé straně byli jejich odpůrci v Americe označeni jako primitivní antikomunisté.
Zabije-li muslim nebo zraní v syrském kostele 70 křesťanů (zde), není přece druhou stranou této události fakt, že terorista v dětství trpěl nebo že židé ukřižovali Ježíše. Brání-li Izraelci svou zemi před teroristy, není přece druhou stranou fakt, že tito teroristé chtějí v této zemi také bydlet. Prostě věci nejsou nejasné, rozmazané a nerozlišitelné tak, jak je humanističtí vědci a humanitární aktivisté prezentují; naopak, věci jsou často ostře černé nebo bílé, jsou jasně nalevo nebo napravo, jsou buď na jedné straně nebo na druhé straně (a ne na obou zároveň), a je důležité rozlišovat, nemíchat a nemlžit. Kdo na jedné straně mluví pravdu, ale na druhé straně ne, je lhář.
