Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Soledar, Bachmut, Avdijivka, Vuhledar, Selidove, Kurachove, Časiv Jar, Toretsk, Velika Novoslika.

Jen pár "úspěšných opuštění nedobytných ukrajinských pevností" za poslední rok.

A sám Zelenský říká, že teď není vhodná doba na jednání. Je prý třeba počkat, až Ukrajina bude "vyjednávat z pozice síly".

To samozřejmě Zamazal čte jako současnou "jasnou ukrajinskou převahu".

Markus Reisner z Tereziánské válečné akademie.

Své hodnocení tristního stavu armády kyjevského režimu shrnul do těchto hlavních bodů:

Armáda Ukrajiny (OSU) nyní trpí značným nedostatkem vojáků, všechny její frontové bataliony i brigády už mají jen 40% svého předepsaného početního stavu. Čas proto rychle hraje ve prospěch Putina. A je otázka, zda Ukrajinská armáda vůbec příští tři měsíce vydrží při svém ústupu udržovat souvislou frontu. A je možné, že propadne panice, a její obranná linie se zhroutí, a Rusové zahájí velmi rychlé obsazování dalšího ukrajinského území.

Kolapsu ukrajinské obrany nyní nahrává skutečnost, že Rusové už prolomili poslední 3-tí ukrajinskou obrannou linii. Přičemž první byla budována 10 let, a byla velmi dobře opevněná betonovými bunkry. Druhá byla budována dva roky, a byla dobře opevněná. A třetí byla vybudována od loňského léta a byla velmi slabá. Za touto třetí linií už nyní žádná. Ukrajinská obranná linie neexistuje. Nejsou za ní ani vybudovány opěrné body na důležitých místech.

Početně velmi prořídlé ukrajinské jednotky nyní už nedrží souvislou obrannou linii, jako tomu bylo ještě loni, ale mezi jejich jednotlivými opěrnými body jsou velké nebráněné mezery, a těmi Rusové velmi rychle postupují vpřed, a neustále vytvářejí malé kotle plné Ukrajinců, a ty potom relativně snadno ničí. Touto taktikou malých obklíčení

Rusové však podle Reisnera mohou mobilizovat až 33 milionů mužů, takže jsou na rozdíl od Ukrajinců schopni doplňovat armádu jen dobrovolníky. Podle tzv. Kinnunenova parametru může Rusko zmobilizovat maximálně 23 milionů vojáků, a potom se zhroutí. Ukrajina může zmobilizovat podle toho samého parametru jen kolem 3 milionů vojáků, (odpočítáni uprchlíci ze země), a vzhledem k rostoucímu odporu k mobilizaci, který se projevuje v početních stavech jejích frontových jednotek – průměrně jen 40% předepsaných vojáků, se už začala hroutit.

Smysl na sledovat jen linii fronty.

Zbytek je jen propaganda.

Kdo chtěl válku? Kdo chce pokračování války?

Platilo kdysu, platí i dnes: Přece ten KDO NA VÁLCE VYDĚLÁVÁ.

Qui prodest?

Ruští oligarchové vydělali na válce přes bilion rublů

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-rusti-olig...

Dalším mnohokrát předváděným veletočem je narativ ve smyslu „Dodání těžkých zbraní na Ukrajinu je červená linie a, kdo ji překročí, ten se automaticky stává součástí války a, pokud je dodá jaderná země, třeba USA, tak to znamená, že bude fakticky válka mezi Ruskem a USA a stát může cokoli (mrk, mrk), bububu jaderné zbraně (strašidelné zamračení a tematické divadelní představení) atd.“ Následně to bývá modifikováno, že červenou linií bude, když tyto dodané zbraně budou použity na Krymu, pak, když budou použity na „ruském“ (tj. anektovaném) území, pak, když dojde k jejich použití na opravdu ruském území. Tyto „červené linie“ se týkaly postupně děl, tanků, střel s plochou dráhou letu, raket, letadel a vždy po dodání těchto zbraní „zázračně“ zmizely a nahradily je hlášky ve stylu „Je to maličkost, o nic nejde, vůbec na tom nezáleží...“.

Takže Rusko je agresor, lebo KoZa prekračuje jednu červenú líniu za druhou a nedodržiava dohody (Minsk, Istanbul)? Tiež dobrý veletoč.

Červené linie z toho dělají media. Nemyslím, že se jimi řídí generálové.

Pokud někoho zajímá velice podrobný popis, co se na frontě děje, doporučuji odkaz níže. Kanál je sice v ruštině, ale není problém azbuku si přeložit do češtiny - stačí jenom vysvítit text, stisknout pravé tlačítko myši a pak stisknout přeložit. Každý den jsou v něm záběry z dronů, které většinou ukazují zničení nepřátelské techniky - jak z pohledu útočícího dronu, tak z pohledu jiného, pozorovatelského dronu. Často jsou to záběry velice nepěkné až drastické. Ale asi nutné pro aspoň částečné pochopení hrůz této války, kde se útočí především drony a klouzavými bombami shazovanými z velké dálky - 30 i 50 kilometrů.

Každý den kromě neděle se tam večer objevuje 10 až 15-minutový přehled toho, co se na frontě událo předešlý den - s podrobným zobrazením na mapě. Autor podle svých slov v současnosti každý den značí do mapy kolem 1300 hlášení ze zdrojů jak z ukrajinské, tak ruské armády. Pro zaznačení území coby dobytého musí autor mít k dispozici video s geolokací, na kterém je zpravidla voják jedné či druhé armády se svou vlajkou.

Tenhle kanál sleduji pravidelně někdy od srpna 2022, tedy téměř dva a půl roku. S některými postřehy ne vždy souhlasím, ovšem mapové podklady jsou výtečné. Až mám někdy dojem, že alespoň jedna, možná i obě strany konfliktu tyto mapy používají pro plánování svých akcí. 😀

Kanál provozuje Rus s americkým občanstvím bydlící na Floridě, a pečlivě se snaží o důvěryhodnost svého kanálu. Zatím se mi VŽDY potvrdili jeho informace z fronty. Možno pěkně sledovat pohyby na frontě, které pak v horizontu několika týdnů vedou k obklíčení ukrajinských jednotek. Bohužel ukrajinské vedení má stejnou taktiku jako nacisté nebo Rudá armáda během druhé světové války - raději nechá své vojáky zahynout nebo padnout do zajetí než je včas z uzavírajícího kotle evakuovat. Když se Ukrajinci konečně začnou stahovat, na frontě to pak vypadá jako na lovu zajíců. Jen místo zajíců jsou zabíjení ukrajinští vojáci.

Zde je link na ten web: https://t.me/sanya_florida

Fenomén vraňjo. Rusku specifický způsob lhaní

Popírání útoků, masakrů či pokusů o vraždu navzdory důkazům je kremelské propagandě vlastní. Lhaní, při kterém se dotyčný ani nesnaží předstírat, že mluví pravdu, je podle expertů historicky zakořeněným rysem ruské kultury. A má v ruštině i svůj zvláštní výraz.

MOSKVA/PRAHA „Pravidla jsou jednoduchá: lžou nám. My víme, že lžou. Oni vědí, že to víme, ale lžou dál. A my dál předstíráme, že jim věříme.“ Tak shrnula fenomén zakořeněný hluboko v ruské realitě Jelena Gorochovová v knize Hora drobků (2010), v níž vzpomíná na dětství v Sovětském svazu. Tato myšlenka se v různých obměnách objevuje napříč ruskou historií, jako citát je často připisována i spisovateli a disidentovi Alexandru Solženicynovi.

Popírání dělostřeleckých útoků, masakrů civilistů a vlastně i celé samotné války provází současný ukrajinsko-ruský konflikt nejen od jeho počátku, ale už dlouho před ním. „Neplánujeme válku na Ukrajině,“ hlásil ruský prezident Vladimir Putin ještě pár dní před zahájením invaze, zatímco u hranic shromažďoval vojsko.

Čestná lež v národním zájmu či pro vyšší dobro, alternativní pravda či strategická nepravda – tento jev bývá označován různě. „Bezostyšné lhaní, kdy se dotyčný ani nesnaží předstírat, že mluví pravdu, není vlastní jen ruskému národu,“ píše ve své analýze na serveru The Conversation Neil Bermel, profesor ruských a slovanských studií na Sheffieldské univerzitě. Ruština pro něj má ale specifický výraz – vraňjo.

Zatímco běžnou každodenní lež, jejímž cílem je oklamat a nebýt odhalen, označuje ruština výrazem „lož“, vraňjo jde mnohem dál. Má nádech poněkud pejorativní, do češtiny by se dal přeložit jako „kecy“ – evidentní, leč v původním významu relativně neškodná nepravda. Asi jako když se školák vymlouvá, že mu domácí úkol sežral pes, pokračuje Bermel. Lžete, abyste si zachovali tvář.

Lžu, jsem tedy člověkem

V průběhu dějin ale podle experta tento fenomén přerostl do olbřímích rozměrů. Stal se základem života v SSSR. Sovětští vůdci takřka denně chrlili doma i v zahraničí prohlášení, o nichž věděli, že jim nikdo neuvěří. Přesto se drželi ideologicky čisté linky – z čela jedné z největších imperiálních mocností hlásali antiimperialismus. V ústavě zaručovali velké politické svobody, zatímco tvrdě potlačovali jakoukoli kritiku režimu.

Historie ruské lži jde ale mnohem dál. „Já mám vraňjo rád! Je to jediná výsada člověka mezi všemi ostatními organismy. Přes lež k pravdě! Právě proto jsem člověk, že lžu,“ říká už v roce 1866 ústy Dmitrije Prokofjiče Razumichina ve svém románu Zločin a trest Fjodor Michajlovič Dostojevskij.

Tady vcelku obsahly/objektivni clanek, napsany Ukrainci, na tema proc Ukrainci desertuji a nechteji na frontu/do armady

"We talked to a Ukrainian man in his 50s who did not leave his town in the Kharkiv region even when the front line got just a few kilometres from it and there was regular shelling by the Russians. He could have left for a safer part of Ukraine, but he did not and stayed to help, distributing humanitarian aid to his neighbours.He is not a coward; he is a patriot. But as he said, he is not willing “to die for the state we have now. Not for that Ukraine which is imposed on us now ...This is my country, but this is not my state.” "

https://www.aljazeera.com/opinions/2025/1/23/why-i...

Obávám se, že mír bude tehdy, až Putin dostane celou Ukrajinu, pobaltské státy a od Fica půlku východního Slovenska! :-D

Ale jdete. Ze by Putin ustoupil oder sveho zameru, dobyt vsechno az po Lissabon?

Více mě zneklidňuje domácí půda, na které už je hodně lidí, kteří nevnímají Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu, jenž vedl invazi do Československa 21.8.1968 a jehož armáda nás pak okupovala do r. 1991. Smířlivost s ruským vpádem na Ukrajinu je nepřijatelná.

Vy budete mít hodně blbou náladu asi doživotně poté, co zjistíte, jak tato válka skončí...