Kolik je ještě potřeba takovýchto fotografií, aby se změnilo myšlení Evropy?

Takhle nějak podobně vypadal titulek mnoha našich i světových novin a pod ním fotografie utopeného dítěte.

Všechny ty listy a servery pak psaly o tom, že hoch zemřel při útěku jeho rodiny z válkou zmítané Sýrie (spolu s dalšími příbuznými) a že jeho otec je zničený z toho, že se mu je nepodařilo zachránit.

Okamžitě se rozjela záplava obviňujících a sebeobviňujících argumentů o tom, že za tragedii mohu já, Vy, my všichni Evropané a „zápaďáci“, a kolik ještě takových událostí bude muset proběhnout, než se konečně vzpamatujeme a uděláme tomu přítrž tím, že je všechny přijmeme za takových podmínek, aby k takovým tragediím nemuselo docházet.

Uplynulo pár dní a dozvěděli jsme se jiný příběh. Rodina odešla ze Sýrie před válkou, ale již před několika lety. Žila v bezpečí v mírové zemi, Turecké republice, která je členem NATO, kandidátem do EU, a je kulturně i nábožensky podobná předválečné Sýrii. Žila zde v bezpečí, ale ne v luxusu. Proto se otec rozhodl, že bezpečnou muslimskou zemi opustí a odejde do cizí a vzdálené země, o níž se povídá, že je tam bezpracný luxus. Důvodem bylo to, že v Německu mu, na rozdíl od Turecka, zadarmo udělají nový chrup.

Rozhodl se přes to, že věděl, že tato cesta je nebezpečná a že je ilegální (pro ty, kteří toto slovo denně skloňují, ale nevědí, co znamená: ilegální znamená nezákonná, tedy svým způsobem zločinná). Zaplatil za cestu, o níž věděl, že je nebezpečná, ale už neinvestoval peníze do toho, aby měli všichni záchranné vesty, to ba se mu ty zuby už moc prodražily. Vzal si tedy vestu jen on sám a stoupl si za kormidlo člunu, který řídil takovým způsobem, že se ve vlnách jeho nezajištěná rodina utopila. (Sám pak o celé situaci lhal, jak jej usvědčili jeho spolucestující. Ti také vyslovili podezření, že nebyl jen řadovým cestujícím, ale jedním z organizátorů.)

Utonulého chlapce našli na břehu sluníčkoví fotografové a hned vytušili, jak na tom ubohém dítěti vytřískat prachy a prestiž. Místo, aby s mrtvým tělíčkem jednali s úctou a pietou, která vždy patřívala ke znakům lidství a humanity, odvlekli objekt svého fotozájmu jinam; asi tam měli lepší světlo, nebo lepší pozadí. A spustili kampaň o tom, jaké jsme stvůry: já, Vy, my všichni.

A nyní se ptám: Kolik je ještě potřeba takovýchto fotografií, aby se změnilo myšlení Evropy? Aby lidé, obyčejní čtenáři novin a zpravodajských serverů pochopili i přes masivní mediální kampaň sluníčkových novinářů a fotografů, že ne já a Vy a my všichni, ale oni patří před soud. Ti manipulátoři před soud morální, a lidé, jako je otec, milující víc protézu zdarma než svoji rodinu, před soud kriminální.

Tak co? Kolik je ještě potřeba takovýchto fotografií?

Ajlane Kurdí, ty jsi nevinnou obětí chamtivosti, bezcharakternosti a bezcitnosti svých nejbližších. Modlím se za Tebe u Boha, který miluje všechny děti všeho věku, národnosti i víry. Prosím Ho, ať ti utře slzy z tvých očí a utěší tě ve Své náruči. Ať ti dá poznat Svou Lásku a zapomenout na to, jak se k tobě zachovali tvoji nejbližší. Odpočívej v Pokoji a Světlo Věčné ať ti svítí. Ve jménu Otce + i Syna, i Ducha Svatého. Amen.

P.S. Nečekám v diskusi na souhlasné příspěvky, i když z nich budu mít radost a předem za ně děkuji, čekám na odpovědi svých odpůrců.

Nemyslím si, že někdo z nich napíše, že ta hnusná manipulace a zneužití tragedie dětské smrti byla opravdu hnusná a unfér. Čekám a těším se na příspěvky o tom, co církev dělala za křížových válek, za honů na čarodějnice a za inkvisice, a na příspěvky o zneužívání ministrantů a o církevních restitucích. Tím totiž potvrdíte, že nejen odmítáte diskusi k danému tematu, ale nejste jí ani argumentačně schopni. Děkuji za každou vaši vulgaritu, protože tou ukazujete, co jste vlastně zač. Ať se vaše sluníčková tvář ukáže v té nejpregnantnější podobě.
Děkuji.

Autor je starokatolický kněz