Jaký je rozdíl mezi některými neziskovkami a pašeráky? Bohužel žádný

Když jsem před dvěma lety přinesl informace ze Sicílie o tom, že některé neziskovky jsou italskými úřady podezřívány ze spolupráce s pašeráky, nikdo tomu nechtěl věřit. Nyní italská policie zveřejnila důkazy.

Tématu migrace jsem se začal věnovat daleko dříve, než jsem se stal europoslancem. Následně jsem objel většinu členských států EU a seznámil se se situací. Nedávno jsem informoval o změnách v Řecku, kde je nyní počet příchozích v řádech desítek lidí, z nichž mnozí příchozí ze Sýrie se bez problémů integrovali.

Opakem toho je však Itálie, kam se i díky činnosti některých neziskových organizací dostávají měsíčně tisíce na moři údajně zachráněných lidí. Poznatky italských tajných služeb a policistů ze speciálního oddělení pro boj s organizovaným zločinem však situaci popisují jinak a v některých případech otevřeně mluví o pašování lidí.

Tyto speciální jednotky už v roce 2015 nasadily jak techniku, tak agenty v utajení na monitorování činnosti některých neziskových organizací. Další informace o spolupráci pašeráků a neziskovek přinesly také výslechy zachráněných nebo soudní řízení, která paradoxně zahájili zachránění se svými záchranáři. Již v minulém roce policisté hovořili o desítkách důkazů a podezření. V pátek, při mé další návštěvě Sicílie, již ale o spolupráci neziskovek s pašeráky nikdo nepochyboval.

Sledování neziskovek od roku 2016

O spolupráci některých neziskových organizací s pašeráky se již hovořilo dlouhou dobu. Italské úřady však kvůli probíhajícímu vyšetřování a nasazení tajných agentů nechtěly dlouho tyto informace potvrzovat, i když od jara 2017 se na stránkách italských deníků La Stampa, Libero, Corriere della Serra a dalších objevily desítky těchto informací s tím, že zřejmě některé záchranné akce nemusí být skutečné, ale fingované.

Především se mluvilo o německé organizaci Jugend Rettet, ale i o francouzské organizaci SOS Mediteranea. To jsou také organizace, které byly v minulosti nejčastěji kritizovány za svou činnost a které také odmítly minulý týden v pondělí podepsat Kodex chování navržený a dojednaný italskou vládou. Naopak organizace jako například Save the children nebo maltská organizace MOAS problémy s úřady neměly a kodex bez problémů podepsaly.

Tím, že se do jednání o vyřešení situace v Libyi zapojil i francouzský prezident Emmanuel Macron, italská vláda narychlo zveřejnila dlouho dojednávanou dohodu s Libyí o možnosti zasahovat v jejích vodách proti pašerákům. Více jak rok již úspěšně funguje u libyjských břehů pobřežní stráž, která se opakovaně dostala do křížku například s loděmi neziskových organizací.

Co chce kodex po neziskových organizacích

Původně na kodex chování neziskové organizace přistoupily. Pak to však některé velmi rychle odvolaly s výmluvami na nejrůznější důvody. Nicméně čtyři neziskové organizace, které jsou dlouhodobě oceňovány za svou férovost, na něj přistoupily. A řada lidí se začala ptát na jednotlivé body. Co je tam vlastně tak strašného?

Bohužel v českých médiích nikdo celou situaci nerozebral. Proto mi dovolte se k bodům kodexu krátce vrátit.

- absolutní zákaz vstupu do libyjských vod, výjimkou jsou případy, kdy jsou lidé v přímém ohrožení života

Opakované zajíždění záchranářských lodí do libyjských vod vyvolalo v květnu asi nejostřejší konflikt. Libyjská vláda opakovaně neziskové organizace upozorňovala na porušování námořního práva s tím, že proti nim přijdou tvrdá opatření.

- zákaz vypínání palubních transpondérů (identifikátorů)

Každá loď je vybavena zařízením, které pomáhá v případě problémů s její rychlou identifikací a případnou záchrannou akcí. Od roku 2016 si několik lodí neziskových organizací tyto identifikátory opakovaně vypínalo, aby úřady nemohly zjistit, kde se právě nacházejí. Většinou je vypnuli v ranních hodinách, kdy se setkávali s převaděči, a zpátky je zapínali několik kilometrů od italských břehů...

- zákaz telefonní komunikace či světelné signalizace, která má usnadnit vyplutí lodí a nalodění migrantů

Podle toho, co zveřejnily italské úřady, to byli právě lidé z organizace Jugend Rettet, kteří se minimálně ve třech případech spojili s pašeráky, kteří jim dopravovali údajné uprchlíky.

- zákaz převádění migrantů z lodě na loď (kromě urgentních případů)

Jedná se o tzv. kšeftování s uprchlíky. Podle italských úřadů si spolu některé organizace předávaly část „nákladu“ v případě, že jejich čekání na lodě s uprchlíky bylo neúspěšné. Není pravdivá informace šířená některými organizacemi, že je to o povinnosti zapřáhnout gumový člun za loď a dotáhnout ho do Itálie.

- zákaz narušování práce libyjské pobřežní stráže

Bylo to již dříve zmíněno. Řada neziskových organizací de facto bojovala s libyjskou pobřežní stráží a snažila se její činnost komplikovat. O tom, jak tzv. vyfoukli migranty libyjským úřadům, se pak chlubily v médiích a na sociálních sítích.

- povinnost přijmout na palubu policisty, kteří vyšetřují převaděčství osob

Řada neziskových organizací začala křičet, že nechtějí ozbrojené policisty, proto dohodu nepřijmou. Italské úřady slovy ministra vnitra však na tom, aby byli policisté uniformovaní nebo ozbrojení, netrvali. Chtěli pouze monitorovat skutečnou situaci na moři.

- povinnost přiznat zdroj financí pro záchranné mise na moři

Právě netransparentnost financování některých neziskových organizací ukazovala na to, že něco nemusí být v pořádku. Přestože některé organizace tvrdily, že svou činnost dělají zdarma a bez nároku na honorář, úřady jejich náklady odhadovaly v řádech desítek tisíc eur, což však organizace nebyly ochotné dokládat. Velmi často se spekulovalo o nadacích miliardáře Sorose a dalších miliardářů.

- povinnost upozornit záchranné koordinační středisko své země o aktivitách organizace
- povinnost mít potvrzení o technické výbavě nezbytné pro provádění záchranných operací

Mimo maltské organizace MOAS podobná upozornění téměř nikdo nečinil. Podobně jako vybavení některých záchranných lodí bylo na velmi špatné úrovni, což v roce 2016 zapříčinilo několik situací, kdy lodě neziskovek nebyly podle italských úřadů schopny bezpečně přepravit migranty z potápějících se člunů.

- povinnost spolupracovat s bezpečnostními úřady v přístavištích
- povinnost předávat veškeré relevantní informace italským policejním úřadům

Řada neziskových organizací odmítala dávat jakékoliv informace o pohybu pašeráckých člunů a naložení migrantů. Prý se bály údajné kriminalizace migrantů, což se nikdy nepotvrdilo, protože žádný z příchozích za své nelegální překročení hranice nebyl stíhán. Nicméně, jak opakovaně upozornila italská prokuratura, podobné jednání napomáhalo převaděčům ve své činnosti pokračovat.

Nezpochybnitelné důkazy a skandál německé lodi Iuventus

Pořádný vlastní gól si dali tento týden příslušníci neziskové organizace Jugend Rettet, které úřady ve středu 2. srpna zabavily loď s označením Iuventus. Ze začátku tvrdili, že jde o rutinní kontrolu do doby, než italské úřady zveřejnily fotografie a videa, která je usvědčují ze spolupráce s libyjskými pašeráky.

Ti jim nejen na místo přivážejí opakovaně zásilku uprchlíků a u lodí si odmontovávají motory pro nové čluny. Všechny materiály natočil a zdokumentoval policista v utajení, který již delší dobu sledoval činnost podezřelých neziskovek v libyjských vodách. V originále o celém případu napsal Corriere della Serra, který přeložila na blogu Monika Pilloni.

Jen jako zajímavost italská média také zveřejnila, že zastupovat tuto organizaci bude vyhlášený italský právník Leonardo Marino, jehož hodinová sazba nepatří k nejlevnějším. A italská média se hojně ptají, kde na to organizace vzala. Stejně jako na placení drahých advokátů odmítnutým žadatelům o azyl, kteří následně prodlužují řízení o návrat.

Podpora migrace na Sicílii i na Maltě slábne

Itálie i Malta pařili dlouhodobě k oblastem nejvíce zasaženým nelegální migrací. Tento rok je však všude velmi zřetelně vidět stále se zvětšující kritiku činnosti neziskových organizací i migrace. Téma pašování lidí a spolupráce s neziskovými organizacemi se stále častěji dostává na hlavní stránky médií a s tím je spojená i častá kritika levicových politiků, především bývalého premiéra Renziho.

Při páteční návštěvě v evropské agentuře pro azyl EASO jednoznačně zaznělo, že není možné, abychom lidi do EU za drahé peníze přiváželi a pak je po jejich prověření zase odváželi zpět do Libye, případně do vlasti, protože naprostá většina lidí přicházejících italskou cestou na azyl nedosáhne. Proto se v budoucnu uvažuje o zřízení krizového zařízení přímo v Libyi, kde by se museli zájemci o azyl povinně registrovat. Kdo tak neučiní, automaticky ztratí nárok na azyl.

I když se to většině neziskovek nelíbí, ukazuje se, že jiná cesta není a ani v budoucnu nebude možná. Jak mi řekl jeden z představitelů Frontexu – Itálie musí nyní dokázat, že je to ona, kdo bude diktovat podmínky, a nikoliv neziskovky. Ty už je diktovaly dost dlouho, a tak věřme, že se to konečně změní.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu