V době, kdy nám bývalý president Václav Klaus říká na webu svého institutu IVK velmi srozumitelně, že nastal čas připravovat odchod naší republiky z Evropské unie, a vysvětluje proč, slyšíme z našich veřejnoprávních médií záplavu přesně opačné propagandy. Podívejme se na tento jev blíž.

Všechno začalo plačtivými komentáři v ČRo Plus o tom, co že by nám udělalo, kdybychom konečně přijali několik stovek nebohých „uprchlíků“ nadiktovaných kvótami Evropské unie. Jasné citové vydírání. Kdyby šlo o skutečné uprchlíky s mezinárodním právem na asyl, mohli bychom to pochopit. Jenže tak to není. Jenom statistická zjišťování o povaze a původu muslimských imigrantů v sousedním Německu ukazují, že skutečných uprchlíků jsou mezi nimi nanejvýš tři procenta.

Jaká je tedy většina z onoho množství, které značně přesahuje jeden milion, kterým Angela Merkelová, jednostranně a bez konzultací s členy EU, „humanitárně“ otevřela svou náruč? Dnes už se to ví. Je to směs nepřizpůsobivých většinou mladých a bojeschopných jedinců z různých částí muslimského světa, z nichž mnozí mají prokazatelně kriminální minulost. Vyhýbají se registraci, vyhýbají se identifikaci a část z nich zmizela úřadům z dohledu neznámo kam. Mnoho z nich odmítá pracovat a domnívají se, že mají jakýsi nepsaný nárok na to, abychom je živili. Jejich politicko-náboženské učení jim říká, že vše, k čemu jsme se za předlouhou dobu našeho vývoje dopracovali, patří jejich bohu, a tudíž i jim samotným. Cítíte tu příbuznost s marxistickými názory na svět?

Vraťme se k tématu. Dnes přijmeme několik stovek těchto zajisté nebožáků, ale co nastane zítra? Přijde jich opět „povinně“ dalších několik tisíc a nebude trvat dlouho a budou jich statisíce. Kdo by se nenechal rád živit bohatými Evropany, že ano. Prozatím jsme se tomu vyhnuli jen díky našim nízkým sociálním dávkám, nízkým průměrným platům a vůbec nižší životní úrovní, než má tzv. tvrdé jádro EU. Proto je najednou tolik humbuku se zvyšováním průměrných platů, penzí a sociálních dávek. To není z hlav našich socialistických politiků, těm by to bylo jedno. Je to opět direktiva vedení EU, kterému se nelíbí, že se nám islámská imigrace sama od sebe vyhýbá.

Další v médiích často skloňovaná fráze zní, že bychom se měli zuby nehty udržet v jádru Evropské unie, abychom mohli být „při“ rozhodování o jejím, tedy i našem vlastním osudu. Co to ve skutečnosti znamená? Nikoli abychom spolurozhodovali či dokonce mohli sami rozhodovat. Pokud (podle Lisabonské unijní smlouvy) s rozhodnutím velkých hráčů nesouhlasíme, můžeme pouze přihlížet, jak oni rozhodují o nás. Tohle jsme už v historii jednou zažili a nebylo to nic hezkého. Jmenovalo se to Mnichovská dohoda a nestálo nás to nic menšího než samostatnost. Tohle se snad má opakovat?

Souvislosti

Co dosud přinesla milionová imigrace mladých převážně muslimských mužů Evropě a vůbec celé západní civilizaci? Všimněte si stoupajícího počtu teroristických útoků na civilisty. I slepému a hluchému musí být jasné, že jsme napadeni. A že to není žádná náhoda, že to někdo naplánoval a řídí. Útoky mají rozvracet zázemí, zastrašovat, působit chaos, zkrátka zpracovávat napadené území tak, aby nebylo schopno vzdorovat konečné invazi, která má být skutečně masová. Zdá se vám, že to zní, jako bychom byli ve válce? Ano, my v ní už tři roky jsme.

Proč nás šéfové EU žalují za neplnění jejich vlastního rozhodnutí o přijímání imigrantů podle jejich kvót? Tyhle osoby jsou převodní pákou zrůdného globalistického plánu na přeměnu složení evropské populace podle představ nových revolucionářů a jejich „sociálních inženýrů“. Mají to vymyšleno docela hezky. Dovnitř každého evropského národa nuceně nasadí enklávy imigrantů, jejichž politicko-náboženský systém jim výslovně zakazuje asimilaci s domácím obyvatelstvem. Naopak, přímo jim nařizuje, aby prosazovali svůj vlastní nábožensko-právní systém. A ten je naprosto neslučitelný s demokracií. Bude-li demokracie zavírat oči před zneužíváním svých vlastních demokratických pravidel, jak to může všechno skončit? Jedině zánikem demokracie a postupným nastolením diktatury. Až budou muslimské imigrantské komunity dostatečně početně silné, budou podle našich vlastních demokratických pravidel požadovat podíl na státní správě. Začnou v obcích a krajích a nepřestanou, dokud nebudou mít zastoupení mezi zákonodárci. Jakým právem? Správná otázka.

Když už je vedení celé unie zřejmě v rukou strůjců tohoto zvrhlého plánu, co jiného můžeme dělat, než nelegální pronikání muslimů na naše území odmítnout a snažit se je zastavit svými vlastními silami. Ovšem k tomu potřebujeme celonárodní shodu našich politických vůdců s většinou obyvatel. A ta nám naneštěstí v tuto chvíli chybí. Avšak volby, které zaplať bůh ještě máme a které by tohle všechno mohly celé změnit, jsou teprve před námi. Myslete na to.

Sdílená suverenita

Ne zbytečně ve svém nedávném projevu, stanicí ČT24 kupodivu odvysílaném v přímém přenosu, přirovnal president Miloš Zeman unijní kritiku našeho odmítání imigrantských kvót k znovuzavádění „omezené suverenity“, kterou pamatujeme z dob Leonida Brežněva. Ve svém výsledku je evropská tzv. sdílená suverenita totéž. Má zabránit národům samostatně a svobodně rozhodovat o svých vlastních životně důležitých věcech.

Volby ve Francii

Dovolte malou odbočku k výsledku francouzských presidentských voleb. Globalizátorům se tam podařil trik, který si před tím vyzkoušeli ve Spojených státech. Z neznámého okresního koordinátora komunitních kulturních aktivit udělali presidenta celé země pod jednoduše líbivou záminkou, že to bude první president USA tmavší pleti. A demokraticky silně smýšlející Amerika jim naletěla. Obama pak celých osm let krok za krokem nenápadně naplňoval jejich plán nepřirozené přeměny složení společnosti celé planety.

Něco podobného se nedávno událo ve Francii. Vybrali si pilného bankovního úředníka, který byl ovšem vzorným absolventem elitní školy budoucích vládců, čili vyškolen k jejich obrazu. Aby zbavili Marine Le Pen voličů rozezlených na proglobalizační a proimigrační kurz socialistů a získali je na svou stranu, prohlásili Macrona za představitele jakéhosi „politického středu“ a vybavili ho úplně novou politickou stranou. Předvolební hesla byla plná obnovy významu Francie ve světě, zlepšení sociální spravedlnosti atd. Nic konfliktního. Podobně jako kdysi v USA, i Francouzi snadno naletěli. Byla to samozřejmě jenom jejich věc. Ale pozor, zde už hrálo možná rozhodující roli, že přibližně 30 procent obyvatelstva jsou Francouzi muslimského vyznání. Říká se, že každý národ je strůjcem své vlastní budoucnosti. Uvidíme. Jisté však je, že řešení francouzského přístupu k problému, který se jmenuje islamizace Evropy, se tím prozatím jen odsunulo. Ovšem až k němu jednou dojde, a je to nevyhnutelné, bude to celou Francii bolet o to víc.

Co chci poznamenat především. Krátce poté, co si nový francouzský president upevnil svou moc, se ukazuje, co je sám zač a komu ve skutečnosti slouží. Naše, zejména veřejnoprávní média neustále papouškují jeho neomalené věty o tom, že si státy V4, tj. Poláci, Maďaři, Slováci i my, představují EU jako supermarket a chodí tam nakupovat pouze výhody ve formě evropských dotací. Žádný jejich komentátor nám však neřekne, že EU nám fakticky jen milostivě přiděluje naše vlastní (rozuměj v této zemi vyprodukované) peníze. Emanuel Macron nám tak jen předvedl zpupnou politickou aroganci nového člena privilegovaného klubu vládců unie. Také skutečnost, že jeho názory čile podpořila německá kancléřka Merkelová, hovoří za všechno.

Již několikrát se v novodobých dějinách ukázalo, že naše prvorepubliková orientace na Francii byla naprostým omylem. Zdá se mi, že strašidlo poslední světové války muselo přežít až dodnes. Tehdy podlehla Francie německým nacistům dřív, než kdokoli čekal. Dnes sehrála globalizátorům roli užitečných idiotů, zatímco Británie měla, tak jako kdysi, odvahu a sílu říci ne.