Clintonová radí Evropě omezit a kontrolovat imigraci

Vítačům i Bruselu teď Hillary Clintonová neudělala radost, když na jejich pískovišti “světa bez hranic a neomezené imigrace“ rozšlápla jim tak milé bábovičky.

Jak uvedl levicový The Guardian, dala západní Evropě, zejména jejím “centristicky levicovým” politickým stranám a vládám, pádnou radu, že “musí imigraci dostat pod kontrolu”, a tak “vyslat velice jasný signál, že Evropa už nebude nadále ochotna (migrantům) poskytovat útočiště a podporu.”

Clintonová mimo jiné prohlásila, že “tato imigrace rozvášňuje voliče a přispěla jak ke zvolení Donalda Trumpa, tak k britskému rozhodnutí opustit Evropskou unii”.

Dále řekla: “Myslím, že Evropa potřebuje zvládnout migraci, protože to je to, co bylo jiskrou, kterou začal plamen. .... Myslím, že Evropa již odvedla svůj díl (štědré pomoci a soucitu). Pokud nevyřešíme otázku migrace, bude to i nadále rozvracet celou naši politickou scénu.”

Přitom Obamových osm let v Bílém domě a podíl Clintonové na jeho zahraniční a imigrační politice, včetně rozvratu Sýrie a Libye, bylo to, co v USA už navýšilo počet ilegálních imigrantů na 15 miliónů a vedlo k tsunami ilegálních a neúnosně vysoká bezpečnostní a teroristická rizika představujících imigrantů do zemí západní Evropy.

Toto náhlé “prozření” Clintonové a rady jejím ideologickým souputníkům v západní Evropě ale třeba brát s rezervou a z hlediska, že jde především o změnu taktiky s cílem čelit rostoucí voličské podpoře “populistických” stran v zemích EU, kdy imigrace zůstává jejím hlavním katalyzátorem.

“Imigračně-industriální komplex”, tedy politici a neziskovky, které masovou imigraci jakékoliv kvality a povahy podporují nebo z ní profitují, reagoval na názory Clintonové velice podrážděně a považuje je za zradu, snad i načasovanou na předvečer setkání v Marrákeši, kde by se měly “nezávazné” pakty OSN již za několik dní podepisovat.

Stran těchto paktů ale roste počet zemí, které již odmítly se k nim svým podpisem přidat a naopak je tvrdě kritizují. Bohudík, už to zdaleka není jen Maďarsko nebo Visegrad. Kromě již deseti členských zemí EU jsou to USA, Izrael, Norsko, Austrálie a pravděpodobně také Čína, Japonsko a Jižní Korea.

Rostoucí kritiku paktů v Německu a Švýcarsku přijela narychlo hasit samotná “matka paktů”, dlouholetá pro-imigrační aktivistka, zvláštní pověřenkyně OSN pro mezinárodní migraci Kanaďanka Louise Arbourová. Zdá se ale, že svým snažením a neobratnou argumentací spíše posílila tamní odpůrce paktů. A tak se třeba uchazeči o pozici šéfa CDU a nástupce Merkelové hlasitě od paktů distancují s obavami, že by jejich přijetí dále posílilo AfD na úkor CDU (a CSU).

Pro nás je tento vývoj a rostoucí odmítání paktů o to vítanější, protože se tak děje navzdory tomu, jak jsem již koncem září psal, že se v Poslanecké sněmovně PČR Hamáček mermomocí snažil, aby ČR tato pakty přijala, a přitom minimálně devětkrát opakoval, že jsou přece “nezávazné”.

Navíc jakákoliv debata o paktech byla v PSP ČR torpedována jak Hamáčkovým poraženeckým a “tolerantním” přístupem k věci, tak koordinovaným úsilím TOPkou vedené opozice odvrátit pozornost od paktů a zabývat se místo toho propagandistickou iniciativou Šojdrové, “adopcí alespoň 50 syrských sirotků”.

Hamáčkovu (a Petříkovu) ochotu naši republiku paktům upsat Babiš nakonec usměrnil. Z Hradu prý dostal jasně artikulovanou preferenci “pakty nepodepisovat”. Premiér, posílen Hradem, jehož podporu zase, kolem hlasování o nedůvěře potřeboval, svůj signalizovaný odpor k přistoupením k paktům nakonec ve vládě prosadil.

Dobrou zprávou je, že podobně jako s povinnými kvótami a Dublinem IV. může dostatečně silný odpor veřejnosti vůči paktům OSN o migraci nakonec uspět.