Nebylo by řešením současné migrační krize vytvoření nového státního celku?

Můžete mít libovolný názor na migrační vlnu, která do Evropy směřuje ze sousedních kontinentů. Názory se liší od jednoho kraje („Česko by potřebovalo milion imigrantů“) k druhému („Střílet na ně a potápět jim čluny“). Ale vážně, co dělat ve skutečnosti?

Řeklo by se „integrovat do společnosti“. Příklad hraběcí rady, která se snadno řekne. Vyspělé země jako Francie nebo Británie nedokázaly ještě integrovat ani tak tradiční menšinu, jakou jsou Romové. Zadejte si do Googlu termíny „GCSE roma results“ a dozvíte se, jak je na tom tato menšina u britských maturit: nikoli skvěle. Rasismus? Kdepak. Mladí Indové u těchto zkoušek excelují, zatímco kočovníci irského původu – čistokrevní bílí Evropané – jsou na tom stejně nevalně jako Romové. Je mimochodem jedno, hovoříme-li o Romech britského původu, anebo o přistěhovalcích z Česka nebo Rumunska.

Pravdu nemají ani rasisté, ani zastánci názoru, že romská menšina je systematicky utlačována rasistickými Čechy. Pravda není někde mezi, nýbrž někde zcela jinde. Patrně souvisí s životním stylem. Podstatné je sdělení, že Západ si navzdory úsilí neuměl poradit ani s tak tradiční menšinou, jakou Romové (anebo třeba irští kočovníci v Anglii) nepochybně jsou.

120 let stará inspirace

Nyní do Evropy přichází velký počet lidí jiných kultur. Jistě, jsou mezi nimi i takoví, kteří se integrují, protože chtějí. Touží po evropském způsobu života, mají v úmyslu respektovat zdejší zákony a zvyklosti, chtějí prostě žít jako my, starousedlíci. Ale i ti, kteří mají nejlepší úmysly, mají často o Evropě naivní představy a zpravidla postrádají vhodné kvalifikace. Kdo přijde z Afghánistánu nebo ze Senegalu, pravděpodobně nebude dělat v německé automobilce nebo ve švédské továrně na ložiska jiné než pomocné práce. Vzniká otázka: co s nimi?

Nejhorší – a také nejčastější – je cesta nejmenšího odporu. Ta vede do sociálních bytů a na sociální dávky. Špatná odpověď ve všech ohledech. Existuje lepší nápad? Možná ano. Útlá publikace z roku 1896 by mohla poskytnout návod. Jde o knihu Židovský stát, jejímž autorem je Theodor Herzl. Spíše brožurka než kniha nabízí praktický návod, jak se vypořádat s tradičním evropským antisemitismem: vystěhovat se a založit si vlastní stát. Nejlépe na historickém židovském území, ale kdyby to nešlo, mohlo by se začít i na jiném kontinentu.

Dnešního čtenáře zarazí, že Herzl bere evropský antisemitismus jako daný, neměnný fakt. „Jde o pozůstatek středověku, který se civilizované národy zřejmě ani nesnaží setřást,“ konstatuje chladně Herzl. „Upřímně jsme se snažili splynout se společenským životem většinových komunit a zároveň si zachovat víru předků. Nebylo nám to dovoleno. V zemích, kde žijeme stovky let, nám stále nadávají do cizinců. (...) Je proto zbytečné, abychom byli věrnými vlastenci, jako byli hugenoti, kteří museli emigrovat. Kdyby nám jen mohli dát pokoj... Ale myslím, že nám nebude dáno žít v míru.“

Tato prorocká slova byla napsána před 120 lety. Co se změnilo? Podle Herzlova návodu vznikl Stát Izrael, který zachránil miliony lidí před smrtí v Evropě nebo v arabských zemích. I dnes do Izraele emigrují Židé z civilizovaných zemí, například z Francie. Zdánlivě bláznivý sen se ukázal být velmi praktickým.

Vzniká otázka: když existuje Izrael pro Židy, proč by nešlo založit nový stát pro imigranty z rizikových a chudých zemí? Proč by Evropa nemohla pomoci s nalezením vhodného území, jeho obranou a správou, než by noví osadníci vzali své věci do vlastních rukou? Existuje řada nefunkčních států: Libye a Somálsko přicházejí v úvahu. Mezinárodní právo? Tyto státy nemají skutečné vlády, nekontrolují své území, a jejich nárok na existenci je proto sporný. Stačil by kus země velikosti Izraele. Při dobré správě by mohl uživit miliony běženců.

S perspektivou nezávislosti

Jistě. Nový uprchlický stát by neposkytl příchozím takové sociální výhody, jaké si představují při sledování západních filmů nebo jaké vidí na internetu. I s touto námitkou se Theodor Herzl kdysi setkal: kdo by chtěl emigrovat do chudé Palestiny, když Evropa nabízí mnohem vyšší životní úroveň? Odpověď? Nejprve budou přicházet ti nejchudší, kteří mohou více získat než ztratit. Chudí Židé z Ruska a Rumunska se vyhnou pronásledování, získají svobodu a šanci na zlepšení životních podmínek. Pak budou za přispění mecenášů přibývat další, až nakonec židovský stát bude zahrnovat všechny sociální vrstvy.

Proč by na území prakticky již neexistující Libye nemohl Západ podruhé realizovat myšlenku, která se jednou již v praxi osvědčila? Proč neposkytnout prchajícím bezpečný domov s perspektivou nezávislosti? Alespoň by se ukázalo, že uprchlíci neprchají za evropským sociálním státem.

A ještě Theodor Herzl na téma integrace a předsudků: „Národ je jako velké dítě, které jistě může být vychováno; ale jeho výchova by i v nejlepším případě zabrala tolik času, že je vhodnější řešit naše problémy jinými prostředky.“

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 19.10.2016