Nelze si nepovšimnout, že na běžence z Blízkého východu a z Maghrebu existují mninimálně tři zásadně odlišné pohledy.

Nejtvrdší z nich zaznívá zpoza oceánu od Američanů. V kostce říkají: Vás je v Evropské unii 507 miliónů, nás jen 318 miliónů, tedy pouhých asi 60 procent, a máme tu asi 12 milionů nelegálních migrantů.

Evropa je podle nich rozmazlená, zpovykaná, hedonistická, a proto hysterická z pouhého počtu něco přes miliónu běženců. Odvykla si přijímat riziko jako nedílnou součást každého závazně žitého života.

Ze západní Evropy zaznívá mírnější hodnocení a při podrobnější analýze si při troše zjednodušení snad můžeme dovolit říci, že kromě Řecka a Itálie, kam přichází nejvíce běženců jako do prvních zemí, kteří pak většinou směřují dál, obavu nemají země Evropské unie jen z běženců a možných teroristů mezi nimi, ale i z nástupu extrémistických stran.

Ty by mohly v příštích volbách narušit křehkou demokratickou rovnováhu. A bývalé koloniální země jako je Francie, Belgie či Velká Británie sice budou muset změnit svůj dosavadní přístup k migrantům, ale v zásadě jsou na jejich přítomnost zvyklé.

Specifický případ pak představuje Německo, které sice skoro žádné kolonie nemělo, extrémistické strany jsou tam marginální, ale počet obyvatelstva silně klesá, byznys potřebuje nové pracovní síly a to vše ohrožuje sociální stát i jejich mocenské postavení v EU. Navíc prezident i kancléřka pocházejí z protestantského prostředí a k pomoci bližním byli vychováni.

A přičteme-li k tomu jejich zkušenost s přijetím do zbombardovaného Německa těsně po válce asi 12 miliónů lidí z bývalého východního Pruska a za pouhých deset dalších let se jim opět nedostávalo pracovních sil, takže lákali Turky, kterých se tam usadilo asi 3,5 miliónů, můžeme je pochopit.

Socializaci Turků více méně zvládli, proto lze chápat jejich současnou vstřícnost, kterou reprezentuje hlavně kancléřka Angela Merkelová. Za nešťastné je možné považovat jen její pozvání Syřanů do země, protože tím byla porušena migrační pravidla Schengenu. Ale i přes tento ne příliš šťastný krok podpora německé vlády v prosinci stoupla na 48 procent, což je o více než šest procentních bodů proti listopadu.

Země střední Evropy, které nikdy neměly kolonie a kde dnes žijící většina obyvatelstva viděla poprvé živého černocha po druhé světové válce a pak byla od zbytku Evropy oddělena železnou oponou, zkušenost s cizinci má minimální. A proto u nás vyvolává ochota přijmout 1500 běženců a zvýšení této kvóty na 3000 lidí roztrpčení.

Ani v tomto případě se tomu nelze divit, ale pokud nebudeme solidární a nezměníme své chování a budeme stále jen odmítat a nenabízet jiné řešení, nebudeme moci žádat solidaritu od ostatních, až ji budeme potřebovat. A to může být velice brzy jak z bezpečnostních, tak z ekologických důvodů. Riziku, jak říkají Američané, se nikdo nemůže dlouhodobě vyhýbat, jinak ztratí i to málo, co má.